Poslední čtyři sezony pro české skokany znamenaly nejen úspěchy jednotlivých reprezentantů, ale především hledání optimálního složení pro týmové soutěže a také pozvolný návrat na výsluní od dob kralování Jakuba Jandy. Toho v pozici jedničky postupně vystřídali Roman Koudelka, Lukáš Hlava a v poslední sezoně také Jan Matura.
[b]Janda odevzdává žezlo, nástupci jsou mladíci i zkušení matadoři[/b]
Sám vítěz SP z roku 2006 prožívá podzim své kariéry, ale vrcholem by pro Jandu mohly být ZOH v Soči 2014. I proto i nadále setrvává pod Davidem Jiroutkem v českém reprezentačním družstvu. Jeho lídrem ale už jsou několik let jiní.
Za poslední roky se do světové špičky pozvolna dostal [b]Roman Koudelka[/b]. Závodník z Lomnice nad Popelkou měl na prahu zimy 2009 za sebou již dva úspěšné ročníky na nejvyšší úrovni, když dvakrát skončil v celkovém hodnocení SP mezi nejlepšími dvaceti skokany. Sezona 2009/10 však pro něj byla ústupem z pracně vydobytých pozic. Začalo to 23. místem ve finském Kuusamu a podobné výsledky sbíral prakticky až do olympiády ve Vancouveru. Ve Whistleru dokázal „Koudy“ ukořistit nejlépe 12. místo těsně před zkušenějším Jandou, i to se ale dalo považovat za jistý úspěch. Nepovedený začátek roku 2010 zakončil Koudelka na 63. místě v klasifikaci SP.
Poté už ale přicházely veselejší zprávy o rodákovi z Turnova. Za pár dní 24-letý skokan si v lednu 2011 načasoval formu akorát na domácí půdu do Harrachova. Na Čerťáku se při SP nejprve radoval z vyhrané kvalifikace, aby pak v závodech bral 10. a pódiové 3. místo! To bylo vůbec první umístění na stupních vítězů při SP, které mladý Čech získal. Pokračoval pak na úspěšné vlně, když se v dalších závodech pohyboval kolem elitní desítky (nejlépe 6. byl v Sapporu a Klingenthalu). Další velkou akcí byl lyžařský šampionát v norském Oslo, ale ani tam Roman nezasáhl do bojů o medaile. Celkovým šestnáctým místem ve SP vyrovnal Koudelka svůj prozatím nejlepší ročník 2008/09.
Léto 2011 prožil jako na houpačce – v německém Hinterzartenu si vyskákal šesté místo, pak se zranil při protahování a návrat na můstky hlásil až o 6 týdnů později při finále LGP v Hinzenbachu a Klingenthalu, kde však získal dva bronzové pódiové stupínky. A v zimě nastartoval svou dosud nejúspěšnější sezonu ve SP. Na severu Evropy (Kuusamo, Lillehammer) si vedl skvěle, dokud nepřišel Harrachov. Doma na mamutu si přivodil zranění při pádu v tréninku a musel do nemocnice. Naštěstí byl fit a skákat tak mohl začít opět v Engelbergu a pokračoval ve výborných výsledcích. Do konce sezony 2011/12 měl jen dva významnější výpadky (30. v Bad Mitterndorfu a 43. v Oslo), jinak byl kromě Lahti pokaždé mezi nejlepšími 15 skokany a nakonec si zajistil poprvé v kariéře místo v elitní desítce konečného pořadí SP.
Loňská sezona se již tak úspěšná nebyla a Roman Koudelka tak znovu musí přesvědčovat fanoušky, že je jedním z největších českých talentů posledních let.
Foto: Roman Koudelka (autor: Vendula Bittnerová)
Možná podobný osud potkal také [b]Lukáše Hlavu[/b]. Sezona 2009/10 byla jeho první, kdy absolvoval většinu závodů SP. Úspěšnější byl ale pouze v Oberstdorfu (15.) a Sapporu (16.) a celkově to stačilo jen na 56. pozici. O rok později znovu jen paběrkoval – ač skákal více závodů, v konečném zúčtování bral ještě o tři body méně než v předchozí sezoně.
Jak nevalně zakončil zimu, tak famózně načal léto 2011. Vyhrál kvalifikaci ve Wisle a zdálo se, že neúspěchy ze SP hodí za hlavu. V polovině ze závodů si připsal jednou pozici v TOP 10 a na konci letní GP mohl být spokojen za nejlepší ročník této soutěže, za 124 bodů to bylo 24. místo. To poté zopakoval i o rok později.
A jaké bylo léto, taková byla i zima. Sezonu 2011/12 může Lukáš pokládat za svou dosud nejúspěšnější v kariéře. Poprvé se umístil v nejlepší desítce závodu SP v Norsku (5. v Lillehammeru na můstku HS 100), takto se radoval v dalším průběhu ještě čtyřikrát, přičemž v závěru ročníku v Lahti si na stejné distanci připsal zatím vrcholné postavení – nejnižší pódiový stupeň. Dílčím úspěchem bylo Turné 4 můstků, kde po třech vyrovnaných výkonech skončil celkově na 13. příčce. Absolutně nejlepší sezona 2011/12 znamenala pro 28-letého zástupce liberecké Dukly čtrnáctou pozici a dokonal tak skvělý výsledek českých skokanů v předloňském roce.
V létě 2012 se také představil při premiéře FIS Cupu v Rumunsku. V Rasnově byl druhým nejlepším závodníkem a porazil mj. Roberta Kranjece, Thomase Morgensterna i krajana Romana Koudelku.
