Česká reprezentační jednička Roman Koudelka má za sebou fyzicky náročné léto, které trávila po většinu času v liberecké Dukle. I přestože Romana v průběhu letní přípravy trápily problémy s bolavým kolenem, po psychické stránce se i díky větší blízkosti rodině cítil dobře. Jak hodnotí česká jednička před startem v norském Lillehammeru letní přípravu? Jaký má plán pro sezonu nebo co pro něj znamená nynější trenérský tým v čele s Gajem Trčkem? To všechno přiblížil lomnický reprezentant přítomným novinářům po skončení oficiální části tiskové konference.
Jaký je tvůj zdravotní stav, na konci zimy tam byla nemoc, teď v létě problémy s kolenem, můžeš to nějak přiblížit?
V Hinzenbachu jsem skočil druhý den jedno závodní kolo a do druhého už jsem nenastoupil, protože mě začalo hodně bolet koleno. Byl to zvláštní pocit, který jsem nikdy nezažil, a i kvůli tomu jsme se rozhodli, že druhé kolo nepojedeme. David Bičík mi hned druhý den zařídil vyšetření v centru pohybové medicíny. Zjistilo se, že chrupavka (v koleni) není taková, jaká by měla být.
Mimochodem jaká je spolupráce na trase slávista-sparťan?
Tak my už se známe z Turné čtyř můstků z minulého roku, v Bischofshofenu mi David Bičík nosil boty dolů na dojezd. Klobouk dolů, je to jeden z mála sparťanů, který mi nevadí (smích).
Byl jsi hodně doma, byla to změna oproti předchozím sezonám?
Byla. To cestování je hodně náročné, obzvlášť když jsme v minulosti jezdili hodně do Slovinska. Letos jsme se snažili udělat to vyváženě, nejen abych já mohl být doma, ale aby i Gaj (Trček) mohl být chvíli doma s přítelkyní a rodinou. Toho času, co letos na Dukle trávil, bylo opravdu hodně a já mu za to děkuju.
Co ti letní příprava ukázala?
Vlastně nepotřebuju dělat tolik skoků na tréninku jako v minulosti. Je lepší koncentrovat se na menší počet, udělat například čtyři skoky. Když chceme něco změnit, tak to změnit během jednoho skoku, než to zkoušet dál během dalších šesti až sedmi skoků. Pomohlo mi to i v tom, že se trošku šetřilo koleno a připomínalo to více závodní rytmus, kde těch skoků není až tolik.
Trenéři říkali na tiskovce, že ti to paradoxně pomohlo, že kolena zatěžuješ rovnoměrně. Cítíš to tak?
Nesnažím se tolik dávat sílu na odrazu, ale spíš se snažím, aby symetrie byla lepší a aby byl ten pohyb opravdu udělaný správně. Ukázalo mi to cestu. Všechno se nemusí vydobýt nějakou silou, ale někdy je potřeba spíše zapojit techniku.
Hip hop byl loni zpestřením přípravy, byla letos nějaká podobná novinka?
Byl tam, ale letos jsme to brali trošku jinak. Letos jsme se snažili některé cviky a kreace dotáhnout až do dokonalosti, abych si uvědomoval, kde mám jaké svaly a co a jak dělám. Tady v tom to bylo úžasný.
Dal sis nějaké cíle před sezonou?
Nějaký cíl máme. Na tiskové konferenci jsem to zmiňoval, hodně lidí se soustředí na načasování formy na mistrovství světa, ale za mě je to úplná blbost. U skoku na lyžích nejde nic načasovat, prostě chci jít krok za krokem, závod od závodu. Pak přijde mistrovství a tam se opravdu uvidí, jaká bude forma. Teďka to řešit nechci.
Jaká je tvoje zkušenost s Trondheimem (dějištěm příštího MS)?
Nádherné město a celkově úžasná atmosféra. Mně se to tam strašně líbí a doufám, že se to organizátorům povede.
Budeš objíždět všechny závody Světového poháru?
Určitě ne, protože jsou tam lety, ke kterým moc nevzhlížím. Myslím si, že ani do Ameriky nepojedeme a uvidíme, jak to bude s Japonskem. Teď na začátku pojedeme všechno a pak se uvidí.
Jaké to bude objíždět sám závody Světového poháru?
Abych řekl pravdu, mně to vůbec nevadí. Mám doma dvě děti a když se vrátím z tréninku a děti po mně skáčou, tak si pak užívám, že jsem sám na pokoji a vlastně jsem pánem svého času. Můžu se v klidu vyspat a nikdo mě nebudí (úsměv).
Věříš si více než loni? Po dlouhé době ses vrátil do TOP10, minulou sezonu nikdo nevěděl, co čekat od nových trenérů, od tebe samotného atd.
Lidi kolem mě mi věří víc, než já sám sobě (smích). Já radši zůstávám nohama na zemi, vím, že umístění v TOP10 se dobře poslouchá. Všichni ladí formu, a až závody opravdu ukážou, jak na tom jsem. Na závody se strašně těším, chci bojovat o nějaká hezká umístění, ale je to hra budoucnosti, která se rozluští až dalšími závody.
Zpětně z hlediska motivace, jakou roli hrála ta loňská devátá místa?
Nejlepší bylo to umístění v TOP10 ve Willingenu. Nejen emočně, ale i celkově bych řekl, že asi nejlepší výsledek mé kariéry v životě. Byl to pro mě zlom, že jsem se někam vrátil. Oba dva (s Gajem) se snažíme soustředit, aby to bavilo mě i jeho, abychom se snažili posouvat a zlepšovat.
Olympiáda je pro tebe hnacím motorem?
Ani ne. Pro mě je hnací motor, že kolem sebe mám Gaje Trčka a Lukáše Hlavu. To jsou dva mí lidi, které beru jako svou rodinu. Vnímám je jako svoje děti, máme nádherný vztah. Někdy mi přijde, že když Gaje vidí moje děti, že ho mají radši než mě.
Můžeš říct v čem ti ten Gajův systém sedí?
Novoty. Nejsem na jednom místě, když (Gaj) už vidí, že nějaký cvik zvládám a že je všechno stereotypní, tak přijde s nějakou úplně jinou věcí, kterou bych nečekal, ať už to byl hip-hop nebo házení kroužků na cíl. Vždycky nás to posouvá někam dál.
Nastavili tihle kluci systém, ve kterém úspěšně dorostou i další?
Když budou závodníci trenéry poslouchat, tak jsem o tom přesvědčený. Oni mají spoustu energie, snaží se vymýšlet na první dobrou „blbý“ věci, ale všechno je se vším spojený a hrozně o tom přemýšlejí. Tu energii co do toho dávají, tak chtějí, aby ji do toho dávali i závodníci. Tady v tom my jsme si hrozně sedli. Na mladých je, jestli tu cestu přijmou nebo ne.
Vidíš v českém týmu nějaké mladé talenty?
Vždycky jsou mladí, kteří se můžou prosadit. Já bych třeba vyzdvihl syna Honzy Matury Matěje. Myslím si, že je to velký příslib. Co se týká juniorů, tak já jsem s nimi na soustředění moc nejezdil. Neviděl jsem naživo jak na tom jsou, ale jdou nahoru. Jak se s tím poperou do budoucna už je jen na nich.
Foto: Roman Koudelka (autor: Jiří Korbel)
