Od konce zimní sezony 2025/2026 uplynuly necelé dva týdny. Tedy dostatek času sesumírovat si, co se v tomto krásném ročníku odehrálo. Už v závěru předchozího roku dominovali sourozenci Prevcovi, kteří svou nadvládu nad skoky na lyžích letos posunuli až na samotný vrchol. Jak vlastně vypadala sezona protkaná tolika velkými vrcholy? Pojďme si ji ještě jednou připomenout.
Muži – Domen Prevc přepisoval historii
Když jsme sledovali první závody v listopadu, nemohli jsme se nabažit toho, co máme možnost vidět. Poté, co jsme opouštěli finskou Ruku, se totiž ve žlutém trikotu lídra Světového poháru vystřídali hned čtyři borci! Závody vyhrávali Daniel Tschofenig, Rjojú Kobajaši, Stefan Kraft či Anže Lanišek. Posledně jmenovaný se dokonce navlékl do žlutého vůbec poprvé v životě. Skladba na čele byla pestrá a repríza rakouské dominance v sezoně minulé byla na míle vzdálená.
Anže Lanišek v Engelbergu (autor: Jan Štěrba)
Z chladného severu Evropy se však peloton závodníků postupně přenesl do středu starého kontinentu a zde započal svou cestu k nevídané dominanci muž, který to vlastně má částečně napsáno i ve svém křestním jménu – Domen Prevc. Od Wisly po Engelberg vyhrál pětkrát po sobě a to ještě ve druhém švýcarském závodě prohrál jen šílenou souhrou okolností s Japoncem Kobajašim. Ostatně právě výkony japonských závodníků patřily k příjemným oživením sezony a rozhodně se nejednalo pouze o Rjoja Kobajašiho.
Už v sezoně 2016/2017 vedl Domen Prevc ve svých sedmnácti letech suverénně Světový pohár předtím, než započal první vrchol sezony – Turné čtyř můstků. Zatímco tehdy byl hnán mladickou euforií a životní formou, tentokrát už byl připraven v roli zkušeného barda. Prestižní podnik na přelomu minulého a tohoto kalendářního roku opanoval nevídaným způsobem a jen těsně mu především vinou těsné prohry v Innsbrucku unikla možnost reálně zaútočit na grandslam. Kromě zisku zlatého orla, kterého bral jako třetí Slovinec v historii, si ziskem 360 bodů v těchto čtyřech závodech prakticky zajistil i velký křišťálový glóbus.
Domen Prevc po těsné porážce v Innsbrucku (autor: Jan Štěrba)
A pak už to byla jen hra na rekordy. Paradoxně v nich útočil především na bratra Petera, který podobně jasně vládl ročníku 2015/2016. Tehdy Peter vybojoval 15 výher, 22 účastí na pódiu a stanovil rekord 2303 bodů ve světovém poháru. To všechno se zdálo být snadno překonatelné. Jenže, je to až k nevíře, Domenův počet výher se zastavil pouze na čtrnácti. Nepomohla mu diskvalifikace v Lahti, ani zrušený druhý závod ve Vikersundu. Překvapivě prohrál i jedno klání v Planici. Kvůli výše zmíněným potížím pak nakonec odolal i Peterův rekord v počtu získaných bodů, Domen se zastavil na čísle 2148.
Prevc vyhrál naprosto suverénně světový šampionát v letech na lyžích v Oberstdorfu. Takovým způsobem, že létal stejně daleko jako jeho soupeři z o čtyři okna nižšího nájezdu. Zbývalo jediné – opanovat olympijské hry. Na středním můstku asi těžko může se svou charakteristikou letu pomýšlet na výhry. A tak se zaslouženě radoval asi největší objev této sezony – Němec Philipp Raimund. Neméně překvapivé bylo i pořadí dalších medailistů. Pro stříbro si doskákal juniorský polský hrdina Kacper Tomasiak, bronz bral společně s Renem Nikaidem Švýcar Gregor Deschwanden. Závod na středním můstku ve strhující atmosféře i vzhledem k průběhu a výbornému počasí považuji za vrchol sezony.
Domen se pak dočkal společně se slovinským týmem triumfu v mixu a ve strhující bitvě na velkém můstku otočil po prvním kole nedobře se vyvíjející souboj s vynikajícím Nikaidem. Bylo v tu chvíli hotovo. Turné čtyř můstků, olympijské zlato, vítězství na MS v letech na lyžích, velký i malý křišťálový glóbus. Loni navíc individuální zlato z MS v Trondheimu. Domen Prevc vstoupil do historie.