Zatím poslední zimu se Lukáš Hlava přiblížil osudu Romana Koudelky, ani on totiž nezářil. Sice byl osmý v Innsbrucku, ale pár týdnů na to se dočkal i diskvalifikace při kvalifikaci v Polsku a celkově se pokles formy promítl do celkového hodnocení SP – skončil pětatřicátý.
Foto: Lukáš Hlava (autor: Vendula Bittnerová)
Poslední důvod k oslavě českým fanouškům nabídl skokan, který byl až do loňské sezony spíše ve stínu. Individuálně se bývalému sdruženáři [b]Janu Maturovi[/b] po léta nedařilo, byl ale spolehlivým členem českého týmu. Sezonu 2009/10 absolvoval rodák z Českého Krumlova střídavě klání ve světovém a kontinentálním poháru. Tam vyhrál závod v německém Brotterode a celkově byl ještě úspěšnější právě ve druhé nejvyšší soutěži mužů.
V následující sezoně už se mu dařilo více. Hned třikrát si vylepšil nejlepší umístění v závodech SP (předtím bylo jeho maximum v Liberci 2008 – 15. místo). Postupně si připsal 11. místo v Harrachově, o týden později byl desátý v Sapporu a poprvé se dostal do nejlepší desítky závodu SP. A hned v následujícím klání dokonce poprvé v kariéře zaútočil na pódium, bylo z toho čtvrté místo a Maturův do té doby nejlepší závod. Byť ve slabší konkurenci závodníků, připsal si na svůj účet skalpy Malysze či Ammanna. A zde také dokázal, že je schopen konkurovat těm nejlepším, což později několikrát bohatě potvrdil.
27. místo v konečném pořadí SP 2010/11 předznamenalo Maturův vzestup, kterého dosáhl překvapivě až ve svých 33 letech. Přitom mizerný vstup do loňské sezony tomu vůbec nenasvědčoval. Obrat nastal s přelomem roku. Nový rok a 16. místo v Turné čtyř můstků v Ga-Pa, poté v rakouské části seriálu 20. a 14. místo. Celkově devatenáctý, samozřejmě nejlepší umístění na Turné v kariéře. A pak přišly doslova bodové hody. Nejprve polské „tažení“ – 11. místo ve Wisle a šestá příčka v Zakopanem, poté triumfální víkend v Japonsku, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Dva závody v Sapporu proměnil Matura ve své galapředstavení a zvítězil v obou kláních. Po zastavení ve Vikersundu (dvakrát 11. pozice) si nového hrdinu vychutnali i čeští fanoušci. A Matura se jim v Harrachově odměnil 2. a 3. místem. Do konce nejlepší sezony byl ještě třikrát desátý, jednou to bylo při finále v Planici. Tam se Matura dočkal úspěšného konce SP, ve kterém získal 631 bodů, což znamenalo 10. pozici.
Foto: Jan Matura (autor: Vendula Bittnerová)
Kouč David Jiroutek tak může jen doufat, že se v sezoně následující (a olympijské) k Maturovi opět připojí ve své nejlepší formě Lukáš Hlava a Roman Koudelka a společně vytvoří tým, jenž bude moci v každém svém vystoupení konkurovat těm nejlepším.
[b]Nástup ženského skoku – Češky v prvních letech nezářily[/b]
Do roku 2009 byly ženské protějšky skokanů přece jen na „vedlejší koleji“, neboť skákaly jen kontinentální pohár. Pak ale přišel šampionát v Liberci a na něm poprvé skokanky soutěžily o světové medaile stejně jako muži. Mezi nejlepší se tehdy z českého pohledu řadily Michaela Doleželová (27.) a Vladěna Pustková (35.) a tyto dvě dívky pak utvořily jádro týmu žen až do současnosti. Kontinentální pohár zvládla Míša Doleželová nejlépe ve své kariéře těsně před libereckým mistrovstvím, když skončila 5. v Zakopanem. To Vlaďka Pustková zapisovala svoje top umístění mnohem dříve (2005, Bischofshofen – 11. místo), ale v posledních letech strávených v CoC se jí už tolik nedařilo a Češky táhla především Doleželová, která si naposledy pořádně zvedla sebevědomí 2. místem v závodě Kontinentálního poháru v Oberwiesenthalu na sklonku uplynulé sezony.
S nástupem SP žen se situace příliš nezměnila, české závodnice bodují jen zřídka, ovšem týmově se jim podařilo skončit třeba na 6. příčce v Lillehammeru v listopadu 2012, na jaře téhož roku dokonce útočila děvčata na medaili na juniorském MS v Erzurumu. Nakonec z toho bylo pěkné 4. místo pro družstvo ve složení Barbora Blažková, Michaela Doleželová, Lucie Míková a Natálie Dejmková. Na seniorských šampionátech je zatím nejlepším českým počinem 28. pozice, kterou dvakrát zdolala Michaela Doleželová na posledních dvou velkých akcích ve Val di Fiemme a Oslo. Posledním týmovým úspěchem pak je vítězný závod v rámci European Youth Olympic Festival v rumunském Rasnově, kde si letos v únoru zlaté medaile na krk pověsily Karolína Indráčková, Michaela Rajnochová, Natálie Dejmková a Barbora Blažková.
Foto: České reprezentantky (autor: Vendula Bittnerová)
Zdroj: fis-ski.com, wikipedia.org
Hlavní foto: Roman Koudelka (autor: Vendula Bittnerová)
