České skokanky na úvod léta rozhodně nelení. Po startech v rámci Interkontinentálního poháru v Hinterzartenu a Grand Prix v Courchevelu mají za sebou už kvartet závodů, ve kterých vždy dokázaly v plném počtu bodovat a zásluhou Karolíny Indráčkové se podívaly i do elitní desítky. Na trenérské tribuně reprezentačního celku je od letošní sezony nové jméno, které však bylo s českým skokem spjato již dříve. Jde o bývalého slovenského závodníka Dominika Ďurča, jenž se do pozice ženského šéftrenéra přesunul z pozice metodika. Jak on vnímá úvod léta a co plánuje dál? Dozvíte se v našem rozhovoru!
Mezi koncem vašeho aktivního skokanského života a příchodu k českému týmu uběhlo zhruba pět let. Kde jste působil v té době?
V té době jsem byl v Praze na vysoké škole na FTVS (Fakulta tělesné výchovy a sportu).
Takže u sportu jste zůstal? Předpokládám, že to ale nebylo přímo u skoku.
Zůstal jsem u sportu, ale spíše už opravdu jenom jako student a ke skoku jsem se pak vrátil v rámci asi čtvrtého nebo pátého ročníku ve škole.
Vás původně oslovil Filip Sakala, jehož jste byl i osobním trenérem, byl to hlavní důvod, proč jste byl loni přijat na pozici metodika?
Myslím, že to dost pomohlo. Filip měl pocit, že to, co jsme spolu dělali, dávalo nějaký smysl a díky tomu mi tuhle pozici pak nabídl.
Taky díky tomu nepřicházíte odněkud zvenku – jak byste popsal hlavní náplň práce, kterou jste měl během loňské sezóny a jak se to nejvíc liší v té letošní?
Loni jsem nastoupil na pozici metodik, ale působil jsem i jako kondiční trenér, což byla pak moje hlavní náplň práce a staral jsem se o kondiční přípravu holek. Ze začátku i kluků z reprezentace, než dorazili trenéři ze Slovinska. A pak cca v září jsem, když nastoupili juniorští závodníci do školy a obnovila se práce SCM (Sportovního centra mládeže), tam trénoval tyto mladší kluky a plus jsem pořád měl i kondiční tréninky s holkama, což mi zabralo nejvíc prostoru.
Jakým způsobem jste se teď dostal do pozice šéftrenéra žen?
Myslím si, že k tomu hodně přispělo to, jaký vztah jsem si vybudoval s holkama v průběhu loňské sezóny. Udělali jsme v rámci kondiční výpravy opravdu velký pokrok a myslím, že jsme se hodně přiblížili světové špičce. Dostal jsem důvěru, že v tom dokážu pokračovat a navázat na to i pak na můstku.
Vy jste zcela nepochybně jeden z nejmladších trenérů. Jakou cítíte odpovědnost, je tam nějaký tlak?
Ano, samozřejmě, že cítím zodpovědnost. Je pro mě strašně důležité, abych udělal svoje maximum pro holky a byl pro ně co nejlepším možným trenérem.
Vy už jste s nimi spolupracoval, jak byste tedy ohodnotil jejich nejen kondiční stránku, ale i celkový stav, v jakém tým přebíráte po Martinu Bayerovi?
Myslím si, že rozjeté je to opravdu velice dobře, protože na jednu stranu myslím, že holky jsou připraveny solidně po kondiční stránce. To jsem tedy měl pod palcem já, takže jestli můžu někoho hanit, tak sám sebe. A co se týče práce na můstku nebo technické přípravy, to myslím, že taky mají všechny velice slušný základ, což se pak ukazuje i na závodech.
Jaký tedy v týmu cítíte potenciál, protože působíte jako fajn parta, že by ty pěkné výsledky i do budoucna přijít mohly?
V to věřím, že takové výsledky přijdou a myslím si, že jedna z cest je mít pozitivní přístup. Když si porovnám holky ze světa a od nás, tak jsou všude podobné. Po kondiční stránce si myslím, že jsme opravdu svět dohnali a ta mezírka se pořád zužuje.
Říkáte, že mezírka se zužuje, co tedy ještě chybí k tomu, aby se úplně dotáhla?
