Rozhovor s Anežkou Indráčkovou jsme pořídili již 9. září bezprostředně po závodě Alpen Cupu v Liberci. Úvodní část týkající se tohoto závodu jsme vzhledem k prodlevě z výsledného rozhovoru vynechali, i tak jsme se od usměvavé závodnice dozvěděli spoustu zajímavých informací – třeba ohledně jejího právě začínajícího studia ve slovutném rakouském Stamsu!
Měla jsi teď docela dlouhou závodní pauzu, čím to?
Během MČR ve Frenštátě jsem byla nemocná, takže tam jsem bohužel startovat nemohla. Jiné závody pro mě bohužel nebyly, sice se konala letní Grand Prix, ale tam jsem neměla body, abych mohla startovat. Tohle byl tedy můj první závod v této sezoně.
První pódium v této kategorii před domácím publikem, byl to o to lepší pocit?
Je to mnohem lepší (smích)! Mám tu rodinu, kamarády a dokázat i takhle být na pódiu je pro mě super pocit.
Byly o to větší nervy?
Hodně velké nervy, takové jsem dlouho neměla. Když chcete něco předvést před rodinou, je to na vás poznat.
Prožíváš velkou životní změnu v podobě studia v Rakousku, co tě k tomu nejvíc motivovalo?
Jedním důvodem je určitě zlepšení se v němčině, což si myslím, že i po týdnu, co tam jsem, je znát. Začínám trochu rozumět a rozeznávat slova, která říkají. Hlavním důvodem jsou ale rozhodně skoky. Doufám, že se tam naučím něco, co pak budu moct i předat.
Jak to půjde skloubit s reprezentací?
Primárně trénuju ve Stamsu. Tím, že tam chodím do školy, tak jsem tam denně. Ale budu odtamtud zároveň odjíždět na soustředění s reprezentací a samozřejmě za ni i dále závodit.
Česká reprezentace je poměrně štíhlá, byl jedním z důvodů změny i větší počet závodnic ke srovnání?
Rozhodně jo, možná jsem čekala, že tam bude víc holek. Ty starší už odešly a jsou tam spíš ty mladší. Ale i tak si myslím, že mi to dá hodně.
Kdo je ve tvé tréninkové skupině?
Emely Torazza, Christina Feicht a pak je tam ještě 5-6 mladších holek, se kterými taky občas trénuju.
Jaké jsou tedy tvoje první dojmy?
První dojmy byly hodně těžké. Nerozuměla jsem vůbec ničemu, ale po týdnu už začínám trochu rozumět. Myslím, že to bylo hodně dobré rozhodnutí a nelituju toho.
Vnímáš už rozdíly mezi českých a rakouským systémem?
Ve škole tam jsou rozdíly jasné – ve své české škole nemůžu používat počítač během výuky a tam můžu, to je pro mě docela podstatný rozdíl (smích). Studuji v němčině, ale mluvím anglicky, když vidí, že nerozumím. Myslím, že to jde skloubit se sportem lépe než v Česku, už jen tím, že škola je tam o trochu kratší. Od září do prosince je škola i v sobotu, protože od ledna do června je týden škola a týden soustředění. Mají tam i skvělé vybavení. Zatím se tam pořád seznamuju, takže výraznější rozdíly ve skoku jsem zatím nepocítila.
Ženy teď čeká víkend ve Stamsu, těšíš se na závody na svém teď domovském můstku?
Těším se velmi, už jsem tam pár skoků udělala. Ještě mě předtím čeká pár tréninků a doufám, že můstek poznám lépe a do závodů předvedu to, na co mám.
Větší můstky jsou pro tebe pořád relativně nové, budeš teď pravidelně startovat i na nich?
To vůbec netuším. Zakopane byl vlastně můj druhý velký můstek. První byl na mistrovství světa v Planici, rovnou do závodu (smích). Takže moc tréninkových skoků tam nemám, ale byla bych velmi ráda, protože mě na nich hodně baví skákat/létat.
Jaký je tvůj osobní rekord?
125 metrů ze Zakopaneho.
Jaké máš další plány?
Budu chodit do školy ve Stamsu, učit se němčinu (smích) a hlavně se zlepšit ve skoku.
Po Stamsu se vydáš i na závody Grand Prix?
To se uvidí podle toho, jestli získám body ve Stamsu – zatím žádné nemám, takže nemůžu startovat. Myslela jsem, že Interkontinentálních pohárů bude v létě víc, abych mohla startovat třeba už v Grand Prix ve Szczyrku. Doufám, že tam nebude velká konkurence, abych se do top 15 vešla (smích). (Anežka dvěma umístěními v elitní desítce ve Stamsu tuto bodovou povinnost s rezervou splnila, pozn. red.)
Na čem teď ve skoku budeš nejvíce pracovat?
Určitě na první letové fázi, kde jdu docela rychle na lyže a to mi dost kazí letovou pozici, potom pak někdy rychle ztrácím výšku.
Foto: Anežka Indráčková a Veronika Jenčová (autor: Jiří Korbel)
