O nejlepší český výsledek frenštátského fiscupového víkendu se dle očekávání postaral Benedikt Holub. Jeho 17. příčka ze sobotního závodu se však nerodila lehce, domácí závodník se totiž v žádném z předchozích pokusů nevměstnal do elitní třicítky. Co stálo za sobotním vzestupem, jak se mu celý dvojzávod líbil a jaké má další plány – to jsou mimo jiné témata, která jsme od něj po závodě vyzvěděli.
Pátek byl určitě velké zklamání, v sobotu zkušební kolo taky nebylo tak dobré, co se zlomilo do závodu?
V pátek to bylo takové „měkké“. V prvním tréninkovém kole jsem udělal nějaký jakž takž skok, druhý trénink byl ale úplně hrozný. Měl jsem to už hodněkrát, že jsem pokazil zkušební kolo a v závodě skočil dobře. V pátek to ale prostě nějak nevyšlo, byl jsem zbytečně strašně nervózní. Po závodě jsem se o tom bavil s psychologem Davidem Bakešem a říkal, že v sobotu přijede, prošli jsme si pár věcí a prostě to klaplo.
Co se tedy do závodu změnilo?
Řekl jsem si, že v pátek jsem to pokazil a nic se nestalo. Tak když to pokazím v sobotu, tak se taky nic nestane. Technika byla slušná už v pátek, chyběl tam jen správný zdvih nohama, ten výskok. Hlavní problém byl ale v hlavě. V sobotu jsem to všechno spojil a najednou to vyšlo.
Jaký byl pocit si aspoň na chvíli stoupnout na místo vedoucího závodníka?
Neskutečný. Už v prvním kole, když jsem vyletěl nad buben, tak jsem věděl, že půjdu až za červenou (konstrukční bod můstku na značce 95 m). Úplně jsem si to užil a do druhého kola už jsem šel v klidu. Ten druhý skok mi už přišel trošku namotivovanější dopředu, ale tím, že jsem si v letu věřil a zůstal jsem ve správné pozici, tak mě pak protivítr vytáhl a bylo to super.
Jak bys celkově hodnotil dva frenštátské dny?
Bylo to super! Strašně moc chci poděkovat všem pořadatelům, divákům, rodině, a především trenérům a psychologovi, kteří ze mě nakonec vymačkali maximum. Moc jsem si to užil, teď jedeme dál a soustředíme se na zimu.
Foto: Benedikt Holub (autor: Jiří Korbel)
V sobotu skákal celý tým přece jen o něco lépe než v pátek, myslíš, že nastal podobný efekt, jako u tebe?
V pátek to pro nás byly první letošní závody, navíc v Česku, tak myslím, že byli všichni víc nervózní. Nechci mluvit za kluky, ale v sobotu mi to přišlo mnohem uvolněnější.
Od letoška máte možnost spolupracovat s Rakušany, kteří tu skákali stabilně daleko, pomalu jako roboti. Na čem teď pracovat, aby ses na takovou úroveň taky dostal?
Já s nimi zatím tolik nebyl, na soustředění s nimi jezdili hlavně junioři. Když budu mluvit za sebe, tak jde strašně moc o hlavu. Na tom právě pracujeme s Davidem Bakešem, jak jsem říkal. Teď jsem za tři měsíce pobral spoustu informací, které pořád zpracovávám. S psychologem spolupracuju vůbec poprvé. Doporučil mi ho Filip Sakala, za což jsem moc vděčný. Myslím, že to je jen o psychice.
Kam se nyní vydáš dál?
Uvidíme. Bavili jsme se s trenéry, že možná vynechám další závody ve Szczyrku (další FIS Cup, konaný příští víkend) a pojedu rovnou do Slovinska trénovat. To by mi vyhovovalo víc, ale uvidíme, co řeknou trenéři, nechci předbíhat.
Poslední otázka bude odjinud – když se podívám na tvou přilbu, vzpomínám si, že s ní ve své poslední sezoně skákal Filip Sakala. Je k tomu nějaký příběh?
Moje helma už byla stará a celkem použitá, tak mi Filip (Sakala) řekl, že než dostanu novou, tak ať si vezmu jeho. A nějak mi přirostla k srdci, protože tam mám moravské orly a strašně se mi líbí, takže se spíš s Filipem domluvím, že si ji nechám (smích).
Hlavní foto: Benedikt Holub (autor: Jan Štěrba)
