Psal se březen 2018 a končila sezona, po které se pozitiva hledala přetěžko. Koneckonců, podrobně jsme o ní psali zde. Tehdy jsme ji titulovali jako Nejhorší českou sezonu v historii. O 57 měsíců později, tři trenéry a jeden olympijský cyklus dále, se však začíná psát ještě smutnější kapitola. Jaký je tedy momentální stav a výhled české reprezentace do budoucna?
Očekával se průlom, přišel krach
Než na tuto otázku odpovíme, vraťme se zpět v čase do již zmíněného roku 2018. Český tým se před sezonou 2017/2018 pod vedením Richarda Schallerta tvářil velmi nadějně, během předešlého ročníku se do áčka zapracovalo hned několik talentů (Vojtěch Štursa, Tomáš Vančura a Viktor Polášek), přičemž letní výsledky byly velmi nadějné. Dopadlo to však úplně jinak. Místo očekávaných útoků Romana Koudelky na příčky nejvyšší a navyšování bodových zisků mladých skokanů nastal rozvrat. Vzpomeňme na vysmívané přilby, vybavení daleko zaostávající za špičkou a prapodivné tahanice mezi týmem, trenérem a svazem. Výsledkem bylo pobouření veřejnosti, myšlenky hned řady skokanů na konec kariéry a výměna nejen trenéra, ale i takřka kompletního vedení skokanského úseku.
Do něj se po již bezmála ikonickém duu Škoda a Jozífek dostal tehdy čerstvý poslanec Jakub Janda, přičemž trenérem se stal uznávaný David Jiroutek. Očekával se svěží vítr, zametení se všemi kostlivci ve skříni po minulém vedení a celkové pozvednutí českého skoku na novou úroveň. Ty tam měly být veškeré zákulisní dohody, zatočit se mělo s „nechtěnými“ závodníky a očistit tento sport od dosavadního bahna. Přišel ročník 2018/2019 a vše začalo nadějně. Do finále úvodního závodu ve Wisle prošli hned tři Češi, Viktor Polášek si navíc dvanáctým místem vyskákal kariérní maximum. Vše je tedy v pořádku a český skok čeká lepší budoucnost – nebo ne?
Nová realita – a nebo ne?
Posuňme se nyní do současnosti. Kromě Romana Koudelky již z tehdejšího jádra reprezentace neskáče nikdo. Podivné nominace na některé závody a ponechávání určitých skokanů v ústraní? Vše při starém. Počet uspořádaných závodů elity na našem území? Nula. Úspěchem je nyní samotný postup do závodu, účast českého skokana na bodovaných pozicích by již pomalu vydala na oslavný článek. Koneckonců, v současných podmínkách je již jakýkoliv bod kvalitně obsazeného FIS Cupu tak nějak „nad plán“. V tolik vysmívané sezoně 2017/2018 se přitom Češi závodů SP účastnili pravidelně (prvním podnikem bez českého zástupce bylo až finále Turné) a tři závodníci v sezoně dokázali bodovat. To bychom nynější optikou brali – i to ukazuje, že rozhodně bylo kam klesnout. Tehdy byly získané výsledky vnímány jako obrovský neúspěch, dnes se nad nimi pozastavuje čím dál méně fanoušků. Jen závidět můžeme Italům, kteří pod vedením z Česka (kvůli údajně slabým výsledkům) odejitého Davida Jiroutka jen vzkvétají. A na dno se zdaleka ještě nedosáhlo…
Samozřejmě je možné a i pravděpodobné, že výkonnost Romana Koudelky půjde nahoru, české ženy opět začnou pravidelněji bodovat a junioři na úroveň postupů z kvalifikací dosáhnou. Jen abychom však za dalších 57 měsíců podobný článek nepsali znovu – i když, to by bylo alespoň známkou toho, že české skoky ještě úplně neumřely…
Ohlasy českých skokanů na závody v Titisee-Neustadtu a jejich další plány
Na závěr se ještě pojďme ohlédnout za nedělními závody v Titisee-Neustadtu. Během minulých sezon jsme si zvykli, že v závodech žen alespoň jedna z dvojice Klára Ulrichová a Karolína Indráčková boduje. To se bohužel zatím letos nepovedlo, ač páteční pokusy druhé zmíněné skokanky vypadaly nadějně. V neděli však bylo od bodů daleko. Důvody neúspěchu okomentovala závodnice z Desné takto:
Nepodařilo se mi udržet správné nájezdové postavení, seděla jsem se zadkem vysoko a měla stažená záda, takže jsem se z toho nemohla správně odrazit a jen jsem za hranou vpadla mezi lyže, které jsem ještě dost roztáhla. Mrzí mě to, protože v tréninkových skocích mé skoky vypadaly už lépe, předváděla jsem tam nájezd, který jsme trénovali, ale pak přišel závod a vrátila jsem se zpět ke starému nájezdovému postavení.
Zatímco Světový pohár žen si dává pauzu, tak do akce se dostanou Klára Ulrichová a letos poprvé i Anežka Indráčková, které se o víkendu zúčastní Alpen Cupu v Seefeldu. Poté se děvčata sejdou na společné soustředění v Planici, odkud vyrazí na Silvestrovské turné ve Villachu a Ljubnu.
Mezi muži se německého víkendu účastnil Radek Rýdl. V pátek si postěžoval na nájezdové postavení, které sice do neděle dle svých slov vypiloval, problém se však objevil na hraně. Z velmi brzkého odrazu se toho prý v letu již mnoho udělat nedalo, čehož český závodník velmi litoval. 21letý reprezentant si je navíc vědom toho, že jeho skoky se od minulé zimy zlepšily, ale v závodech se to zatím bohužel nikterak neodrazilo. Nyní čeká Radka Rýdla společně s Františkem Lejskem trénink ve švýcarském Engelbergu, kde se poté zúčastní také závodu SP. Ostatní členové reprezentace se vydají na trénink do Planice, přičemž Filip Sakala zapojuje o body a mistenku pro budoucí závody SP na Kontinentálním poháru ve finské Ruce. Češi se zúčastní rovněž úvodní zastávky v norském Notoddenu, kde se vedle Františka Holíka premiérově v českých barvách představí Camillo Hauke. Mezi svátky je v plánu další soustředění v Planici, po němž bude následovat start na Turné čtyř můstků, kde by se do akce měl již dostat i Koudelka.
Držme českým skokanům palce, ať nejsou, slovy Filipa Sakaly, „poslední partou, která je schopna skákat na úrovni„. To raději ať je tento článek tím posledním hovořícím v tomto duchu. A tím rozhodně nenarážíme na případný konec našeho webu, který si rozhodně nepřejeme, ale jestli něco doopravdy nechceme, tak je to konec natolik krásného sportu v naší domovině.
Tímto rovněž připomínáme naši existenčně důležitou sbírku pro záchranu webu, každý příspěvek nás k tomuto cíli přiblíží!
Foto: Můstek v Harrachově (autor: Michaela Vondrášková)