Domen Prevc na leteckém šampionátu v Oberstdorfu (autor: Jan Štěrba)
Pro tři olympijské medaile si však doskočili i Ren Nikaido prožívající životní sezonu,, a nebýt velkých problémů s cestováním po olympijských hrách, nepochybně by skončil na druhém místě celkového hodnocení. Stejně tak tři cenné kovy senzačně vybojoval i Kacper Tomasiak, ale jeho úspěch působí vzhledem k totálně mizerné a tristní sezoně polských skokanů na lyžích jako dar z nebes. Snad jen tento fakt podrží v křesle trenéra národního týmu Macieje Macusiaka, a to ještě kdo ví, jestli.
V rychlosti se ještě zastavme u dalších top reprezentací. Ústup ze slávy po skvělém ročníku 2024/2025 prožili Rakušané. Na olympijských hrách zoufale čekali na medaili, než je spasili svým vítězstvím v soutěži dvojic Jan Hörl a Stephan Embacher. Vítězství v Poháru národů je však pro ně i nadále samozřejmostí a dobrá forma Daniela Tschofeniga v závěru sezony trochu napravila dojem. Stefana Krafta zase po silbném rozjezdu sezony zastavila příjemná starost. Narození dcerky ho sice sportovně trochu přibrzdilo, osobně však nepochybně prožíval krásné momenty. Svou čtvrt století dlouhou kariéru navíc ukončil Manuel Fettner.
Manuel Fettner a Jan Hörl na pódiu v Zakopanem (autor: Jan Štěrba)
Němce tentokrát museli nečekaně držet ve špičce Philipp Raimund s Felixem Hoffmannem. Tristní forma z počátku sezony dokonce připravila o start na olympijských hrách Karla Geigera, byť paradoxně krátce před startem her už opět patřil k nejlepším Němcům. U reprezentace končí veleúspěšný kouč Stefan Horngacher. Jeho následovník Andreas Mitter bude mít za úkol především zastavit výrazné stárnutí A týmu a příchod nových mladíků do světového poháru.
Na Norech zpočátku sezony až příliš ležela těžká deka skandálu z uplynulého světového šampionátu v Trondheimu. Poté se sice forma Kristoffera Sundala, Johanna Andreho Forfanga či Mariuse Lindvika stabilizovala, na velké věci už to ale nebylo. O jediné norské vítězství se postaral až v posledním závodě Lindvik, olympijské hry opouštěli Norové v mužských soutěžích s jediným bronzem dvojice Forfang – Sundal.
Marius Lindvik po zisku medaile v Oberstdorfu (autor: Jan Štěrba)
Naopak veselo bylo po celý ročník v Japonsku. Systematická práce pod záštitou Kenta Sakujamy, ale i dalších, přinesla další výrazný posun do špičky. Dokonce takový, že jsme si v řadě závodů mohli připadat jako na konci 90. let. Dobrá forma Kobajašiho v olympijském ročníku se čekala, markantně do špičky vystřelil Nikaido a výborně se prezentovali i Naoki Nakamura a Tomofumi Naito. Ten prožil první kompletní sezonu ve světovém poháru a okořenil ji nevídaným triumfem v loterijním závodě na Holmenkollenu. Japonci v Poháru národů jen těsně prohráli se Slovinci a mohou být s ročníkem naprosto spokojeni.
Příjemně překvapili Finové, kteří po dlouhých letech vybojovali dvě umístění na bedně světového poháru. Za očekáváním naopak za excelentním Domenem Prevcem zůstal až na výjimky Anžeho Laniška slovinský tým a o výbuchu Poláků v čele s loučícím se Kamilem Stochem již byla řeč. Příjemným zjištěním byl například příchod celé řady „nových“ Švýcarů, kteří se po boku Gregora Deschwandena příjemně zabydleli ve světovém poháru. Výborný ročník zaznamenaly i další malé reprezentace jako Francie či Bulharsko díky excelentním výkonům Valentina Fouberta či Vladimira Zografského.
Niko Kytösaho při životním závodě ve Willingenu (autor: Jan Štěrba)
Česko reprezentoval především Roman Koudelka. V porovnání s nepovedenou sezonou 2024/2025 se přece jenom lomnický mohykán zvedl, odskákal velmi solidně Turné čtyř můstků a dobrou formu si převezl do Zakopaneho i Sappora. Pak se ale rozhodl v některých závodech nestartovat, olympiádou se protrápil a formu nenašel ani v Lahti či Oslu. Nás ovšem může těšit to, že má chuť i nadále v kariéře pokračovat. Věřme, že ve zdraví zvládne přípravu a opět nás bude těšit kvalitními skoky.
