V sobotu skokanky čeká poslední ze čtveřice závodu Fis Ladies Grand Prix, na startovní listině se však v Schoenwaldu stejně jako ve středu v Baiersbronnu české závodnice neobjeví. Trenér našich reprezentantek raději zvolil jinou variantu. „Po špatných výsledcích v Breitenbergu jsem se rozhodl využít dobrých podmínek na tamním můstku a zůstat zde dva dny na trénink,“ objasňoval Pavel Mikeska serveru skoky.net.
Trojice českých skokanek v čele s nejzkušenější Vlaďkou Pustkovou tak po víkendových závodech zůstala na místě. Odpadlo nepříjemné cestování a dívky se zúčastnily čtyř tréninků, čas ušetřený neúčastí na závodech využijí Lucie Míková a Michaela Doleželová také
ke startu na RKZ žáků v Harrachově, které se uskuteční v sobotu. A breitenbergské skoky děvčata využila také jako přípravu pro MS juniorů v Zakopanem, na které české trio odjede v pondělí.
foto: Vlaďka Pustková
Trenér Mikeska i přes snahu vytáhnout holky mezi světovou špičku stále cítí, že má Česko rezervy. „Přijeli jsme do Breitenbergu se vším, co v republice vzhledem k velikosti můstku máme, na rozdíl od šesti až desetičlenných družstev Německa, Rakouska či Norska – a zde se jedná opravdu jen o výběr těch nejlepších.“ A připouští, že znevýhodnění je též geografického rázu. „Všude to máme daleko k tréninku a navíc jsme se letos ani jednou netrefili, aby s námi trénovala děvčata z jiných družstev. A už ve druhé zimě bez sněhu se to asi muselo projevit.“
Družstvo se potýká také s biologickými překážkami. Vlaďka Pustková odrostla dětské kategorii, hodně vyrostla a na můstku se s tím prozatím nevyrovnala. „Momentálně si ani při dobrých skocích nevěří,“ popisuje Vlaďčino rozpoložení její kouč. „Vlaďka zůstala trochu stát. Navíc má velké problémy ve druhé fázi letu, kdy prostě skok vypustí a za své metry bez telemarku dostane 15,5 bodů.“ Poté jí ani vyrovnaná délka, která jí dříve vynesla nejlepší dvacítku, nestačí k postupu.
O dva roky mladší Michaela Doleželová si udržuje svůj standart a skáče podobně jako vloni. Bohužel druhé kolo jí stále často uniká, naposledy v Breitenbergu. Předvedla skok shodný s dalšími třemi závodnicemi, ale jako jediná kvůli nízkým známkám nepostoupila. „Nemá ještě jméno. Musí si je teprve vybojovat,“ míní trenér.
foto: Michaela Doleželová
Ohromný pokrok udělala v poslední době Lucie Míková. „Vloni byly schopná skákat na můstcích kolem K 45, letos suverénně skáče na devadesátkách,“ říká o ní Mikeska. Navíc ji chválí za pojetí skoku, se kterým má z našich závodnic údajně nejblíže k výborným skokům. Nyní musí svůj um ze zkušebních kol převést do závodu, kde skáče o deset metrů méně.
Do budoucnosti je Mikeska optimistický: „Myslím, že Vlaďka se zlepší a holky jí budou víc šlapat na paty.“ Doufá také v dobré podmínky vytvořené úsekem a to i vzhledem k MS v Liberci, na kterém příští rok poprvé v historii vystoupí i ženy. „Jestli však bude Liberec pro nás jako domácí výhodou, je velkou otázkou.“ Během letní sezóny by chtěl stabilizovat výkony děvčat na vyšší úrovni, ale obává se, že v létě bude muset hledat jiné místo než liberecký můstek, který by měl být po rekonstrukci k dispozici. „Jak jsem viděl stav výstavby můstků na Ještědu, nevěřím, že si na K 90 v létě skočíme,“ uzavírá.
FOTOGRAFIE nájezdového postavení:
Michaela Doleželová: Doposud najížděla extrémně nízko a vpředu, nakleknutá a bylo skoro nemožné se z toho odrazit. Nyní to trochu přehání a najíždí s příliš vystrčeným zadkem, z čehož pramení malý náklek. Hledáme něco mezi tím, ale ono to až tak jednoduché zase není.
Vlaďka Pustková: Vzhledem k jejím enormně dlouhým nohám, hlavně stehenním kostem, a krátkému trupu není lepší nájezdové postavení prakticky možné. A to na snímku považuji za velmi dobré, její problémy jsou opravdu jinde.
Lucie Míková: Dle mého názoru se její nájezdové postavení blíží ideálu, jestli má někdo názor jiný, rádi se poučíme a vyzkoušíme.
(komentáře trenéra Pavla Mikesky k fotografiím)
foto: Lucie Míková (zdroj: Pavel Mikeska)
