Zatímco český reprezentační tým postihl po konci uplynulé zimy doslova exodus v podobě konce kariér několika závodníků, Benedikt Holub vytrval. Třiadvacetiletý frenštátský závodník se už těší na start v blížícím se Memoriálu Jiřího Rašky a současnou situaci v českém skoku si pochvaluje. Co dalšího nám v předvíkendovém rozhovoru prozradil?
Na úvod skoro povinná otázka, co pro tebe Memoriál Jiřího Rašky znamená a s čím do něj půjdeš?
Pro mě to znamená strašně hodně, protože je to u mě doma. Budu tady mít hodně kamarádů, fanoušků a bude tady rodina. Takže to pro mě bude trošku těžší, bude to větší tlak. Teďka nevím, jak jsem na tom v porovnání konkurencí, protože jsem jel jenom české závody, jako je Lomnice a Rožnov. Chci konečně porovnat s konkurencí a předvádět skoky jako na posledním soustředění.
Takže kdybys předvedl svoje normální skoky, s jakým umístěním bys byl spokojený?
Teď je to docela těžká otázka. Chci na to být co nejlíp, ale to asi každý. Kdybych měl mluvit reálně, spokojil bych se s patnáctým místem. Ale myslím si, že když udělám oba dva dny body a budou to nějaké normální skoky, tak i s tím se teď spokojím, protože je léto a my cílíme na to, abychom byli silní v zimě.
Zmínil jsi slovo tlak – bude to tvůj první větší mezinárodní závod, do kterého půjdeš v roli očekáváné české jedničky, vnímáš i toto?
Na tohle já vůbec nehraju. Pro někoho to tak možná papírově i zkušenostmi bude, ale myslím, že máme i šikovné juniory. Když budeme v top pětce ve „svěťáku“ jako Rakušani, tak se můžeme nějak rovnat. Teď to ale u nás mladších nemá smysl řešit, musíme všichni táhnout za jeden provaz. Jednička je u nás Koudy (Roman Koudelka) a tak to je.
Tým po koncích kariér trošku k osiřel, s kým se tedy v létě hlavně připravuješ?
Ze začátku jsem byl hlavně s Romanem. Potom se to muselo samozřejmě nějak skloubit i s juniory. Suché tréninky mám pod Jurem (Šinkovcem) a Gaj (Trček) s Lukášem Hlavou se teď soustředí na Koudyho. Jelikož Jure pomáhá hodně i Fandovi Vaculíkovi s juniory, tak spíš jezdíme s nimi. Je to takový mišmaš, někdy jsem jen s Koudym, někdy jsme všichni dohromady i s juniory. S Jurem pak budu jezdit i na FIS Cupy, po Frenštátu jedeme hned Sczyrk, pak Kranj a Villach.
„Na ocet“ jsi tedy nezůstal…
Ne, to určitě ne. Nejdřív jsme byli všichni spolu a potom se to změnilo, protože jsem měl pád v planici na devadesátce. Domluvili jsme se, že budu pod Jurem. Sám jsem s ním byl na soustředění v Planici, za což strašně děkuju Dukle. Byl jsem tam na malém můstku a začal jsem tak nějak od začátku. Pak jsme byli na týdenním soustředění v Kranji i s Koudym a potom jsem přejížděl do Rakouska za juniory, takže toho bylo hodně. Minulé pondělí jsem se vrátil do Liberce a teď od čtvrtku jsem tady ve Frenštátu. Až do čtvrtku tu budeme všichni pospolu, i ti, co třeba nejsou v reprezentaci. Koudy pak ve čtvrtek odjíždí domů a my budeme mít nominační závody pro Memoriál Jiřího Rašky a FIS Cupy až do Villachu.
Ty se určitě na domácí závody z hlediska atmosféry těšíš – těšíš se i na zdejší netypický můstek?
Jo, strašně se na to těším. Možná si i sám na sebe zbytečně vytvářím nějaký tlak, protože je to doma. Na můstek se ale těším moc, dlouho jsem tu neskákal a můstek tu fakt miluju. Můstek znám výborně a je to pro mě speciální místo. Bavil jsem se i s kluky z Frenu, že se trošku změnil nájezd a už ten oblouk není tak ostrý.
Krátký návrat k loňsku – co bylo tvou hlavní motivací proč pokračovat dál a nekončit po vzoru některých bývalých reprezentačních kolegů?
Na to můžu úplně jednoduše odpovědět. Vedení jsem na schůzce po sezoně řekl, že jsem ještě neukázal vše, že ten sport miluji a chci v tom pokračovat. Věřím, že pořád mám na to být nejlepší, jako byl můj strejda (Jakub Janda), a nehodlám se vzdávat. Vím, že teďka je to na dobré cestě. Máme super trenéry, dobré vedení a systém funguje. Vůbec jsem neměl v hlavě, že bych skončil.
Foto: Benedikt Holub (autor: Jiří Korbel)
