V prosinci bude mít Adam Malysz dvaatřicet. Podle některých by měl skončit. Malysz se však plně připravuje na svou čtvrtou olympiádu a říká: „Nevím, kdy skončím.“ Rozhodně teď neuvažuje ani nad tím, co bude dělat potom. Malysz má jasno. V rozhovoru pro polský tisk Gazeta Codzienna prozradil: „Koncentruji se hlavně na olympiádu. Ta je teď nejdůležitější.“ Přinášíme vám zkrácený překlad rozhovoru.
V čem podle vás spočívá kouzlo úspěchu?
Záleží na spoustě věcí. Především na talentu, schopnostech, zdraví, fyzické kondici, vytrvalosti, zapálení, s jakým skokan trénuje, vybavení. I na trenérovi. Úspěch je výslednicí všech aspektů. Nic není to jediné a rozhodující.
Co musí mít dobrý skokan?
V prvé řadě motivaci. Vrcholový sport je něco úplně jiného než rekreační sport. Vrcholovým sportovcům se nevyhýbají zranění a další problémy spojené se zdravím, celý život se podřizuje sportu a vyžaduje mnoho obětí. Skokanský úspěch nezávisí jen na dobré formě závodníka, ale ovlivňuje jej také spousta dalších faktorů. Třeba často se měnící pravidla nebo povětrnostní podmínky. Skokan může být ve výborné formě, ale větru, který skok výrazně ovlivní, prostě neporučí. Pokud chce být skokan dobrý, musí mít talent a vytrvale trénovat.
Kdy by měl ideálně člověk se skákáním začít?
Já se skákáním začínal, když mi bylo šest. Ale teď se mi zdá, že to bylo příliš brzy. Dítě by mělo prožít normální dětství, hrát si s kamarády na schovávanou nebo s míčem. Nastává však obtíž spojená s rozvojem dítěte. Dobrý věk pro skákání je tak mezi 8 a 10 rokem.
Pak je tu strach ze skákání.
Strach je tu vždy. Já sám jsem si myslel, že přestanu skákat, až přijde moment, kdy budu muset přejít z menších můstků na velký. Z každého můstku musíte mít respekt. Není to tak, že strach jednou přejde. Pokaždé, když si jdete z určitého můstku skočit poprvé, si musíte můstek osahat. Každý můstek je trochu jiný. Málokdo ví, že například na nájezdu mamutích můstků dosahujeme rychlosti okolo 100km/h a dole dokonce až 140km/h. Každá chybička se pak může projevit. Člověk si na to zvykne, ale strach jako takový nikdy nevymizí.
Jakou roli hrají rodiče v počátcích kariéry?
Ptali se mě, jestli bude má dcera Karolina skákat. Odpověděl jsem, že ji do toho nutit nebudu. Vrcholový sport vyžaduje určitou oběť. A přitom by měly mít děti čas na hraní, zábavu, kamarády. Děti by se do toho neměly nutit. Často se stává, že to chtějí víc rodiče, než děti. A pak se stává, že bude dítě rodičům vzdorovat.
A pokud dítě chce trénovat?
Potom je podpora rodiny velmi důležitá.
Jak vypadají přípravy na zimní sezonu?
No, co říct… Za zaprvé: tréninky bývají tři. Dopoledne na můstku, po obědě trochu odpočinku a znovu trénink na můstku, zavečer pak trénink motoriky.
A jak vypadá trénink během sezony?
Během sezony na trénink není moc času, jde jen o udržení formy. Trénink nemůže být v závodní sezoně moc silový, protože by po něm nezbylo dostatek sil na samotné skoky v závodech.
Myslíte už na Olympiádu ve Vancouveru?
Samozřejmě. Olympiáda je vrcholem sezony, přípravu směruji k ní.
Bude to těžká sezona, v březnu vás čeká ještě mistrovství světa v letech na lyžích.
Na to nemyslím, koncentruji se hlavně na olympiádu.
Před časem se mluvilo o tom, že po olympiádě ukončíte kariéru.
Média na mě tehdy tlačila, ať řeknu konkrétní datum. Byl jsem bez formy, konec se nabízel, takže jsem řekl, že skončím. Pak jsem odjel na závody do Skandinávie a stál na stupních vítězů. Nevím, kdy kariéru ukončím. Ozývají se hlasy, že jsem prý starý. Určitě odejdu, až mi skoky přestanou dělat radost, až ztratím motivaci. A málokdo ví, že s postupem let člověk musí vynaložit mnohem víc úsilí k dosažení optimální formy. Na jedná straně se člověk cítí lépe po tréninku, na té druhé musí ze sebe víc vydat.
Přemýšlíte o tom, co budete dělat po konci kariéry?
Kdysi jsem o tom přemýšlel, teď už ne. Nevím, co budu dělat. Teď se soustředím na skoky a to je nejdůležitější.
Rozhovor byl redakčně krácen.
Zdroj: gazetacodzienna.pl
Foto: Adam Malysz (autor: Michaela Vondrášková)
