Českou repre trápí vítr i málo místa. Ale věří

Snem Kožíška je účast v závodu, snem Koudelky medaile. I když to aktuálně nejlepší český skokan nepřizná naplno. Ten šibalský úsměv, s jakým polemizoval nad možností úspěchu v sobotním závodě, prozradil vše. Ale Koudelka není jediný, kterému se v hlavě honí myšlenky na životní závod. Hlava. Můstek mu sedí a nezlobil by se, kdyby mu v závodě foukl šťastný vítr. Ostatně skoky jsou občas o šťastném větru. Na Ještědu vždy.

Posadil se na lavičku a kamera ne si nevšimnout. Na helmě stojí pozdrav mamce a taťkovi. Koho že helma? Napadl Vás benjamínek českého týmu Česťa Kožíšek? Tak „těsně“ vedle, nápis MUM AND DAD figuroval na přilbě amerického skokana Anderse Johnsona. Kožíšek než nad rodiči přemítá nad svými možnostmi. Je nejmladší, je náhradník. Ale jeho snem je start v závodě domácího šampionátu. Šance nejsou veliké, lomnický Čestmír se přesto snaží.

Oproti normálu se ale musí vyrovnat s nově poznaným problémem – zvládnout přechod z mamutu na střední můstek. „Je to divný, když jdou hned po sobě. Ale nedá se nic dělat,“ říká na to smířeně. Další z Čechů, startujících na Team Tour v Oberstdorfu, přitakává. „Odlišné jsou rychlosti, jiný je tlak po hraně, mamut potřebuje na rozdíl od středního můstku hodně agresivity. Tady je potřeba pravý opak,“ vypočítával rozdíly Lukáš Hlava. Dosud úřadující lídr Kontinentálního poháru má ale pojetí skoků, které se na liberecké můstky hodí a když se správně „aklimatizuje“…“Mohl bych udělat dobrý výsledek,“ polemizuje Lukáš.

Přesně opačné pocity sdílí Ondřej Vaculík. „Malý liberecký můstek nemám moc v oblibě,“ přiznává. A když se k tomu přidá ještě problém, kde v areálu zahřát organismus, na oblibě to ještě ubere. „Na Ještědu není moc prostoru na rozehřátí,“ povídá Ondřej. A Čestmír jej doplňuje: „Je tu málo místa na trénink, na běh, navíc je tu hodně kopců.“ Stejná slova, jen v bledě modrém, povídal i Martin Cikl. Podmínky nebyly růžové už vloni, postavené tribuny a ohraničené zóny ale místo skokanům zase více osekaly. Můstek a jeho připravenost však chválí česká reprezentace sborově.

Koudelka: Závod bude o štěstí

Tedy až na Jakuba Jandu, který měl po rozdivočeném tréninku spíše zamlklou náladu a z pitvání své formy a dojmů raději vykličkoval. Jako den k Jandově noci pak zářil úsměv Romana Koudelky. Dobře naložený, přes větrné počasí optimistický. Snad proto, že měl dobré spaní – fyzioterapeut týmu Švec se zasloužil o to, aby měl Roman pokoj sám pro sebe. Sice menší, ale má klid. K dobré náladě přidává taky úspěšný test nových lyží, které jsou rychlé. „A to je taky dobře,“ říká Roman. „Ale skoky tu na tréninku byly o štěstí, vítr se často měnil. Jednou do protivky, podruhé do zad a s rozdílem třeba sedmi metrů za sekundu.“

Po chvíli vážnosti se ale směr hovoru opět stáčí k evidentně příjemnému tématu. Roman je při chuti, forma dá se říct obstojná, nad typem bookmakerů, že získá medaili tak na dvacet procent, se lehce pousměje. Chtěl by ji. „Ale tohle byl jen jeden trénink, navíc tu chyběla špička k porovnání sil a na Ještědu se pořád mění podmínky,“ radši si zase Koudy chladí hlavu. Právě podmínky by ale mohly být faktorem X. A pověstné štěstíčko. „Závod bude o štěstí,“ připomíná Koudelka.

Foto: Lukáš Hlava (zdroj: skijumping.pl)