Skoky na lyžích byly dlouhá léta neodmyslitelně spjaté s Walterem Hoferem, který od roku 1992 celých osmadvacet let působil v roli ředitele závodů. Legendárního Rakušana s červenou čelenkou nahradil po konci ročníku 2019/2020 Sandro Pertile, který ve funkci působí dodnes. 55letý bývalý italský závodník neměl zrovna hladký vstup do funkce, jelikož zrovna udeřila kovidová pandemie.
Další velkou výzvou byl norský skandál z Trondheimu, kde byl přímo na světovém šampionátu odhalen rozsáhlý podvod s kombinézami domácí reprezentace. Zkušený činovník FIS se však výzev nezalekl a ve funkci pokračuje dál s elánem jemu vlastním. V první části rozhovoru jsme si povídali o hodnocení aktuálního stavu skoků na lyžích, jeho roli v něm či názoru na návrat ruských závodníků.
Jak byste ohodnotil loňskou zimu?
Mám z ní obrovskou radost. Všichni víme, že po událostech v Trondheimu (skandál spojený s kombinézami norských skokanů) to pro nás nebyla snadná sezóna. Jsme ale nesmírně spokojeni s tím, jak se nám podařilo vše přizpůsobit.
A co je pro mě nesmírně zajímavé, je to, kolik nových tváří jsme viděli na stupních vítězů v prvním závodě. Měli jsme tedy různé vítěze, na stupních vítězů stáli různí lidé. Všechny závody byly opravdu otevřené a museli jsme čekat až do posledního skoku, abychom měli jasnou představu o tom, jak to na stupních vítězů dopadne. Celkově jsem tedy nesmírně spokojený.
Zmínil jste Trondheim – byl to tedy zatím nejtěžší den vaší dosavadní kariéry? A uvažoval jste někdy o tom, že byste z této pozice odstoupil?
Byl to bezpochyby nejtěžší den v mé profesionální kariéře ředitele závodu. Byla to náročná chvíle, a to nejen ten den, ale celá ta situace, včetně následujícího dne. A samozřejmě i všechny další dny po něm, po mnoho týdnů a měsíců. Upřímně řečeno, o rezignaci jsem nikdy neuvažoval. Každou minutu jsem se soustředil hlavně na to, jak tuto nepříjemnou situaci pro skoky na lyžích vyřešit. A od samého začátku jsme opravdu tvrdě pracovali na vyřešení všech problémů. Jsem rád, jak to nyní funguje.
Walter Hofer zmínil, že když přemýšlel o zavedení systému větrných kompenzací, tak jen kroužil kolem svého auta. Jaký přístup jste zvolili při zvažování změn v oblasti vybavení vy?
Mám štěstí, protože po zasedání našeho podvýboru mě čekala dlouhá cesta z Prahy do Predazza. Strávil jsem 8 hodin v autě a přemýšlel jsem, jak dál postupovat. A v tu chvíli mi došlo, že máme spoustu nápadů od mnoha lidí. Musím být upřímný, spousta lidí se zapojila a poskytla nám spoustu zpětné vazby. Měli jsme spoustu materiálu, se kterým jsme mohli pracovat. A teprve během té cesty mi došlo, že musíme stanovit priority a časový plán. Když jsem se vrátil domů, začal jsem pracovat s tabulkou v Excelu.
Konečně jsem dokázal rozpoznat priority. A jednou z nich bylo bezpochyby přeskupení našeho týmu. V Praze jsme totiž dostali informaci, že nás opouští Christian Kathol. A pro nás to byla příležitost nějakým způsobem přehodnotit naši strukturu. A myslím si, že právě ta struktura je nyní jedním z klíčových faktorů. Protože v našem systému máme více znalostí a máme fungující tým. A to je v současné situaci jeden z klíčových prvků.
Nemyslíte si, že FIS tyto věci možná v minulosti zanedbávala a že to kvůli tomu zašlo příliš daleko?
Ne, to si nemyslím. Všichni jsme mezinárodní funkcionáři. Vždy se snažíme dělat to nejlepší pro sport, najít pozitivní stránku i v negativních momentech. Trondheim byl určitě negativní moment. Ale od té chvíle budujeme mnohem silnější skokanské odvětví. A mým cílem je rozhodně dosáhnout ještě lepší pozice než v minulosti. Protože pevně věřím v potenciál skoků na lyžích jako velmi atraktivního sportu.
Pojďme se teď věnovat něčemu optimističtějšímu. Řekl byste, že je to vaše vysněná práce?
Je to těžké. Když Walter (Hofer, předchozí ředitel skokanských závodů) odešel, nedokázal jsem si představit, že bych se stal ředitelem závodů. Ale tahle práce se mi opravdu líbí, měl jsem možnost proměnit svůj koníček v povolání. Pracuji s mnoha úžasnými lidmi z tohoto světa a máme skvělé ambasadory, jimiž jsou naši sportovci. Všechny je mám opravdu rád. Miluji jejich styl, jejich vášeň i motivaci v dobrých i špatných chvílích. Je to opravdu úžasný svět.
