Atle Pedersen Rønsen je skokanem, jehož si pamatujeme převážně z Kontinentálního poháru, kde od začátku sezony předvádí skvělé výkony. Právě výtečná forma teď zavála třiadvacetiletého skokana z Råholtu do kolotoče Světového poháru, kam si odskočil plnit sny z dětství a dostal se tak do hledáčku nejen médií, ale také fanoušků.
Nová tvář A-týmu vzbudila v Norsku zájem a Atleho jméno bylo během Turné čtyř můstků skloňováno tamními médii téměř denně. Za svůj výkon se rozhodně stydět nemusí, čehož si všiml i Alexander Stöckl a nyní se společně s Andersem Bardalem, Johanem Remenem Evensenem, Rune Veltou, Bjørnem Einarem Romørenem, Vegardem Haukø Sklettem a Kennethem Gangnesem připravuje na Holmenkollenu na první letecké klání sezony v Bad Mitterndorfu.
A co norská média zaujalo kromě Atleho výkonu? Život před něj ve třinácti letech položil nelehkou zkoušku, to když mu lékaři oznámili, že trpí diabetem I. typu, který u nás známe pod názvem „dětská cukrovka“. Je to těžší forma dobře známe nemoci, kterou trpí bohužel převážně děti a mladí lidé, kteří jsou pak doživotně odkázáni k aplikaci inzulínu. Atle ale považuje svou nemoc za styl života a nemocí jí odmítá nazývat. Život bez ní už nezná.
Sympatický norský závodník si během nabitého programu odskočil od tréninku a našel si chvilku pro čtenáře našeho serveru a zavzpomínal především na Turné čtyř můstků.
Turné čtyř můstků je významnou skokanskou událostí a pro Tebe bylo snem již od dětských let. Jaké to pro Tebe bylo být součástí A-týmu při Turné? Jak jsi vnímal atmosféru této slavné akce?
Být součástí Turné čtyř můstků bylo skvělým zážitkem. Bylo to mým velkým snem a jsem opravdu hrdý na to, že jsem byl součástí norského národního týmu! Atmosféra byla úžasná. Nikdy jsem neskákal před tolika lidmi, tolika novináři a kamerami.
V Bischofshofenu jsi dosáhl na 11. příčku společně s Kennethem Gangnesem a Tvé ostatní skoky během Turné byly také dobré. Jak jsi se svými výsledky spokojen?
Byl jsem od začátku schopný dlouhých skoků v tréninku, ale měl jsem problémy předvést to stejné v závodě. V Oberstdorfu to bylo v kvalifikaci v pohodě, měl jsem dobré zkušební kolo, ale ošklivě jsem spadl, takže jsem měl během závodu lehké zranění. Se svými skoky v GA-PA jsem opravdu velmi spokojený, v prvním i druhém kole. V Innsbrucku jsem měl také dobré tréninky, ale nebyl jsem schopen předvést to samé v závodě. Po Innsbrucku jsem se moc těšil do Bischofshofenu, protože mi tenhle můstek vyhovuje víc než ten v Innsbrucku. Od prvního skoku se mi dařilo a nabral jsem dost sebedůvěry. Počasí bylo špatné, připravoval jsem se na kvalifikaci, pak měl dva dobré kvalifikační skoky, ale oba neplatné. Pak jsem si řekl, že jsem skákal dobře, takže jsem mohl jít a jen si užit první kolo. Pro mě bylo Turné velkým krokem kupředu na cestě být dobrým skokanem. Naučit se dobře skákat také ve Světovém poháru. A jsem opravdu spokojený s GA-PA a samozřejmě s Bischofshofenem a také celkovým 28. místem.
Po předvedených výkonech se pro Tebe otevírá šance nejen na stabilní pozici v norském „áčku“, ale také na účast na domácí Mistrovství světa v letech na lyžích ve Vikersundu, Tvůj obrovský sen. Přemýšlel jsi již o něm a případně o tom, čeho bys tam chtěl dosáhnout?
O mistrovství světa v letech na lyžích nepřemýšlím. Jsem v týmu nový a máme ty nejlepší letce na světě, takže mým cílem je dál dobře skákat a dostat šanci ve Světovém poháru. Vím, že pak můžu bojovat o místo ve Vikersundu. Takže žádné cíle pro Vikersund nemám, ale stále budu tvrdě bojovat, abych dostal šanci být součástí týmu.
Foto: Atle během CoC v Liberci 2008 (autor: Michaela Vondrášková)
Aktuálním podnětem diskuze je otázka možnosti přepisu světového rekordu. Myslíš, že by mohl nový světový rekord padnout při zmiňovaném letošním MS v letech?
S dobrými podmínkami je možné zlomit světový rekord. Teď je můstek i trochu větší, ale jestli se to má stát, musí být lehký protivítr. Myslím si, že Johan a Bjørn Einar budou schopni létat na 250m, takže rekord zůstane v Norsku držen norskými skokany.
Pověz, jaké jsou Tvé další skokanské cíle?
Mým cílem je být stabilním skokanem ve Světovém poháru a bojovat o umístění v TOP 10. Vím, že když tohle zvládnu, bude to už jen krůček k tomu být číslo 1. Nejdřív musím získat více zkušeností a poučit se z každého závodu. Vím, že to bude nějakou chvíli trvat, takže budu pokračovat v tvrdé práci a možná příští rok, možná za pět let, možná příští měsíc se to podaří. Takže mým cílem je být stabilně ve světové TOP 10.
Norští skokané navenek působí jako velká rodina, vypadá to, že jsou všichni opravdovými přáteli. Je tomu opravdu tak? A jak se cítíš v týmu Ty?
Jsme jako rodina, celou dobu si společně užíváme legraci a také poznáme, když někdo z nás potřebuje být chvíli sám. Staráme se o sebe a o to, aby se každý cítil dobře. Všechny kluky z týmu znám dobře, takže mi dávají pocit, že jsem vítán. Samozřejmě se cítím jako součást týmu.
Kromě skokanských záležitostí jsme se s Atlem dotkli také tématu jeho, jak on sám říká, „životního stylu, ne nemoci“. „Neznám žádného jiného skokana s diabetem,“ prozradil a doplnil: „Jediná věc, kterou můžu dělat, je to, že se kontroluji a beru si všude své injekce s inzulínem. Musím si být jistý, že se mi dostává správného typu jídla a to mě taky dělá lepším sportovcem. A když vím, že mám plnou kontrolu nad cukrem v krvi, současně vím, že jsem připraven. Takže pro mě prostě není diabetes nemoc, ale způsob života!“
Atlemu děkujeme za jeho čas a přejeme úspěchy nejen ve Světovém poháru a pořád stejně optimistický pohled na život.
Zdroj informací: vlastní, atleproensen.net
Hlavní foto: Atle Pedersen Rønsen (autor: Michaela Vondrášková)
