Dvacátého června 2014 se v Lomnici nad Popelkou konala tradiční exhibice Samohýl. Při této příležitosti si svůj poslední skok kariéry skočil dlouholetý reprezentant České republiky Borek Sedlák. Se svým oblíbeným sportem se ale neloučí, dostal pracovní nabídku od Mezinárodní lyžařské federace, díky které se alespoň přes léto bude vídat i se svými kolegy a kamarády z reprezentačního týmu.
Jaké máš aktuální dojmy z rozlučky?
Jsem upřímně dojatý. Překvapilo mne, jak se to tu uspořádalo s tím posledním skokem – myslel jsem, že jen odskáču exhibici a tohle mě vůbec nenapadlo. Kluci, pořadatelé i diváci byli perfektní a za to jim patří velký a významný dík.
Co tě vedlo k rozhodnutí ukončit skokanskou kariéru? Trend je zcela opačný…
Byl jsem si vědom nějakých limitů a přestože jsem se snažil dělat vše na 100%, trénovat více než jsem kolikrát měl, myslel jsem, že se mi to vrátí na můstku. Nestalo se tak a po dvou takových špatných sezonách jsem si dal cíl OH nebo MSL v Harrachově. Když mi ani jedna ta akce nevyšla, tak jsem se rozhodl skončit. V tuhle chvíli musím říct, že nelituji, ale ukáže až čas, jestli to bylo správné rozhodnutí.
Uspořádali nebo dali Ti kolegové z reprezentace něco na rozloučenou?
Tady mi udělali takové hezké a symbolické ukončení. Dostal jsem nabídku z Mezinárodní lyžařské federace, takže jsem všem řekl, že se budeme vídat, že na ně budu dávat pozor, aby se lepšili a aby se neflákali. Samozřejmě jim budu pod můstkem držet palce – takže vlastně neodcházím z jejich očí.
Foto: Slavobrána pro Borka Sedláka (autor: Vendula Bittnerová)
Na konci minulé sezony jsi byl při závodech Světového poháru vídán po boku Mirana Tepeše. Má to souvislost s nabídkou z FIS?
Když jsem se dozvěděl, že nejsem v nominaci na Mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově, tak jsem zkusil obeslat pár lidí. Mezi nimi byl Walter Hofer – zeptal jsem se ho na nějakou budoucí práci, na nějakou nabídku. Přes léto budu spolupracovat s Miranem, učit se od něho a do budoucna bych měl dělat Miranovu práci (asistent ředitele závodu – pozn. red.) v ženském Světovém poháru.
Chceš se i nadále angažovat v českém skoku na lyžích a u české reprezentace?
Bohužel by se to neslučovalo s prací pro FIS, protože bych s klukama nemohl jezdit na závody, když bych měl být na Světových pohárech žen. Samozřejmě pokud bych mohl českému skoku něčím prospět nebo nějak pomoct, svými zkušenostmi nebo postřehy, tak za to budu rád. Doufám, že se k českému skoku ještě vrátím, třeba i v úplně jiné funkci než trenérské.
Do výčtu Tvých nejlepších výsledků patří účast na olympijských hrách v Pragelatu, mistrovství světa v Oslu, třikrát účast na leteckém šampionátu, 10. místo z SP v Harrachově 2011 nebo 2. místo na Kontinentálním poháru v Zakopanem. Co Ty sám považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Asi desáté místo na SP v Harrachově. Tam se mi skákalo před domácím publikem fantasticky, cítil jsem se ve výborné formě. Ty čtyři dny jsem si neskutečně užil a věřím, že tahle vzpomínka ve mně zůstane napořád.
Týmoví kolegové Borka Sedláka při exhibici v Lomnici (autor: Michaela Vondrášková)
Na co ze své skokanské kariéry budeš nejradši vzpomínat a co Ti bude nejvíce chybět?
Ze samotného skoku ten adrenalin, pocit z letu či dobrého skoku. Na druhou stranu mě nebudou chybět některé typy tréninků, skákání ve špatném počasí, v mokré kombinéze. Budou mi chybět kluci, ta sranda, co jsme si spolu užili – třeba když jsme přijeli na závod a od cesty mě bolelo břicho, protože se dělaly samé blbosti. Ale jak říkám – něco končí, aby začalo něco nového, jednou to muselo přijít a myslím si, že ten pravý čas přišel právě teď.
Co bys poradil začínajícím skokanům a co vzkázal fanouškům skoku?
Českým fanouškům bych chtěl vzkázat, ať našim klukům fandí, oni tu podporu cítí a výrazně jim pomáhá. Pro mladé skokany, aby si skoky užívali, je to jeden z nejkrásnějších sportů co znám a ať se jim všem daří, také zdraví přeji všem – a ať máme další mistry světa a olympijské vítěze!
Úvodní foto: Borek Sedlák na exhibici Samohýl 2014 (autor: Vendula Bittnerová)
