Mistrovská sezona je již v plném proudu a Světový pohár žen již zná vítězky tří závodů. České reprezentantky se chystají na druhé letošní mezinárodní měření sil, některé dokonce na své vůbec první ve SP. Tým žen, věkem spíše juniorek, pod taktovkou Jaroslava Šimka vstoupil do mistrovské sezony pozitivně, i když zatím bez bodů.
ČESKÉ SKOKANSKÉ VÁHY ZATÍM JEDNOZNAČNĚ NA STRANĚ MUŽŮ
Skoky na lyžích žen se začínají díky Světovému poháru a televizním přenosům ze závodů dostávat čím dál více do povědomí veřejnosti, což napomohlo také k rozšíření ženské základny. V některých zemích, kupříkladu v USA, dokonce něžné pohlaví v tomto sportu nyní výsledkově i počtem předčívá své mužské protějšky.
V České republice ovšem není situace růžová, skokanek je zde stále poskromnu. V současné době se v kategorii juniorek a žen prezentuje 9 závodnic: Vladěna Pustková, Michaela Doleželová, Lucie Míková, Barbora Blažková, Karolína Indráčková, Michaela Rajnochová, Natálie Dejmková, Martina Joitová a Zdena Pešatová.
PAUZU MEZI SEZONAMI PŘEKLENULA PŘÍPRAVA
Loňská sezona se povedla nejvíce Lucii Míkové, která se ovšem letos na jaře zranila a následující zimu pro ni budou skoky pasé, s tréninkem by měla začít až v dubnu 2013. Kdo převezme žezlo pro českou jedničku? Letní mistryní se stala Michaela Doleželová. Dobře na tom mohou však být její kolegyně, které si pochvalují přípravu.
„Před začátkem léta jsem se připravovala měsíc ve Slovinsku, kde jsem trénovala se Sakym (Jaroslavem Sakalou – pozn. red.) v jeho novém domovském klubu v Lublani. Za tuhle možnost a zkušenost jsem mu hodně vděčná, pracovali jsme spolu hlavně na kondici a síle. Hodně jsem si tam psychicky odpočinula a získala jsem chuť k tréninku. Letní příprava byla, myslím si, povedená. Přes léto jsem v trénincích předvedla několik dobrých, možná životních skoků, bohužel takhle neumím skákat stabilně a předvést to v závodě,“ přiznala Vladěna Pustková.
Pozitivně hodnotí uplynulé měsíce také Barbora Blažková, která oproti minulému roku nemarodila a mohla se plně soustředit na trénink, a také Michaela Rajnochová: „Po kondiční stránce jsem na tom o hodně líp než minulý rok. S přípravou na zimu jsem celkem spokojená, i když by se dalo určitě ještě několik věcí vylepšit,“ je si vědoma zástupkyně frenštátského klubu.
Za to Karolína Indráčková a Martina Joitová spokojeností právě nehýří. „Co se týče skákání, tak na začátku léta to nebylo moc dobré, pak jsem zlepšila nájezdové postavení a šlo to dobře. Bohužel se to v polovině září změnilo a nedokázala jsem od té doby předvést žádný solidní skok,“ poodhalila Karolína, třetí žena zářijového mistrovství ČR.
„S letní sezónou nejsem oproti minulému roku vůbec spokojena. Pracovala jsem především na nájezdovém postavení a dynamice. A co se týče zimní sezony, tak trénuji sílu, dynamiku a především nájezdové postavení,“ prozradila Martina.
Foto: Martina Joitová
Děvčatům v létě pomohl také reprezentační tým mužů, s nímž absolvovala několik skokanských soustředění. „Viděly jsme jejich trénink a přípravu a mohly jsme se tak od nich hodně naučit,“ potvrdila Vlaďka Pustková. Soustředění proběhla jak na území České republiky, tak mimo ní. Trénovalo se v polském Szczyrku, německém Hinterzartenu, italském Predazzu, rakouském Ramsau, dokonce i na velkém můstku v Innsbrucku. Do přípravy patřil také Liberec, Lomnice nad Popelkou či Rožnov pod Radhoštěm.