Chybí vám někdy doba, kdy jste byl jen technickým ředitelem? Kdy jste mohl prostě dělat svou práci, opustit svět skoků na lyžích a zase se do něj vrátit. A žít tak nějak běžným životem?
Skoky na lyžích jsou jako virus. Když vás ten virus nakazí, celý život nějak žijete jen pro to. A přesně to teď dělám. Každý den v této roli si opravdu užívám. Samozřejmě jsou i těžké dny, ale celkově vzato je to skvělá příležitost.
Ředitelem závodů jste již více než šest let. Co vás na této pozici překvapilo nejvíc?
Největším negativem byla událost v Trondheimu. To bezpochyby. Snažím se ale soustředit na to pozitivní. Myslím, že první sezónu jsem zahájil v době pandemie COVID, která okamžitě zásadně změnila situaci v našem sportu.
Museli jsme hodně pracovat na posílení naší televizní produkce. V první sezóně jsme totiž neměli možnost přivítat diváky na našem stadionu. Jedinou šancí pro nás tedy bylo vytvořit ještě lepší televizní produkt. Zavedli jsme tedy záběry z dronů a obecně jsme pracovali na vylepšení televizního přenosu. Úzce spolupracujeme s organizačním výborem, abychom našim divákům nabídli skvělou platformu. Loni jsme měli fantastické Turné čtyř můstků. Všude byly téměř vyprodané tribuny. A očekáváme, že v této sezóně se popularita skoků na lyžích a Turné ještě zvýší.
Myslím, že je to fantastické období. Čeká nás spousta výzev. Svět se totiž mění mnohem rychleji, než bychom čekali. A všichni se soustředíme na to, jak držet krok s dobou. A jak můžeme těžit z velkých změn, které každý den vidíme ve sportu i v životě.
Zastáváte funkci ředitele závodu, což na papíře vypadá, jako byste měl během závodu na starosti úplně všechno. Ale úplně tak to není, protože rozhodnutí přijímá také jury. Jaký je tedy váš hlavní úkol během závodu Světového poháru?
Myslím, že se snažím držet stranou od sportovních rozhodnutí. Jak jste zmínil, to je úkol jury. Svou roli vnímám jako roli generálního ředitele ve firmě. Mým hlavním úkolem je strategie sportu a práce s veřejností, abych zajistil, že naše rozhodnutí budou mít jasnou linii. Jsem velmi spokojený se všemi svými kolegy, počínaje Borkem Sedlákem.
Vidím, že jsme opravdu mezinárodní tým. Myslíme mezinárodně a snažíme se náš sport posouvat dál, abychom udělali to nejlepší pro celou disciplínu, a nejen pro jednu zemi. Stále tedy věřím, že mou rolí je udržovat mezinárodní pozornost zaměřenou na náš sport. A to je to, co rád dělám společně se svým týmem, a to se mi opravdu líbí.
Máte jako Ital nějaký vliv na skoky na lyžích v Itálii? Jak byste zhodnotil vývoj skoků na lyžích v Itálii, protože se zdá, že tam panuje určitá stagnace?
Zdá se, že dochází ke stagnaci. Pro Itálii není snadné získávat nové děti. Skoky na lyžích nejsou v Itálii příliš populární, a proto to není jednoduché. V současné době nemáme v Itálii příliš mnoho aktivních skokanů. Na druhou stranu si ale myslím, že právě když čelíte výzvě, je to také okamžik, kdy můžete všechny překvapit nějakým talentem nebo novou vlnou mládeže. A opravdu doufám, že se to Itálii podaří.
Ale do tohoto se příliš neponořuji, protože s bratrem Ivem (ředitel italských skoků) obvykle o sportu nemluvíme, když se potkáme. Snažíme se soustředit také na naše rodiny.
Jedním z ožehavých témat současnosti je situace ruských sportovců. Jaký je váš názor na jejich návrat do Světového poháru?
Především nemluvíme o ruských ani běloruských sportovcích, ale o neutrálních individuálních sportovcích. To musí být jasné, což je také jasně uvedeno ve všech dokumentech FIS. Vše je postaveno na rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru a Sportovního arbitrážního soudu.
My, jakožto sportovní organizace, se následně musíme řídit právními předpisy. Upřímně řečeno, pokud se jedná o neutrální sportovce a splňují stanovená kritéria, nevidím důvod, proč by nemohli znovu soutěžit. A sport by měl být v jistém smyslu nad vším, ale v posledních několika letech tomu tak nebylo.
Autorem rozhovoru je Jan Štěrba, text vznikl ve spolupráci s Timem Davignonem.
Náhledové foto: Sandro Pertile (autor: Jan Štěrba)
