Skoky na lyžích v Severní Americe dlouhá léta spíše skomíraly. Poté, co své kariéry ukončili Alan Alborn a Clint Jones, zavládlo nanejvýš neúspěšné období. Jak po sportovní, tak po finanční stránce. Poslední dobou je ale vidět citelná snaha o zlepšení situace, kterou ovšem komplikují zranění nejlepších reprezentantů. Nejen o nich, ale i o situaci v Kanadě a znovuoživení můstku v Ironwoodu jsme si během frenštátského Memoriálu Jiřího Rašky popovídali s trenérem Bine Norčičem.
[b]Bine, aktivní kariéru Jsi ukončil v roce 2003. Jak vzpomínáš na závody v Česku?[/b]
Skákal jsem v Harrachově, Liberci i tady ve Frenštátu. Českou republiku mám rád, s trenéry jsme přátelé, obzvlášť s Kubou Jiroutkem. Znám se i se skokany, protože je dříve trénoval Vasja Bajc, který teď trénuje americké ženy. V Čechách je velmi příjemné prostředí, vždy se tu cítím dobře.
[b]Zmínil Jsi Vasju Bajce, se kterým Jsi dříve spolupracoval v Turecku. Jak bys porovnal práci s americkými a tureckými skokany?[/b]
Především musím říct, že Turecko byla skvělá zkušenost. Tyhle zkušenosti bych za nic jiného rozhodně nevyměnil. V Turecku jsme začínali s malými dětmi úplně od základů, to je podle mě něco, čím by si měl projít každý trenér. Cílem je bylo dostat na nějakou vyšší úroveň a bylo velmi zajímavé sledovat jejich pokroky. Bylo velkou výzvou dostat turecké juniory až do FIS Cupu a Kontinentálního poháru. Jsem za tuhle možnost rád, ale jednoduché to opravdu nebylo.
[b]Zpátky do současnosti a k americkému týmu. Jak to aktuálně vypadá se zraněnými Alexandrem a Fairallem?[/b]
Nick Fairall je stále v péči lékařů, pomalu se jeho stav zlepšuje, velmi pomalu, ale s tím jsme počítali.
[b]Je reálný jeho návrat na můstky?[/b]
Vždy se snažím myslet pozitivně, takže řeknu, že možné to je. Stále je součástí amerického skoku a našeho týmu a bude, dokud sám neskončí. Aktuálně nemůže trénovat ani nic podobného, má ale naši plnou podporu. Dokud od něj neuslyším, že končí, tak budu optimista.
[b]Předpokládám, že situace Nicka Alexandra je mnohem lepší?[/b]
Ano, Nick Alexander je na tom mnohem lépe, teď už je tři týdny ve Slovinsku. Rehabilitaci v USA má za sebou a dostal zelenou k návratu do plného tréninku. Teď už trénuje s ostatními a během tří týdnů začne sjíždět z bubnu, nechceme nic uspěchat. První skoky by měly přijít někdy na konci září, ale startovat bude určitě až v zimě. A spíše později, aby hned neskákal na těch větších můstcích.
[b]A co zbytek týmu, jak to momentálně vypadá s finanční situací a strukturou amerického skoku?[/b]
Není to lehké, to je jisté. Skokani musí především platit celkem hodně, aby vůbec byli součástí týmu. Samozřejmě, do týmů jsou řazeni podle výsledků, ale poté ještě musí zaplatit poplatek, aby se stali členy. Situace se sponzory se trochu zlepšuje, musíme ovšem být hodně opatrní, co se týče výdajů. Přímá podpora ze strany svazu chybí, podobně jako u severské kombinace, takže jsme sdruženi pod hlavičkou USA Nordic. Ze Slovinska jsme teď získali dvě nové posily do realizačního týmu a společně se snažíme najít nové sponzory a zatím se to docela daří. Alespoň se nám tedy daří pokrýt náklady na pobyt v Evropě.
[b]Součástí amerického lyžařského svazu tedy nejste?[/b]
Ne, před několika lety jsme se odtrhli a nedávno se k nám připojili i sdruženáři. Máme vlastní kritéria pro zařazování skokanů do týmů. Někdy jsou možná až příliš přísná, ale nechci, aby se moji svěřenci spokojili jen s body. V Planici trénujeme s mnoha dalšími zeměmi a je vidět, že hlavně mladí Will Rhoads a Kevin Bickner jsou opravdu schopni předvádět skvělé skoky. Je to trochu boj o sebevědomí, protože posledních pár let moc dobrých výsledků nebylo. Jsem rád, že se k nám připojil Mackenzie (Boyd-Clowes), který byl pátý na tréninku v Hakubě, takže jdeme kupředu a chci, aby si kluci uvědomovali, že mohou být lepší.