Ačkoliv skokanky navštíví v rámci soustředění několik zemí, nemají příliš času je poznat. Nějaká chvilka na obhlídku okolí místa ubytování, věhlasných můstků nebo rituál se ale najde. „Před tím, než se Lucka (Míková) zranila, jsme v každém městě, které jsme navštívily, zašly do kostela. Kdykoli jsme se šly večer proběhnout nebo projít, cíl byl buď hřbitov, nebo kostel. Byl to takový rituál… Ani nevím, koho to napadlo, ale bylo to fajn (smích),“ odhalila zaběhnutou tradici Vlaďka.
DRUHÁ SEZONA POD VEDENÍM JAROSLAVA ŠIMKA
Pod trenérem Šimkem nastalo pro děvčata několik změn. Mimo jiného přišla do týmu Kamila Rajdlová, bývalá česká reprezentantka v běhu na lyžích, která se má společně s Jevgenií Dubnovou starat o kondiční přípravu skokanek. Jak děvčata hodnotí spolupráci po roce?
Vlaďka Pustková: „Teď je to lepší, než to bylo před rokem. Už se nějakou dobu známe a víme, jak spolu komunikovat. Věřím, že to měl Šíma (Jaroslav Šimek – pozn. red.) zpočátku těžké. Já bych holčičí tým trénovat nemohla. Určitě jsme se za tu dobu posunuly kupředu, ale pořád nejsme tam, kde chceme a můžeme být. Myslím, že spolupráce s Jardou prospěla hlavně Lucce (Míkové), která se minulou zimu hodně zlepšila a nebýt zranění, mohlo to být ještě lepší. Tréninky s Ginou (Jevgenií Dubnovou – pozn. red.) nám všem hodně daly a ukázaly, kdo je na tom dobře a kdo musí makat. Jsem za Kamču a Ginu moc ráda, jak už jsem říkala, trénovat tým holek není určitě jednoduché a Kamča s Ginou Šímovi hodně pomáhají, hlavně co se týče organizačních věcí a plánování a také v komunikaci s námi.„
Karolina Indráčková: „Zapracovala jsem na větším úhlu na nájezdu a letové fázi a začala jsem skákat hned líp, bohužel jsem pak měla s nájezdem zase problémy a hlavně jsem měla na některé skoky strach. V kondici jsem se oproti minulému roku určitě zlepšila. A jsem ráda, že máme v týmu někoho, s kým si můžu popovídat, když mám nějaký problém.„
Foto: Karolína Indráčková
Michaela Rajnochová: „Určitým přínosem je, když se tam objevuje nějaká žena, která určité věci pochopí lépe než chlap. Tréninky s Jevgenií jsem si velice pochvalovala.„
Barbora Blažková: „Oproti letní sezoně jsem byla v zimě víc klidná a měla jsem to v hlavě líp srovnaný. Ale po technické stránce je určitě výrazný rozdíl v druhé letové fázi, kde jsem se naučila vytahovat hlavu. Po fyzické stránce se cítím velmi dobře, Gina nás má většinou na strečink nebo posilování a sílu. Nemůžu říct, že to je jen jejich zásluha, ale je to i zásluha domovského klubu, kde trénuji. Jsem ráda, že Kamila jezdí s námi společně se Šímou, protože když máme nějaké problémy, můžeme se jí svěřit.„
Martina Joitová: „Tak snaha o změny určitě byla, bohužel to nestačilo. Bylo to zaměřené hlavně na nájezd, se kterým mám velký problém, a letovou fázi.„
Před minulou zimní sezonou byly úsekem nastaveny váhové limity. Právě „skokanská nadváha“ byla uváděna jako důvod, proč se dívky neobjevily v mnoha závodech SP. Nemají to jednoduché, s tímto problémem stále bojují Vlaďka a Bára. „S váhou pořád zápasím, jelikož jsem malá a už nerostu, mám to těžší. Doma jsme upravili stravu, ale nejde to ze dne na den,“ objasnila svou situaci Barbora.