Ženy – Nika dovršila sourozeneckou dominanci, Anežka Indráčková s titulem mistryně světa
Už v úvodních řádcích bylo zřetelně shrnuto, že se minulý ročník světového poháru stal dosud nevídanou kořistí sourozenecké dvojice. Domena totiž mezi ženami neméně fantasticky doplňovala jeho mladší sestra Nika. Opět vyhrála Turné dvou nocí, suverénně kralovala Světovému poháru, kde si podržela až do závěrečného závodu náskok 806 bodů, ale také dokázala výrazně zlepšit světový rekord. V pátečník tréninku na Letalnici, kde mimochodem ženy startovaly vůbec poprvé v historii, totiž zaznamenala fantastický let do vzdálenosti 242,5 metru. Přesto na premiérový malý křišťálový glóbus za lety dosáhla díky výtečným výsledkům ve Vikersundu Eirin Maria Kvandal. Ten velký však připadl Nice a poprvé v historii se tak nepřekvapivě z jeho zisku radovala sourozencká dvojice.
Nika Prevc slavící jedno ze svých vítězství (autor: Jiří Korbel)
Jenže jak to tak bývá, olymijské hry jsou zkrátka jiným závodem, který často přináší překvapivé výsledky. Taková Sara Takanaši by o tom mohla v Soči 2014 určitě dlouhé hodiny vyprávět. Nejinak tomu bylo i v Predazzu. Po trénincích to vypadalo, že o zlato na středním můstku může Niku Prevc připrav snad jen zázrak. Snad to ale nebyl pouze zázrak jako takový, ale spíše obrovská tréma a nervozita, která svázala do té doby suverénní Slovince nohy. Místo nadstandardních pokusů předvedla jen dva průměrné, čehož využila vyhlášená norská stylařka Anna Odine Strøm a zlato Nice vyrvala z rukou. Rozdíl nebyl velký. Jedenáct desetin bodu ve prospěch seveřanky ale muselo Niku Prevc bolet dlouho. Tím spíše, když věděla, že se porazila de facto sama.
Nika pak po boku svého bratra Domena slavila společně s Anže Laniškem a Nikou Vodan zlato v mixu a dokázala ještě zuby nehty vybojovat bronz na velkém můstku, kde měly dívky svou olympijskou premiéru. Pro zlato opět doplachtila Anna Odine Strøm, která v bitvě dvou krajanek předčila viditelně smutnou Eirin Marii Kvandal. Navždy tak bude Strøm zapsaná jako první olympijská vítězka v historii, která opanovala na jedněch Hrách oba individuální závody.
Anna Odine Strøm s norským týmem po vítězství ve Wisłe (autor: Jan Štěrba)
Ještě zpočátku sezony to však na nějakou velkou dominanci Niky Prevc rozhodně nevypadalo. Fenomenálně totiž odstartovala sezonu do té doby nepříliš výrazná Japonka Nozomi Maruyama a bylo vidět, že zejména na velkých můstcích je opravdu těžko k poražení. Žlutý dres pro vedoucí ženu Světového poháru držela až do Turné dvou nocí. Vyhrála celkem šest závodů, získala dvě olympijské medaile a uhájila druhé místo ve světovém poháru. Korunovala tak obecně výbornou sezonu japonského skoku a naznačila velký potenciál do budoucna.
Nozomi Marujama (autor: Jan Štěrba)
Nás mohly hodně těšit výkony českých dívek Anežky Indráčkové a Kláry Ulrichové. A to zejména zkraje sezony, kdy se obě pravidelně umisťovaly v první dvacítce. Forma usměvavé frenštátské Kláry sice poté trochu utekla, ale i ona sice vyskákala pěknou porci bodů. Anežka Indráčková pak posunula české maximum a v Lillehammeru se konečně dočkala vytouženého titulu juniorské šampionky. Navíc to vypadá, že je správně nastavená v hlavě a chce v příští sezoně útočit pravidelněji i na elitní desítku závodů Světového poháru. Potenciál na to sympatická závodnice rozhodně má.
V příštím ročníku by se navíc ženy mohly dočkat vysněného Turné čtyř můstků společně s muži a jejich vrcholem taktéž bude světový šampionát ve Falunu. Třeba se v něm opět po hubených letech dočkáme umístění české vlaječky v nejlepší desítce. Rozjeto je k tomu slibně.
Anežka Indráčková (autor: Jan Štěrba)
Nyní nás čeká pár měsíců klidu, než se opět rozjede kolotoč závodů letní Grand Prix. Stále s napětím čekáme, jak moc se rozhodne ředitel závodů Sandro Pertile sáhnout na pravidla závodů, případně jak vlastně bude vypadat kalendář nové zimní sezony. Vrcholy příští sezony budou jednoznačně Turné čtyř můstků se světovým šampionátem a už nyní se nepochybně všichni fanoušci skoků na lyžích nemohou dočkat na start nového olympijského cyklu.
Náhledové foto: Domen a Nika Prevcovi s velkými křišťálovými glóby (autor: Kinga Stanaszek)
