Je tomu rok co během kvalifikace v Bischofshofenu prodělal americký skokan Nick Fairall pád a poranil si páteř. Nyní se poprvé po roce podíval do Světového poháru, i když jen jako divák. V úterý večer v Bischofshofenu proběhla tisková konference, kde mimo jiné promluvil o svém pádu, rehabilitaci, poděkoval všem za nesmírnou podporu a zájem a promluvil o svých plánech do budoucna.
Nešťastný pád, poraněná mícha, rychlá operace
Nick Fairall si svůj pád pamatuje velmi dobře. „Ve zkušebním kole jsem udělal upadl podobně jako v kvalifikaci. Ve zkušebním kole jsem dopadl moc dopředu. Zlomily se mi lyže a měli jsme co dělat, abychom dali do kvalifikace vše do pořádku. Vyjel jsem nahoru, věděl jsem, co mám dělat, a věděl jsem, na co se musím zaměřit. Pak jsem skočil výborně, byl to přesně ten skok, který jsem chtěl po celé Turné. Viděl jsem, jak jsem skočil přes zelenou čáru. Udělal jsem telemark a v momentu, kdy jsem se dotkl země, jsem se zasekl. Přenesl jsem váhu víc vpřed, než jsem měl. Vlastně jsem věděl, že spadnu, ale snažil jsem se to zachránit, protože jsem chtěl, aby se ten skok započítal a já mohl Turné dobře zakončit.
Bohužel mne ta síla ale moc stáhla a já opravdu tvrdě dopadl. V momentě, kdy jsem se sebou uhodil, jsem věděl, že jsem se zranil, jen jsem nevěděl co. Hodně mě bolela záda, neztratil jsem vědomí. Na skokanských botách je jedna zajímavá věc – když je na sobě máte hodně dlouho, začnou vás trochu bolet nohy a je to nepříjemné. Pamatuji si, že jsem prosil lékaře, aby mi je sundali a oni mi řekli, že už je mám dávno dole. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to vážné.“
Pak šlo vše velmi rychle a během několika hodin podstoupil operaci. „Dopravili mne do nemocnice, kde jsem prošel několika rentgeny a magnetickými rezonancemi. Zjistili, že nutně potřebuji operaci, aby mi zafixovali zlomený obratel. Po operaci si pamatuji, že mě doktor informoval o průběhu zákroku. Měl jsem vykloubený a zlomený obratel L1, který mi poranil míchu. Také jsem si zlomil dvě žebra, propíchl plíci, pohmoždil ledvinu a měl jsem vnitřní krvácení. Od té doby jsem věděl, že to bude na nějakou dobu.“
Rok rehabilitace a pokroků
Poslední rok od zranění byl pro Fairalla zejména ve znamení rehabilitace, měl čas věnovat se ale i jiným věcem. „Na konci ledna jsem opustil nemocnici ve Schwarzachu a odcestoval do Kesslerova Institutu rehabilitace kousíček od New York City. Zde jsem po čtyři měsíce každý den dvakrát podstupoval velmi intenzivní terapii. Po té jsem strávil nějaký čas návštěvami příbuzných a přátel. Pak, na konci července, jsem odjel na americký šampionát do Park City. Bylo to skvělé být zase s týmem a okolo skoků. V září jsem odjel do Lake Tahoe, kde jsem podstoupil něco, čemu se říká neurokinetické pilates. To bylo skvělé rozšíření mé terapie a viděl jsem pokrok. Věnoval jsem se také vodnímu lyžování, skydivingu, lyžoval jsem na monoski a hrál ragby na vozíčku.“
Za pomoci intenzivní terapie zaznamenal poměrně velký progres. „Mám v nohách nějaký cit a trošku s nimi pohnu, což je skvělé znamení. Pomalu se zlepšuji. Občas je to těžko vidět, ale je to neustálý pohyb vpřed. Rád používám tu analogii, že je to jako nepopsaný list papíru. Je jen na mně, co na něm je a já rozhoduji o tom, kam a jak se věci budou vyvíjet.“
Velké plány do budoucna – napsání knihy?
Nickovi rozhodně nechybí plány do budoucna. „Rád bych začal se školou a také si chci udělat pilotní licenci. A mám před sebou také jiný projekt. To, že jsem sportovcem, mi přineslo nové dovednosti. Pamatuji si, že při přípravě na Olympijské hry před několika lety jsem musel mít určitou vnitřní mentální sílu. A nyní, během tohoto obtížného období, mi znovu pomáhá. Píšu si poznámky a doufám, že napíšu knihu, která by lidem s podobnými problémy pomohla.“
„Mým cílem pořád zůstává návrat ke skokům.“
Velkým tématem je také jeho návrat mezi skokany. „Skoky na lyžích jsou nádherný sport a já bych se k nim znovu velmi rád vrátil. Během dneška jsem si zde tak strašně moc chtěl zaskákat. Mým cílem pořád zůstává vrátit se jednou ke skokům. Budu na tom stále tvrdě pracovat a udělám cokoliv pro posun k tomuto cíli. Skoky na lyžích jsou sport o risku a jako sportovec musíte vědět, že v nich ten risk je. Skoky jsou ale neuvěřitelně bezpečný sport. Ten pád byla moje chyba. Rozumím, že to je ve sportu jedna z možností a nic bych na tom neměnil.“
„Jsem tak vděčný.“
Využil také šance, aby s velkým dojetím poděkoval všem po celém světě, kteří ho za ten rok podporovali. „Opravdu si vážím veškeré podpory, které se mi dostalo. Hned po mém zranění přišel příval darů, které mi pomohli zaplatit léčení. Jsem moc rád za to, co jste pro mne udělali. Lidé, které ani neznám, kamarádi skokani, fanoušci sportu. Jsem tak vděčný, že ani nemám slov. Hodně to vypovídá o naší skokanské komunitě, je to něco mimořádného. Veškerá finanční podpora, kterou jsem obdržel, šla na zaplacení výdajů na rehabilitaci. Nikdy nebudu schopný to zaplatit zpátky, a tak jediné, co mohu udělat je to, aby se vaše investice vrátila v tom smyslu, že budu pokračovat a těžce pracovat. Jsem tak vděčný za to, co pro mne všichni udělali. Lidé do mne investovali, věřili mi. Nikdy jsem to nebral jako dar, ale spíše jako investici, kterou vložili do mne a mého zdraví. A to je něco, co beru velmi vážně. Chci jen říci díky. Je to ohromné.“
Konferenci zakončil několika inspirujícími slovy. „Po zranění jsem si mohl vybrat. Mohl jsem sedět doma, litovat se, být smutný a nic nedělat. Nebo jsem mohl jít ven a dělat to, co mě baví. A to je jedna ze základních věcí, kterou jsem si vybral. Nezáleží na tom, kde teď jsem, pořád postupuji dál a užívám si života. Vyzývám ostatní, aby dělali to samé.“
Zdroj: fis-ski.com
Hlavní foto: Nicholas Fairall (autor: Michaela Vondrášková)
