Úvodní závod sezony Světového poháru žen sice vyhrála Silje Opseth, jednou z hrdinek prvního víkendu je ale i Švédka Frida Westman. V pátek vytvořila nový ženský rekord můstku a v závodě ji o triumf připravily jen horší stylové body. Po závodě jsme reprezentantku netradiční skokanské země vyzpovídali.
Na startu nové sezony máš životní formu, jaký je to pocit?
Je to skvělé! Vždycky chcete skákat dobře, ale nevěřila jsem, že to bude tak dobré už na začátku, a navíc na velkém můstku. Takže jsem opravdu šťastná.
Navíc jsi oficiální rekordmankou můstku…
To jsem nevěděla! Tak to je ještě lepší (smích).
Největším problémem se zdá být doskok, jak ho zlepšit?
Samozřejmě na tom pracuju. Na tréninku telemark dokážu udělat, když skočím trochu méně. Pokud ale skáču tak daleko jako tady, tak mám problémy. Určitě na tom ale budu pracovat. Také jsem před dvěma lety byla dlouho zraněná, takže v hlavě to je. Musím na tom ale postupně pracovat a bude to dobré.
Švédsko je skokansky malá země, jak se závodnice z ní dostane až ke světové špičce?
Můj otec i sestra byli také skokany na lyžích, takže to máme v rodině.
Ve Švédsku ale netrénuješ, pokud se nepletu?
Ne, bydlím v Norsku, v Trondheimu. Netrénuji přímo s národním ženským týmem, ale s místním klubem Trondherhopp.
Tvým trenérem je bývalý excelentní norský letec Roar Ljokelsoy, jak se ti s ním trénuje?
Je to skvělý trenér. Spolupracujeme spolu dva roky a jde to stále kupředu. Skákal opravdu dobře a ví, jak být nejlepší, takže technice skvěle rozumí. Navíc stále hledá nové věci a způsoby, jak se posunout dopředu.
Na můstcích se objevovala i druhá Švédka, konkrétně Astrid Norstedt, jak je teď na tom?
Myslím, že skončila. Neřekla to veřejně v médiích, ale buď si dala pauzu, nebo definitivně skončila.
To je škoda, vzhledem k novému formátu Super Team…
Ano, myslím, že to je smutné, protože nás není moc. Ale máme dva kluky, kteří se taky přestěhovali do Trondheimu a je možné, že se k nim připojí i dvě holky. Doufám, že ve Falunu 2027 dokážeme vytvořit smíšený tým.
Vypadá to, že všechny švédské skoky se odehrávají v Norsku…
Skoro (smích). Je to hodně o prostředí a trenérech. Ve Švédsku nemáme moc zkušených lidí a celkově nám chybí skokanská infrastruktura, kterou jsme měli před hodně dlouhou dobou.
Kolik můstků a závodníků je momentálně ve Švédsku?
Přesně to nevím. Ale vím o dvou klucích, kteří jsou asi o pět let mladší, a pak tam jsou nějaké holky. Hodně skokanů je kolem Stockholmu a pár jich máme v Örnsköldsviku, odkud jsem i já, ale ti jsou dost mladí.
Kde vidíš největší prostor pro zlepšení svých skoků?
Hlavně se musím soustředit na úkoly, které dostanu, protože vždycky je na čem pracovat. Ale telemark je asi ta největší výzva.
Ženy si letos poprvé zalétají na lyžích, co si o tom myslíš?
Myslím, že je skvělé, že jsme konečně dostali šanci. Doufám, že budu ještě v lepší formě. Ukazuje to, že jsme se zlepšili natolik, že můžeme skákat i na takových můstcích.
Jestli to chápu správně, tak do toho půjdeš?
Ano! Ale můj trenér má taky slovo, a co řekne, to bude platit (smích).
Foto: Frida Westman (autor: Jan Štěrba)
