Po skvělých výsledcích Jakuba Jandy ve Světovém poháru a hlavně na Turné čtyř můstků, kde vyhrál po 35 letech jako druhý Čech po Jiřím Raškovi, přišel útlum a nejen fanoušci se ptají, co se s dlouho neporazitelným Jandysem stalo. Načasoval špatně formu? Nebo se vrátily jeho psychické problémy? V době před Zimní olympiádou hlodal červík pochybností téměř v každém. Všichni doufali ve zlatou medaili a najednou se začal zlatý olympijský sen po nevydařených závodech Světového poháru v Zakopanem a Willingenu rozplývat.
Olej do ohně vliv nejdříve komentátor německé televize ZDF, který vypustil do světa spekulaci, že Bajc po sezóně skončí a u českého skoku dále nezůstane. Byla to od Němců rána pod pás, protože ani sám Jakub netušil, co má Bajc v plánu a nemůžeme se divit, že ho informace značně rozrušila. Právě Bajc pomohl Jakubovi po psychické stránce nahoru. To, že to byl právě německý komentátor, ale mnoho lidí nepřekvapilo. Výkony německých skokanů jsou spíš nic než moc a přece se to musí nějak zamaskovat. Určitě si ještě všichni pamatujeme aféru s klíny v botách, kterou vypustil německý bulvární deník Bild. Vasja nakonec všechno uvedl na pravou míru a informoval veřejnost o tom, že nechává možnosti vyjednávání široký prostor a nic ještě není ztraceno a rozhodnuto. Momentální šance vidí padesát na padesát.
Později to ovšem začalo být horší a horší. K psychické pohodě nepřispěla hlavně válka mezi českým úsekem skoku, trenérem Vasjou Bajcem a Jandys Teamem, který tvoří Jakubův tatínek, bývalý skokan a nynější Jakubův manažer František Jež a další lidé blízcí Jakubovi. I když tento boj trvá nějaký ten pátek, vyplul na veřejnost až po uveřejnění jednoho článku na serveru skoky.cz, jež patří bývalému skokanovi Jaroslavu Sakalovi. Článek kritizoval složení realizačního týmu na ZOH, který složil sám Bajc.
Tým je složen z vedoucího týmu Vasji Bajce, Leoše Škody (vedoucí úseku skoku) jako servismana, administrativního pracovníka Rostislava Jozífka a fyzioterapeuta Bostijana Ahaciče. Článek poukazoval na to, že Škoda není žádným servismanem a administrativního pracovníka nemají v týmu ani hokejisté, kde by byla jeho nominace reálnější. Bajce kritizovali redaktoři webu skoky.cz již před sezónou, kdy psali, že nemá v českém týmu co dělat, jeho angažování je krokem zpět a český skok musí pozdvihnout zase Čech a ne cizinec.
Bajc měl podle Škody na článek reagovat prohlášením, že na Olympiádu do Pragelata nedorazí a zůstane doma ve Slovinsku. Nakonec si vše rozmyslel a pro dobro Jakuba do Itálie dorazil. Důvěra mezi trénerem a skokanem ale dostala mnoho trhlin. Krátce po nepříjmeném pozdvižení byl článek stažen a zůstalo jen stručné vyjmenování realizačního týmu. Zdvihla se vlna reakcí jedné i druhé strany, ale nikdo z toho nebyl moc moudrý a vytvořit si názor, kde může být pravda začínalo být mnohem těžší a těžší.
Dlouho před článkem bylo zajímavé sledovat návštěvní knihu na zmiňovaném serveru. Pravidelně tam přispíval Milan Janda (tatínek Jakuba), který vysvětloval hodně věcí a přinášel opačný náhled na věc. Bylo to ovšem jen do té doby, než knihu zahltili spameři a než se ozvala manželka Leoše Škody. Po malé výměně názorů mezi panem Jandou a paní Škodovou a zaheslování knihy se na nějaký čas situace zklidnila a nic moc se nedělo. Z pohledu fanoušků bylo dobře, že později dostali na serveru prostor obě strany.
O skutečné situaci na úseku skoku můžeme jen polemizovat. Obě strany se nyní uklidnili, což je jedině plus, protože Jakub potřebuje mít v době Olympiády pohodu a nemůže řešit složité vztahy s vedením. Po Olympiádě se ovšem máme na co těšit, protože obě strany slibují ofenzívu. Kdo ví, co se z toho nakonec vyklube.
Čas mezi závody na středním a velkém můstku strávil Jakub s dalšími členy týmu na francouzském pobřeží. Bylo to jednak kvůli vysoké nadmořské výšce v Pragelatu, jednak pro obnovení pohody v týmu a také proto, že má Jakub nejraději, když přijede na závod, skočí a zase odjede. Měl strach, aby nevznikla ponorková nemoc. Uvidíme, jestli to bylo ku prospěchu věci. Již první náznaky pohody byly vidět včera, kdy se usmíval do kamer a bylo vidět, že je příjemně naladěn.
Záverem můžu snad jen vzkázat – Jakube, drž se! Držíme ti všichni palce a přejeme ti úspěch.
