Pro letošní sezonu čítá český A tým jediné jméno. Tím je pochopitelně Roman Koudelka, jenž naštěstí skočky na pomyslný hřebík nepověsil a pokračuje dál směrem k olympijským hrám v Cortině. Jeho trenérem je Lukáš Hlava, který ale na českou jedničku rozhodně není sám. Povedlo se totiž navázat spolupráci s polským A týmem, která by Koudelku měla posunout blíže světové špičce. O ní, ale i o letní přípravě jako celku či vzpomínkách na Hlavovu aktivní kariéru jsme si povídali v předsezonním rozhovoru.
Jak probíhá letní příprava v porovnání s očekáváním? Jaké jsou startovní plány?
Jarní příprava proběhla dobře, Roman měl silové tréninky a posilovací cviky na celkovou stabilitu těla. V tomto období se mu hodně věnoval náš fyzioterapeut Daniel Švec. Po společných konzultacích jsme sestavovali tréninky tak, aby byly co nejefektivnější a jsem spokojen. Také letní příprava probíhá v pořádku. Většinou jsme jeden týden v Liberci, kde děláme fyzické tréninky, techniku, regeneraci a další věci.
Další týden býváme na společném soustředění s reprezentačním týmem Polska. Proběhly menší změny v nájezdové pozici, kde Roman potřeboval trochu času, aby se jeho pocity ustálily a cítil se v nich dobře a přirozeně. Pak to může dobře fungovat. Na posledním soustředění už Roman skákal velmi konstantně a s velkou sebedůvěrou. Proto je nyní čas se více věnovat testování materiálu a do zimní sezony už jít s čistou hlavou a tím, co je pro něho nejlepší. V létě chceme s Romanem startovat ve všech závodech LGP, kromě Rasnova.
Jakou podobu má spolupráce s Poláky? Je tam výrazný rozdíl oproti loňskému pokusu s Rakušany, který aspoň navenek moc nevyšel?
Po vzájemné dohodě s Maciejem Maciusiakem (hlavním polským trenérem) můžeme s Romanem jezdit s Poláky na společná soustředění, a tím být do jisté míry součástí jejich týmu. Probíhá i vzájemná všeobecná výpomoc. Mohu říci, že Roman se v tomto prostředí cítí komfortněji, je v kontaktu s jedním z nejlepších týmů na světě a závodníky, které už léta zná.
I já jsem za tuto formu spolupráce rád, mohu se učit, pomoci a celkově celá skupina polského týmu se skládá z pozitivních lidí. Od začátku této sezony již proběhla čtyři společná soustředění.
Co se týká spolupráce s rakouským týmem minulý rok, ano, bylo to trochu jiné. Ale neřekl, bych, že něco nevyšlo. Bylo možné s Rakušany udělat společné soustředění dle výběru ještě od Gaje (Trčka, do loňské sezony trenéra českého A týmu) minulý rok. Nakonec proběhly tři a na podzim nám dali možnost s nimi skákat v Innsbrucku na ledové stopě před začátkem zimních SP, kdy měli můstek pro ostatní týmy uzavřený. Mladší závodníci měli možnost se dostat i na testování nájezdových pozic a rychlostí.
Foto: Lukáš Hlava v roli kameramana během jednoho z Koudelkových skoků (autor: Jan Štěrba)
Změnilo se pro vás něco v souvislosti s jmenováním Jaroslava Sakaly šéftrenérem, nebo jste spíše samostatná jednotka?
Pro nás se tímto nic nezměnilo. Jak říkáte, jsme samostatná jednotka.
Jak byste srovnal svou nynější roli s pozicí asistenta v loňské sezoně a předešlém kratším působení v roli hlavního trenéra? (v sezoně 2022/2023 byl po lednovém odvolání Vasji Bajce Lukáš Hlava jmenován na pozici dočasného trenéra do konce zimy)
Moje pozice je stejná, jsem trenér a zajišťuji vše, co jsem zajišťoval doposud, (rozpočty, rozpočty na soustředění, vyúčtování, rezervace hotelů, můstků, doprava, plánování soustředění, závodů, zajišťování materiálu, …) Teď mám navíc odpovědnost i za tréninky, výsledky a vlastně vše, co se našeho mikro týmu týká.
Jsem rád, že se k nám opět přidal Daniel Švec na post fyzioterapeuta, má zkušenosti z minulých let, zná tedy prostředí a lidi okolo, je pozitivní a mohu se na něj spolehnout i co se týká konzultace fyzických tréninků.
Pokud třeba někdy v budoucnu budu hlavní trenér nebo nadále asistent i třeba u jiných týmů, tak jsou pro mě důležití zejména závodníci a tým lidí okolo.
Samozřejmě jsem si vědom toho, že hlavní trenér je pod větším tlakem, má tu nejvyšší zodpovědnost a musí držet tým tak pevný, silný, jak jen to jde. Já udělám vše proto, aby náš tým silný byl a zůstal.
V roce 2011 jste byl v Lillehammeru, kde sezona začíná, spolu s Romanem Koudelkou v TOP5. Jak na tento výjimečný závod vzpomínáte a co českému skoku podle vás k podobným výsledkům nyní chybí? (Už tehdy se říkalo, že na tom české skoky nejsou úplně dobře…)
Samozřejmě se na to vzpomíná hezky. Sezona začala v Kuusamu. Po celkem vydařeném létě, přišla zima, první start a 31. místo. Nikdy se mi tam moc nedařilo a ani nevím, zda jsem tam někdy ve dvoukolovém závodě bodoval (jednou, v sezoně 2016/2017 byl 27.). Říkal jsem si, že to není možné, tak dobré léto a zima zas začíná takhle. Hodil jsem to ale za hlavu, protože jsem věděl, jaké bylo léto a co jsem dal do přípravy. Díval se dopředu a v Lillehammeru to opět jelo jako v létě. Celou sezonu jsem dokázal udržet na dobré úrovni, a nakonec z toho vyšlo celkově 14. místo v pořadí SP.
Foto: Lukáš Hlava během své nejúspěšnější sezony 2011/2012 (autor: Vendula Bittnerová)
Z mého pohledu chybí základna. Je to pyramida, která se směrem k vrcholu zužuje. Samozřejmě to s sebou nese i finance, které potom musí mít klub, aby v nich trenéři mohli působit profesionálně, ne trénovat po své hlavní činnosti. Chybí větší podpora od státu ve financování sportu, lyžování jako celek v ČR, vidím jako nedofinancovaný sport, a to je veliká škoda.
Nemrzí vás někdy, že už jste „na druhé straně barikády“ a takový výkon jako třeba v Lillehammeru, na rozdíl od vašeho svěřence, už nemůžete zopakovat?
Samozřejmě jsou dny, kdy jsem na můstku a říkám si, že dnes je tak krásně, že bych si šel skočit, ale už jsem jinde. Bez tréninku to nejde. Byl jsem zvyklý pracovat pro co nejlepší výsledek jako závodník a v tom hodlám pokračovat i jako trenér.
Náhledové foto: Lukáš Hlava na Turné v Innsbrucku (autor: Jan Štěrba)
