A.Hájek:Pojedu teď na finále LGP do Liberce

Naposledy, když jsme s Antonínem Hájkem dělali rozhovor, chodil jeden z předních českých skokanů současnosti o berlích a vzpamatovával se po dva měsíce staré automobilové nehodě. Nyní, o téměř čtvrt roku později, zdárně ukončil rehabilitaci, posiluje ochablou nohu a berlu už dávno nepotřebuje. Přesto Tondovi ještě něco schází – skákání. Když vidí ostatní skokany na můstku, nejradši by si sjel z nájezdu s nimi. A tuto chuť bude mít nejspíš i v říjnu v Liberci, při finále letní Grand Prix se totiž chystá podpořit český tým alespoň jako divák.

Čtyři měsíce po nehodě a já slyšela, že už máš nové auto…už jezdíš?
Průkaz dostanu 25.září. Své auto potřebuji, naši nemají čas pořád mě vozit do školy nebo do Liberce a autobusem se to dohromady s tréninkem nedá stíhat.

Omlouval ses, že máš málo času, školu a trénink. A co čas na dovolenou? Našel sis o prázdninách?
Bohužel. Neměl jsem na to čas. Rehabilitace ho všechen zabrala a já měl volné jen víkendy. Samozřejmě jsem měl v plánu vzít přítelkyni někam k moři, ale letos to nešlo. Snad za rok.

O prázdninách u vás doma v Harrachově také probíhaly oslavy sta let od založení místního klubu. Předpokládám, že ses účastnil všeobecného veselí.
Ano byl jsem tam. Přebíral jsem taky nějakou pamětní medaili jako bývalý závodník Ski-klubu. Oslava byla pěkná, vyšlo i počasí.

Když jsi viděl na můstku své týmové kolegy, měl už jsi chuť vylézt na můstek a skočit si?
To je jasný, že jo. Když třeba dělám něco jiného a na skoky nemám proč pomyslet, je všechno v pohodě. Ale když vidím, jak kluci skáčou, nebo čtu výsledky závodů, tak je chuť začít skákat opravdu veliká!

Na kdy vůbec plánuješ první skok?
Nedá se to plánovat… Určitě v zimě, ale kdy, to nevím. Já se budu snažit, aby to bylo co nejdříve.

„Jediný problém je zesláblá levá noha.“

„Rehabilitace jako taková mi, dá se říct, skončila. Teď cvičím buď v Liberci s doktorem Čížkem nebo doma sám,“ popisoval při rozhovoru Tonda aktuální podobu své rekonvalescence. „K tomu chodím do posilovny, kde posiluji celé tělo a hlavně tu oslabenou nohu. Dělám normálně protahovací cvičení, jezdím na kole…“

Co jsi třeba musel podstupovat během léta? Jízdy za lékaři do Liberce, všelijaké cviky a posilování?
Ano, jezdil jsem dva týdny do Liberce. To jsem ještě chodil o berlích. Pak jsem byl tři týdny ve vojenském rehabilitačním zařízení na Slapech, kam už jsem si berle nevzal, ale nebylo to stále ono. Pak jsem se vrátil ještě do Liberce a vlastně už začal posilovat a tak. Noha začala být čím dál jistější.

Spolupracuješ i s fyzioterapeutem českého týmu?
Párkrát jsem se s ním bavil, ptal se mě, co a jak. Ale zatím jsem s ním nedělal a ani to nešlo, protože jezdil s klukama po závodech. Ale možná, že brzo pojedu s nimi na nějaké soustředění..tak bychom spolu začali.

A co kontakt s kluky z týmu? Jsi pravidelně ve spojení s nimi nebo s někým z Úseku či trenérem Schallertem?
S klukama se samozřejmě pravidelně potkávám a bavím. Richard Schallert mi párkrát psal, jak jsem na tom, co dělám. Kdo se zajímá, tak se zeptá nebo napíše, ostatní začnu zajímat teprve až budu zase skákat.

Přes komentáře na našem webu jsi přál hodně štěstí končícímu Honzovi Mazochovi. Uvažoval jsi sám, byť jen na malý okamžik, o tom, že bys také kariéru ukončil? Dostal ses třeba někdy při rehabilitaci do fáze, že sis říkal: „Stojí mi to všechno za to?“
Honza byl trochu v jiné situaci. Jemu se to stalo na můstku a do toho všechny okolnosti. Já to naprosto chápu a přeji mu vše nej! Já sám sem nad tím nepřemýšlel ani chvíli. Samozřejmě to byla pro mě těžká doba a někdy mě napadlo třeba jestli to vůbec dokážu a tak, ale na to člověk nesmí myslet. Přiznávám se, že mě to nebavilo a byl jsem z toho často dost otrávený a to nejen na sebe. Ale jinak to nejde a zase když vidím nějaký pokrok, tak to povzbudí.

Co u tebe právě převažuje – nevrlost ze zdánlivého nicnedělání, nebo dobrá nálada spojená s úspěšnou léčbou?
Jak jsem říkal, někdy mě přepadne špatná nálada…(Přítelkyně by mohla vyprávět.) Ale teď je to lepší. Aspoň mám čas dodělat konečně školu a v klidu doléčím nohu tak, abych byl 100% připraven se na můstek vrátit.

Cítíš už v nehodou oslabeném těle sílu? Nelimituje tě stále zranění v pohybu, nebolí tě třeba při nějakém určitém pohybu část těla?
Nemám s ničím absolutně žádný problém! Tělo je v pořádku, hybnost také. Jediný problém je zesláblá levá noha, ale věřím, že se síla tréninkem vrátí. Nebýt toho, jsem přesvědčen, že bych už zase skákal.

Držíš se pouze předepsaného režimu, nebo zkoušíš i jiné aktivity? Třeba projížďky na kole nebo „běhání“ po domovských Krkonoších?
Samozřejmě to doplňuji. Na kole normálně jezdím, zkoušel jsem i brusle. Běhat mi moc dobře nejde, ale na výlety pěšky chodím. Zrovna nedávno jsem byl na Čerťáku, podívat se zblízka na můstky (smích).

I když je to nezvyk, sleduješ skoky aspoň v televizi, když už nemůžeš být přímo v centru dění?
Samozřejmě! A klukům držím palce! Pojedu teď na finále LGP do Liberce. Už se moc těším.

Díky za odpovědi a měj se hezky.
Já taky děkuju a zdravím redakci a všechny fanoušky skoku na lyžích!

Foto: Antonín Hájek (zdroj: skoky.net)