Jsem dlouholetým fandou skoků na lyžích. Byl jsem osobně u toho, když ve Frenštátu skákali pánové Raška, Hoehnl, Hubač, Motejlek, Rydval, byl jsem u toho, když se Kodejška stal mistrem světa v letech, prožíval jsem medaile Parmy, Ploce, Malce, Ježe, Sakaly, Jandy a dalších. Jaká to byla nádhera! A je mi smutno z toho, kde se tato krásná sportovní disciplína v českých luzích a hájích nachází dnes. Proto tento článek. S jediným cílem – vyprovokovat třeba širokou diskusi nad tímto tématem a případně přispět k odrazu od naprostého dna.

Po skončení Turné čtyř můstků jsem slíbil, že nebudu až do konce MS komentovat naše skokany. Kluci se trápili, cítili velmi ostrou mediální kritiku a v této atmosféře trenéři hledali, jak vše alespoň trochu napravit. V tomto článku se zaměřím podrobněji na naše reprezentanty, na příčiny špatné výkonnosti a na možnosti nápravy v příštím ročním tréninkovém cyklu.

Další z vrcholů letošní bohaté sezony je zde. Navíc nás možná v rámci mistrovství světa v Oberstdorfu čekají poslední skokanské závody sezony. Uvažuje se totiž o přidání jednoho víkendu na mamutu v Planici. Vzhledem ke zrušení RAW Air turné to tedy dost možná bude letecké vyvrcholení tohoto ročníku se vším všudy.

Navazuji na článek, který vyšel 7.1.2021 pod názvem: „Polskému systému závidím, mám slzy v očích“. Student oboru „Trenérství“ se na každé vysoké škole učí základy teorie sportu a tam se dozvídá mnoho o systému „Pyramidy“ ve sportu.