[b]Zmínil Jsi spolupráci s Kanadou, jak přesně funguje?[/b]
Jsme v podstatě jeden tým, problémem ale je, že v USA funguje systém daleko lépe, než v Kanadě. Mladé kanadské skokany bohužel téměř nemáme a chybí i zázemí. Nebýt USA Nordic, Kanadští muži by po evropských závodech v současnosti cestovat nemohli. Co mě ale trápí nejvíce, že v Kanadě se, co se týče juniorů, opravdu nic neděje. Skáče se jen v Calgary, ale teď přes léto jsou můstky mimo provoz, takže chybí skokani, chybí můstky, chybí koncepce, zázraky se čekat nedají. Přitom malé můstky a dostatek dětí je základ, bez toho se skoky budovat nedají. V USA to funguje mnohem lépe, Clint Jones odvádí skvělou práci pro rozvoj budoucích reprezentantů. Snažíme se také mezi sebou více propojovat jednotlivé kluby, abychom fungovali více jako skupina. Myslím, že jsme na dobré cestě.
[b]Jsi ze Slovinska, trénuješ Američany, kde s týmem trávíte více času?[/b]
Přípravné kempy míváme v Park City, jeden takový byl v červenci, ale během sezony zůstávají všichni kluci ve Slovinsku. Máme dům mezi Kranjí a Planicou, jsem jim tam vždy k dispozici, takže je to pohodlnější a vůbec jim to nevadí. Vlastně jsme něco jako slovinský tým, ale původem z USA (smích). V Planici teď mají všechny možné můstky a Kranj je také skvělým místem pro trénink, sponzoruje nás fitness centrum, které vlastní Damjan Fras (bývalý slovinský reprezentant), takže můžeme využít všechna jejich zařízení zdarma. Celkem tedy také ušetříme a myslím, že celý tým je s touhle situací spokojen.
[b]Mnoho fanoušků se zajímá o budoucnost bývalého mamutího můstku v Ironwoodu. Jak to vypadá tam?[/b]
Vlastně to vypadá velmi dobře, opravdu. Na začátku října při zasedání FIS v Curychu padne konečné rozhodnutí, kdy by se mohly konat první závody. V plánu je rok 2017.
[b]Hovořilo se o letní Grand Prix, je tam tedy již hmota? A jaké bude mít renovovaný můstek parametry?[/b]
Ne, hmota zatím není, měla by se začít pokládat už letos. Tenhle projekt na mě dělá velmi dobrý dojem po všech schůzkách, které jsme měli. Opravdu věřím tomu, že to dopadne. Mamutí můstek by to být neměl, ale mělo by se jednat o největší velký můstek.
[b]Takže takový o trochu větší Willingen?[/b]
Přesně tak, bude to podobné, možná o trochu větší. Konstrukční bod by měl být kolem 140 nebo 150 metrů.
[b]Na závěr tradiční otázka na plány do budoucna, jaký máte program do začátku zimní sezony?[/b]
Frenštát byl pro nás spíše trénink, protože jsme dlouhou dobu skákali na mnohem větších můstcích, naposledy jsme měli kemp v Bischofshofenu, což je zcela jiný typ můstku. Po Frenštátu a závodech v Hakubě se celý náš tým včetně juniorů, kteří přiletí z USA, sejde ve Slovinsku a tam nějakou dobu zůstaneme. Celkem by nás mělo být přes dvacet a čekají nás kempy v Planici a Oberstdorfu. Obecně pro mě letní závody nejsou tak důležité, naším hlavním cílem je určitě zima. Teď je nejdůležitější, aby byli všichni fyzicky špičkově připravení. V Hinzenbachu budeme určitě startovat, stejně jako na Kontinentálním poháru v Klingenthalu. To bude největší test před zimou, měli bychom tam být v nejsilnějším složení. Mezi keramickou a ledovou stopou nevidím moc rozdíl, když je člověk dobře připraven, dokáže kvalitně skočit všude.
Za rozhovor mockrát děkujeme a přejeme celému severoamerickému celku jak úspěšný hon na sponzory, tak především mnoho úspěchů v zimě na můstku a marodům brzké uzdravení.
[i][b]Foto: Bine Norčič[/b] (zdroj: siol.net)[/i]
