Roman Koudelka se během třetího závodu 74. Turné čtyř můstků vrátil do elitní dvacítky. Devatenáctá příčka pro něj byla nejlepším umístěním po takřka dvou letech. Na oblíbeném můstku Bergisel přesto ve svém úvodním skoku, který mu přisoudil 23. místo po prvním kole, našel rezervy. Poté zaznamenal třináctý výkon finále, což mu umožnilo již zmíněný posun do elitní dvacítky. Dnešní rozhovor byl tedy velmi pozitivní!
Na úvod návrat ke kvalifikaci – po svém skoku jsi měl tajuplný vzkaz do kamery, který se nám nepodařilo rozluštit. Oč šlo?
To bylo pro mého mladšího syna, byla to říkanka z jeho oblíbeného filmu. Zkusil jsem ji říct do kamery, ale prý to v televizi ani slyšet nebylo. Až mi příště skok vyjde, tak budu hlasitější (smích).
Dnes ti asi spadl velký kámen ze srdce?
Hodně. Před prvním kolem jsem byl strašně nervózní. Jak mám nervozitu obvykle rád, protože mě nabudí, tak teďka mě trošku srážela. První skok byl celkem povedený, ale strašně jsem zaspěchal do lyží a tam jsem přidal o pár metrů. Druhý skok už byl opravdu hezký, až na ten dopad.
Na dopadu jsi měl až netradiční problémy, které v předchozích skocích nebyly. Co se tam stalo?
Viděl jsem zelenou lajnu a snažil jsem se na ni tahat. Telemark pak byl na poslední chvíli a dopad je tu tradičně hrozný. Z nějakého důvodu to tu neumí a je to strašně hrbolaté. Ale tohle byla moje chyba.
Dneska ti leaderbox kvůli stylu po skoku utekl o dvě desetinky, teď by ti asi nevadilo si tam posedět?
Dneska by mi to určitě nevadilo (smích). Určitě jsem přišel o dva body, to stoprocentně (nebýt stylových problémů mohl být Koudelka pravděpodobně na 16. pozici).
Je to tvůj nejlepší výsledek za skoro dva roky (od 9. místa z březnového Trondheimu 2024), je to pro tebe takový vysněný start do nového roku?)
Jo, už jsme se o tom bavili i s Lukášem (Hlavou), ani jednou jsem neměl pocit, že bychom nevěděli, co máme dělat. V závodě ani tréninkových kolech to ale nebylo ono. Je strašně těžké zkoušet nové věci do tréninků, když je pak hnedka kvalifikace. Tady jsme změnili jsme těžiště lyží a měl jsem jeden skok na to, to zkusit. Naštěstí to vyšlo. Když se vrátíme domů, tak ostatní si jdou skočit a věci si vyzkouší, a já to musím dělat v oficiálních trénincích. V tom je to těžké. Ale stačí jeden skok a skokan si pak začne věřit. Někdy jen trvá strašně dlouho, než přijde.
Několikrát jsi zmiňoval skvělou atmosféru, kde na Turné se ti líbila nejvíc?
Tady (v Innsbrucku) je to úplně super, jak jsou diváci kolem nás, tak je to něco úžasnýho. Přijeli i dva kluci z Lomnice, kteří mi poslali fotku s českou vlajkou, takže bych jim chtěl moc poděkovat.
Teď je na řadě Bischofshofen, který úplně nemiluješ, ale měl jsi tam taky pár vynikajících výsledků…
Je to o hlavě. I když je to můstek, který mi nesedí, tak musíme bojovat. Je to někdy těžké, protože když výsledky nepřichází, tak je na mě tlak obrovský, jak jezdím skoro vždycky sám. Kolikrát to není jednoduché. Ale tyhle věci se snažím řešit doma, kde manželku a děti nezajímá, jestli jsem první nebo padesátý. Jsou rádi, že mě vidí doma, a tohle mi pomáhá se od skoků oprostit.
Zmiňoval jsi tlak – pomohlo nějak i to, že tu podruhé v sezoně díky účasti Davida Rygla nejsi sám?
Takhle to zatím nevnímám, ale určitě je příjemné občas nebýt na všechno sám. Nemyslím si ale, že to mělo vliv na dnešní výsledek.
Bischofshofen se skáče hned zítra, pro tebe je to asi pozitivní?
Jo, já tohle mám rád. Mám radši, když pauza není a jede to furt. Teď se přesunu nahoru, namažeme lyže a hned jedeme do Bischofshofenu.
Cílem tam je tedy v kvalifikaci skočit tak, abys v KO duelu skákal proti Stochovi?
(Smích) To by bylo strašně příjemný, já mám jeho fotku i doma v garáži. Kdyby ho lidi znali, to je tak skromný člověk, že je to až neuvěřitelné, jak po tom všem zůstává nohama na zemi. To je příklad pro všechny mladé, jak by měli vypadat sportovci.
Náhledové foto: Roman Koudelka po postupu do druhého kola (autor: Jan Štěrba)
parádička, prostě je to borec!
Romane, dnes to bylo skvělé, máme s Vámi obrovskou radost. Zítra přejeme úspěšnou kvalifikaci, držíme palce.