Podobně jako ty minulé, ani letošní sezona české úspěchy nepřinesla. V průběhu celé sezóny se v A týmu postupně vystřídali tito skokané: Roman Koudelka, Viktor Polášek, František Holík, Radek Rýdl, Filip Sakala, Čestmír Kožíšek a František Lejsek. Za největší úspěch našich skokanů v sezóně lze považovat 18. místo Romana Koudelky a 29. místo Čestmíra Kožíška v olympijském závodě na středním můstku. Tím výčet pozitiv končí. Po loňské velice nepovedené sezóně, kdy skokané získali pouhopouhých šest bodů se zdálo, že horší sezóna v blízké budoucnosti nemůže přijít, ale bohužel stalo se. Za celou právě skončenou sezónu se našim skokanům podařily získat žalostné 4 body, a to konkrétně Romanovi Koudelkovi v německém Titisee-Neustadt.
Bohužel o vystoupení našich nelze napsat nic moc pozitivního, ale je potřeba se podívat pravdě do očí. Celá sezóna byla z pohledu našich tristní. Došlo to už tak daleko, že máme už i problémy se vůbec kvalifikovat do závodu. A opravdu ne moc dobře se dívá na to, že skokanům z jiných, ještě nedávno skokansky nepříliš známých zemí, se dařilo lépe než našim. Tím samozřejmě tyto skokany nechci nijak snižovat. Ba naopak jim fandím, že se krůček po krůčku dokáží postupně zlepšovat a posouvat svoji výkonost. Ale zpět k našim.
Před sezónou byl angažován nový trenér Vasja Bajc. Skoro celou letní přípravu strávili skokané ve Slovinsku, kde měli skvělé podmínky k trénování. To vše vzbuzovalo před zimou jakési očekávání. Bohužel ale v zimě přišlo velké vystřízlivění a mohutné zklamání. Na konci sezóny to vyústilo v to, že Viktor Polášek oznámil ukončení kariéry. Ano, skončil skokan a velký talent, který v roce 2017 slavil titul juniorského mistra světa. V době, kdy je u nás ne moc početná skokanská základna, je to dozajista velká škoda. Od roku 2018, kdy skončila éra minulého vedení, se náš skok bohužel zatím nikam moc neposunul. Nejsem odborník a nebudu zde hodnotit a psát o technice skoku, nebo jak trénovat. To ponechám povolanějším. Ale jde mi hlavně o to, zda se vůbec najde někdo, komu není tento sport lhostejný a pokusí se o změny k lepšímu. Nebo se nebude dále dít nic. Vše se ponechá tak nějak plynout a ono to třeba nějak dopadne. A bude se dál jen nečinně přihlížet tomu, jak náš skok na lyžích skomírá. V tom případě to může dojít tak daleko, že tento nádherný sport jednoho krásného dne u nás zanikne. A to přeci snad nikdo nechce a nepřeje si to. Fakticky si někdo myslí, že je vše, jak má být? Tak to pardon, to opravdu není. Ale musí se začít konat, a to co nejdříve. Veškeré téma ohledně skoků na lyžích u nás je k velkému zamyšlení a spíše na samostatný článek. O tom možná někdy příště.
ČLÁNEK PŘIPRAVIL PETR FRANC.
Foto: Česká vlajka (autor: Michaela Vondrášková)
