Roman Koudelka nenačal letošní Turné čtyř můstků příliš optimisticky, když v prvním tréninkovém kole po nejkratším pokusu série (97 m) obsadil až 62. místo. Důležitá však byla kvalifikace, kterou lomnický skokan i v sílícím zadním větru zvládl na 48. místě a v prvním kole jej čeká souboj s Danielem Tschofenigem. Koudelka vstupuje již do svého dvacátého Turné, v rozhovoru jsme tudíž také vzpomínali a řešili, zda se s průběhem let Turné nestává již jakási rutina.
Dnes to bylo jako v klasickém jarním dni, kdy po západu slunce zesílil „zaďák“. Jak se v tom skákalo?
My jsme s tím počítali, takhle to je tu každý rok. Většinou tu bývá na začátku vítr proti, pak se uklidní a do kvalifikace už fouká na druhou stranu. Dneska to ale bylo těžký, vítr se začínal zesilovat hodně.
První tréninkový skok tradičně nebyl úplně dobrý, zkoušeli jste zase něco nového?
Vůbec ne, před Vánoci jsem onemocněl, takže jsem byl koordinačně úplně mimo. Druhý skok už byl naštěstí, co se týče symetrie, relativně normální, ale první skok byl strašný a vůbec jsem nevěděl, co jsem udělal špatně. Na tom jsme pak hodně pracovali s (fyzioterapeutem) Danem Švecem, který mi dal magnesium a doplňky, abych se na „kvali“ vzchopil. To mi dost pomohlo.
Jak tě tedy nemoc limitovala?
Celkem se mi motala hlava, ale skákat se s tím samozřejmě dá. Sice to není něco, co by mě úplně sráželo, ale na první skok to mělo velký vliv.
Letos zmiňuješ celkem často, že úplně nevíš, kde jsou chyby. Čím tahle ztráta pocitu může být?
My víme, kde ty chyby jsou, ale po skoku je to těžké hodnotit. S Lukášem (Hlavou) si vždycky sedneme, rozebereme to, a víme, na čem máme pracovat. Ale už si z toho děláme srandu, že je to o tom lusknutí – jeden skok do závodu vyjde a pak už se jede. Chce to být trpělivý.
Je velká úleva postoupit po těchto trénincích do závodu?
O úlevě bych nemluvil. Já chci závodit vždycky, takže je to úplně jedno. Ale je samozřejmě příjemné mít jistotu postupu už v momentě, kdy se tu spolu bavíme.
Pro tebe je to letos jubilejní 20. Turné. Je to pro tebe za ty roky už rutina, nebo se těšíš jako na začátku?
Těším se vždycky. Atmosféra na Turné je pro každého, kdo tu někdy byl a zažil to, něco neskutečnýho a výjimečnýho. Zároveň se těším i na KO duely, protože je to změna v sezoně, která jede vlastně pořád ve stejném rytmu.
Roman Koudelka během oficiálního tréninku (autor: Jan Štěrba)
Je za ty roky, kdy se ti i rozrostla rodina, odjíždět na Turné těžší než dřív?
To si nemyslím. Každý závod se snažím si užít a bojovat v něm. Chci zlepšit chyby, které dělám, a letos tomu není jinak.
V Oberstdorfu jsi výsledky na Turné měl celkově nejhorší, je to tvůj nejméně oblíbený můstek?
To ne, můj nejmíň oblíbený je jednoznačně Bischofshofen a vždycky asi bude. Je to pro mě něco podobného, jako Lillehammer. Dřív jsme sem (do Oberstdorfu) v létě hodně jezdili na tréninky a skákal jsem tu výborně. Zima byla ale byla vždycky taková divná, první skoky jsem měl skoro vždycky hrozný, i v těch nejlepších sezonách. Dneska jsem rád za postup, budu se těšit koho dostanu, a zítra uděláme maximum pro to, abychom zabojovali o postup.
U příležitosti jubilea se tě u každého můstku zeptám na největší vzpomínku s ním spojenou – co je to u Oberstdorfu?
Asi ta, když jsem 60. Turné (v roce 2011) otevíral dvakrát, protože Gregor Schlierenzauer tentokrát pokazil svůj pokus a jury závod restartovala. Na to si asi většina z nás vzpomene, já tedy určitě (smích).
Náhledové foto: Roman Koudelka po kvalifikačním skoku (autor: Kinga Stanaszek)