Foto: Barbora Blažková
SEZONA VE ZNAMENÍ ZMĚN
Kombinézy, nájezd, smíšené závody, ředitelka skokanských závodů žen – tato slova a slovní spojení byla během léta často skloňována. Sezona 2012/2013 s sebou totiž přináší změny. Nejzásadnější a nejdiskutovanější novinkou jsou zúžené kombinézy. Skokanky se však shodují na tom, že to pro ně problém není a berou nová pravidla, tak jak přišla. Rozdíl vidí jen v tom, že je na nich zip až ke krku, jsou těsnější a nepohodlné. „Pravda je, že o pohodlí se u nových kombinéz mluvit nedá. Většinou se těším, až ji ze sebe sundám a budu mít možnost se zase zhluboka nadechnout (smích),“ potvrdila s nadsázkou Vlaďka.
Možnost trenéra hýbat svému svěřenci s nájezdem se děvčat zatím příliš nedotkla, ale hodnotí ji jako férovou. „V rámci bezpečnosti je to nejspíš fajn, ale z pohledu diváka je to vedle bodů za vítr další matoucí faktor,“ domnívá se Vlaďka. Největší průlom znamenaly pro skokanky smíšené závody, které jim zajistily větší pozornost médií i fanoušků. Zároveň daly možnost prorazit i jiným týmům, než jsme běžně vídali na předních pozicích v týmových kláních mužů. Skokanky příležitost, kterou jim tento formát závodů přináší, kvitují.
„Je to příjemná změna. Máme možnost si s nimi změřit své síly, nebo odkoukat věci, které samy potřebujeme změnit. Je to určitá inspirace,“ uvedla Míša Rajnochová. Obdobného názoru je také Bára: „Skákat s klukama ve družstvu je fantastický zážitek a motivace.“ „Mně osobně tenhle typ závodů baví a je zajímavé sledovat, jak se skokani a skokanky vzájemně doplňují,“ poukazuje Vlaďka.
Ženské skoky jdou vpřed, jeden milník střídá další, závody přibývají. Místa konání klání SP se mnohdy s mužskými neshodují, odpovědnost za jejich průběh přebrala od Waltera Hofera Japonka Čiko Jošida, která působí již několik let jako koordinátorka závodů žen. Skokanky se s ní setkávaly při kontrole kombinéz, dobře jí tedy znají a vědí, že se v prostředí skoků skvěle orientuje. „Tato pozice jí právem náleží,“ chválí rozhodnutí Vlaďka.
Foto: Vladěna Pustková
PŘEDOLYMPIJSKOU SEZONU OKOŘENÍ MS V ITÁLII A MSJ V ČR
Příští sezonu jsou na programu pro skokanky vytoužené zimní olympijské hry. Generálka proběhla v Soči uplynulý víkend, české skokanky ale chyběly a příští zimu si prožijí velkou premiéru, jak na místním můstku, tak i olympijskou. Ačkoliv si jsou vědomy toho, že by se neměly upínat k jednomu závodu navíc v příští sezoně, nedá se na olympijskou účast nemyslet.
„Zúčastnit se olympiády je mým velkým snem. Budu moc šťastná, pokud se tam dostanu. Cíle si začnu vytyčovat až za rok. Ale je to ještě kus cesty. Je potřeba makat a ne čekat na to, že nám to spadne do klína jen proto, že je nás holek v ČR málo a konkurence není tak vysoká jako v jiných zemích,“ uvažuje svědomitě Vlaďka. „Olympiáda v Soči je velká výzva. Každá z nás bude bojovat o to, aby se tam dostala a jen výsledky rozhodnou. Bude to velká dřina a práce. Byl by to můj splněný sen,“ přiznala Bára.