Myslím, že teď pro holky bude hodně důležité získat si sebevědomí, hlavně ve skákání na větších můstcích, což pro ně možná nebylo doteď až tak běžným chlebíčkem. Příští sezóna bude hodně nabitá velkými můstky. Snažíme se tedy skákat na velkých můstcích, aby holky získaly tu sebedůvěru a opravdu věřily, že na to mají. Teď v Courchevelu to pro ně bylo moc příjemné povzbuzení. Viděly, že se světem můžou kvalitně závodit i na velkém můstku.
Jak byste ohodnotil jejich běžné skoky z tréninku versus ty závodní, které teď předvedly?
Řekněme, že to nebyly jejich úplně optimální skoky. Anežka Indráčková teda zrovna ukázala jedny z těch nejlepších skoků, které jsme oproti tréninku viděli. Ona je taková bojovná právě do závodu. U ostatních holek to byl řekněme lepší průměr skoku, ale ještě to nebylo optimální.
Když jste zmiňoval Anežku – jakým způsobem bude probíhat spolupráce s výhledem k pokračujícímu studiu v Rakousku?
Anežka zatím v rámci léta jezdí s námi, což bude tak do poloviny září. Pak se vrátí zpátky do školy a bude trénovat se skupinou, která myslím, že jí dá takové prostředí, které my tady úplně možná nabídnout nemůžeme. Bude tam se svými vrstevníky a holkama, se kterýma se může tahat a jsou opravdu v její věkové kategorii. Myslím, že tam bude mít optimální podmínky pro svůj rozvoj.
Na to bych navázal otázkou na situaci za reprezentační čtyřkou, kde zeje slušná díra. Je v plánu spolupráce s někým dalším a máte plán, jak na tuto úroveň dotáhnout další?
Aktuálně by měly být od září v libereckém SCM dvě juniorky (Natálie Nejedlová a Barbora Štěpánková), se kterými samozřejmě v budoucnu počítáme a máme v plánu s nimi spolupracovat dál. Tím, že teď naše příprava směřuje spíše na ty větší můstky, tak se tam otevírá taková mezírka, kde to pro ty mladší holky ještě není úplně optimální. Věřím ale, že časem se na nás dotáhnou díky práci v SCM, která by pro ně být tím hlavním cílem. Časem bychom se s nimi samozřejmě moc rádi spojovali a aspoň některá soustředění, kde to bude možné, absolvovali spolu.
Jaké jsou plány vašeho týmu pro zbytek letní sezóny?
Máme v plánu na začátku září vyrazit do větrného tunelu do Stockholmu. Na to pak navážeme kratším soustředěním na velkém můstku v Klingenthalu a potom nás čeká takové další soustředění v Trondheimu. Budeme se připravovat na můstky, kde se v zimě bude konat mistrovství světa, a pak nás čeká Kontinentální pohár ve Stamsu. Tím, že ten tým je menší, tak to svádí k tomu, že všichni budeme jezdit na stejné závody. Už i Interkontinentální pohár se dostává na ty větší můstky. Je to prostě trend a budoucnost. Myslím si, že je to o dost jiné skákání než na tom malém. Dá se mnohem víc pracovat na letové fázi, což se úplně na tom málem tolik natrénovat nedá.
Jste stále přece jen mladý trenér, nesvrbí vás někdy ruce a nohy si skok zkusit, jestli byste se holkám ještě dokázal vyrovnat?
Na můstku si na to určitě netroufám. V tělocvičně možná (smích).
Jak vnímáte roli skoku na lyžích na Slovensku a bylo by pro vás lákavé do budoucna spolupracovat třeba i se slovenskými závodníky a závodnicemi?
Určitě je sympatické, že se jim teď povedlo vychovat aspoň generaci juniorů a vypadá, že za nimi jsou i další mladší závodníci. Držím jim place, aby to takhle pokračovalo i dál, ale zatím je mým domovem Česko, takže na tohle úplně nekoukám.
Jaký by byl váš řekněme sen pro zimní sezonu?
To je náročná otázka. Myslím si, že nejdůležitější bude, aby se nám povedlo odjet celou sezónu ve zdraví. Když se nám povedou hezké výsledky na mistrovství světa, tak to bude bezvadné. Nějaký výsledkový cíl v hlavě mám, ale zatím si ho nechám pro sebe.
Foto: Dominik Ďurčo (autor: Sabine Link)
