18.7.2021 - První rozhovor s Janem Maturou po návratu k tuzemskému skoku na lyžích!




Při letní Grand Prix ve Wisle si na naši redakci našel čas i současný asistent trenéra našeho mužského týmu a bývalý český reprezentant Jan Matura.


Vítej zpátky v Česku. Jak jsi se tu ocitl?
Tak přišla nabídka nejdřív od Michala Georgijeva a postupně i od svazu. Samozřejmě jsem chvíli přemýšlel, co a jak. Když jsem viděl poslední sezónu, jaký byly výsledky, tak jsem si řekl, že by bylo dobrý se vrátit a něco s tím udělat.


Jaká bude přesně tvá role v týmu?
Tak samozřejmě trenérsky pomáhat Vasjovi a pak důležitý faktor týkající se materiálu, dělat kombinézy.


Jak bys srovnal toto prostředí s tím kanadským, kde jsi působil?
Já jsem byl nejdřív USA, pak v Kanadě, každý má trošku jiný specifika. USA je podobnější nám, je tam ale zase horší mentalita těch závodníků, takový trošku ego. Kluci doma většinou netrénovali úplně tak, jak měli. Pak se vrátili k nám a my zjistili, že to asi nebylo úplně podle plánu, co jsme jim posílali. Jak se říká, 2 kroky dopředu a 5 zpátky. V Kanadě to bylo horší zázemím, spoustu věcí si sportovci platili sami. Bylo to tam takový poloamatérský. Tady to pořád funguje spíš profesionálně.


Kanadský ženský tým teď bude trénovat Janko Zwitter. Čeho si myslíš, že tam mohou dosáhnout?
Já jsem s ním strávil chvilku, když jsme byli na závodech v Rusku, tak jsem ho oslovil, protože máme stejný názory na tu techniku skoku. Takže jsem rád, že to vzal, že bude pokračovat v tom, v čem jsem začal. Myslím si, že by to těm holkám mělo pomoct už jen tím, že budou mít nějaký tréninky se Sarou Takanaši a budou koukat, jak se trénuje s nejlepší holkou.


Říkal jsi, že názor na techniku máte stejný. Tak jaké je vlastně to tvoje pojetí techniky?
Tak samozřejmě víme, že jsou takové dva hlavní tábory; polsko-rakouská technika a pak je ta slovinsko-norská. Já jsem s Vasjou trošku blíže k té slovinsko-norské, ale samozřejmě se tam bere trošku od všeho. Nejde úplně v dnešní době skákat jedním způsobem. Musí se to brát trošku individuálně.


Jak jsi zatím spokojený s průběhem léta?
Ač výsledky tomu neodpovídají, tak se udělalo kus práce. Kluci se zlepšují. Viktor měl srovnání tady s Deschwandenem, když jsme skákali dva dny zpátky v Zakopaném. Skákali ze stejného nájezdu a měli srovnatelné metry. Tady asi zapůsobila trošku nervozita a nepodává zatím to, co umí. Když děláme tady imitace, tak už je to stabilnější, ale je potřeba to přenést na ten můstek.


Díval jsem se na výsledky žákovského Beskydského turné a nemohl jsem si nevšimnout velmi povědomých jmen v popředí. Jak jsi spokojený, hrdý (synové Matury a Jandy na prvním a druhém místě pozn. red.)?
Jo, určitě. S Jandysem se pořád hecujeme a pošťuchujeme. Mladého to baví, je do toho zapálený. Jsem za to jenom rád, jsem rád že sportuje. Uvidíme, až přijde do puberty, jestli ho to bude bavit i dál.


Myslíš tedy, že ten potenciál by tam byl v jeho případě?
Tak samozřejmě. Je mu teď 10 roků a už skočil v Planici 70 metrů. Takže něco umí, ale je to furt začátek.


Bude pro tebe teď lepší ten přesun do Česka z hlediska rodiny? Bylo to něco, kvůli čemu jsi to i přijal?
Taky, bylo to jedno z těch hledisek. Když jsme s Kanaďankami byli pořád v Planici, tak jsem díky těm restrikcím byl dva měsíce v kuse pryč. Mám pořád malé děti, dcera teď půjde do školy. Tak i když budeme po závodech, tak se přece jen člověk alespoň na chvíli ukáže doma.


Pamatuji si, když jsi končil, tak jsi říkal, že tě ještě pár startů čeká. To byla Velká cena a ještě jsi zmiňoval také Memoriál ve Frenštátu, k tomu nějak nedošlo. Máme se na to ještě těšit?
Ne, teď už ne. Teď už jsem přibral tolik kilo, že bych už neskočil (smích).


Naposledy na můstku jsi byl teda v té Lomnici? Byl to opravdu poslední skok?
Ano, bylo to v té Lomnici.


Autor rozhovoru: Jan Štěrba

Vytištěno ze zpravodajsko-publicistického serveru skoky.net - www.skoky.net
© Copyright 2002-2008 - Všechna práva vyhrazena - skoky.net - Webdesign, grafika a správa od Lazar.cz