Aktuálnějšími tématy jsou Mistrovský světa ve Val di Fiemme 2013 a juniorský šampionát v Liberci. Pro skokanky to bude třetí MS, po premiéře v Liberci, zkušenosti na Holmenkollenu, je nyní čeká můstek v Predazzu. Na vylepšení nejlepšího českého výsledku žen na MS, 27. místa Michaely Doleželové, zatím holky nemyslí. „Můstek v Predazzu se mi líbí a moc se tam těším, ale nerada bych teď dělala nějaké prognózy, co se týče umístění,“ říká Vlaďka. Pro dvacetiletou závodnici z Frenštátu pod Radhoštěm je již juniorský šampionát pasé, ale slibuje svým kolegyním podporu: „Budu holkám fandit, aby předvedly podobný výkon jako loni!„
O juniorské cenné kovy se bude bojovat na konci ledna na Ještědu. Domácí prostředí a znalost můstku může pomoct, ovšem přítomnost rodin, přátel a známých přináší také větší tlak. Trému před svými nejbližšími potvrzují Barbora a Karolína. „Já v tom takový rozdíl, jestli je to tady nebo někde jinde, nevidím,“ oponuje Michaela Rajnochová, která vidí domácí prostředí spíše jako velké plus: „Výhoda je v tom, že ten můstek více známe a víme, co od něj můžeme čekat.“ Kvůli průpravě na MSJ absolvovaly dívky v létě v Liberci mnoho skoků. „Trénovali jsme, jak jen se to dalo, abychom měli na tomto těžkém skokanském můstku co nejvíce skoků a získali k němu i důvěru,“ dodává Barbora. Cílem je pro dotázané skalp top 30, tedy účast v obou soutěžních kolech.
Foto: Michaela Rajnochová
SKOKY NA LYŽÍCH VÝNOSNÝM POVOLÁNÍM? NE!
Být skokanem na lyžích není právě „milionové zaměstnání“. O příjmech obdobných fotbalistů si mohou nechat skokani jen zdát. A do ženského skoku zatím teče ještě méně finančních prostředků než do mužského. Vše se samozřejmě odvíjí od publicity a zájmu sponzorů. Ve Světovém poháru žen dostane prize money nejlepší patnáctka (u mužů třicítka). Vítězka závodu si odnese 3 000 CHF, v přepočtu necelých 65 000 korun. Suverénka minulé sezony Sarah Hendrickson vydělala na odměnách 35 070 CHF (necelých 736 470 Kč), tedy přibližně stejně jako 19. Anders Fannemel v hodnocení SP mužů. 15. žena pořadí SP, Anna Häfele, brala 3 120 CHF (asi 65 520 Kč) a 30. Katharina Althaus 960 CHF (asi 20 160 Kč).
České reprezentantky by se svými oblíbenými skoky v současné době neuživily. Zatím je to ovšem netrápí, všechny jsou dosud studentkami. „Je to pravda, všechno to souvisí s publicitou a atraktivitou sportu pro sponzory a televizi. Pokud si skoky žen získají přízeň diváků, můžeme se časem mužům v tomto ohledu přinejmenším přiblížit. Všechny zatím studujeme a nějaké to kapesné by se určitě hodilo. Bylo by fajn, kdyby mě sport, kterému se věnuju polovinu života, taky živil,“ přiznává v naději Vlaďka.
ČESKÉ KVARTETO V RAMSAU
O první letošní body budou ve čtvrtek, potažmo v pátek v rakouském Ramsau bojovat Vladěna Pustková, Michaela Doleželová a debutantky ve SP Karolína Indráčková s Michaelou Rajnochovou.
Hlavní foto: České skokanky (autor fotografií: Michaela Vondrášková)
