Uplynulý republikový šampionát v Harrachově kromě rozdělování mistrovských kovů přinesl i rozloučení s kariérami dvou závodníků. Své poslední skoky během sobotního odpoledne předvedli sdruženář Lukáš Daněk a skokan Benedikt Holub. Pětadvacetiletý závodník frenštátské Dukly po finálovém skoku na hranici 93,5 metrů se rozloučil s fanoušky ziskem čtvrté příčky.
Byl to opravdu tvůj poslední skok? Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?
Jo, jo… abych řekl pravdu, rozhodnutí u mě padlo někdy v lednu. Měl jsem za cíl dostat se na olympiádu a jak jsem viděl, že mi uniká, dospěl jsem k tomuto závěru. Výsledky nebyly takové, jaké si „malý Beny“ přál. Už mi není osmnáct let, ale dvacet pět. Bylo to prostě už spíše demotivující a neměl jsem ani motivaci pokračovat dál.
Takže zlom v tomto rozhodnutí byla olympiáda?
Olympiáda byla zlom, a to, že jsem se tam nedostal. Můžu si za to jen já sám a nikdo jiný. Nevzdal jsem to a ještě zabojoval na „konťáku“ v Engelbergu, ale potom už to šlo zase dolů. Na FIS Cupu v Klingenthalu to bylo ještě ok, ale pak už to bylo pro mě trápení.
Benedikt Holub po absolvování posledního skoku kariéry (autor: Jan Štěrba)
Jak byl emotivní poslední závod v kariéře?
No, strašně emotivní! Já jsem byl asi nejvíc nervózní, co jsem kdy byl. Měl jsem v plánu se rozloučit s medailí, že o ní zabojuju, že se nevzdám. Po prvním kole jsem věděl, že to nevyšlo. Byl to trošku i větrný závod, točilo se to hodně, o tom ale skoky jsou. S Filipem (Sakalou) jsme se bavili, že končí i Lukáš Daněk, a že se rozloučíme ve druhém kole.
Loučící se Lukáš Daněk (autor: Jiří Korbel)
Jaká byla spokojenost s konečným čtvrtým místem?
Jo, super. Já jsem na ta čtvrtá místa jak kovaný. Jsem pořád jenom čtvrtý, už jsem si na to asi zvykl. Poslední skok jsem si šel prostě jenom užít. Atmosféra, co tady byla, jak dav ztichl. Seděl jsem na té lavičce a ještě na konec mojí kariéry jsem z ní slézal. Jsem si říkal ne, jen to ne. Jak jsem potom nasedl, šel jsem do toho na max! A úplně super, dav, Dj Lucky Boy… Děkuju panu starostovi z Frenštátu a z Harrachova, Dukle a panu Georgievovi, Filipu Sakalovi, Vítu Háčkovi. Děkuju fakt všem. Všem trenérům a všem mým týmovým kolegům. Přeju jim hodně štěstí a doufám, že se na můstku ještě někdy potkáme.
Třeba jako předskokan? Jaká bude tvá další role?
Ne, to ne, v jiné roli. Ještě se uvidí, v jaké.
Náhledové foto: Benedikt Holub (autor: Jan Štěrba)
