Český skok na lyžích prochází turbulentním obdobím. To s sebou neslo změnu ve vedení úseku skoku. Předsedou se v dubnu stal Vítek Háček, místopředsedou a sportovním ředitelem Filip Sakala. Dvojice bývalých reprezentantů se pokusí vyvést skokanský sport v naší domovině z doby temna. Hlavní vize a nástroje, které budou k dosažení tohoto cíle použity, nám v obsáhlém předsezonním rozhovoru nastínil právě Filip Sakala.
Ve funkci sportovního ředitele máš za sebou dva měsíce, jaké jsou zatím tvé dojmy?
První měsíce byly velmi náročné, protože jsem se musel seznámit se všemi procesy, rozhodně mě to ale baví. U reprezentačních družstev se mi povedlo dotáhnout vše, o čem jsme mluvili před valnou hromadou. Máme tři nové trenéry, se stávajícími jsme prodloužili kontrakty, takže reprezentační družstvo je plně připraveno. Nikdy jsem si nemaloval, že to bude jednoduché. Rád ale vyhledávám výzvy a snažím se k problémům postavit čelem. Hlavní práce samozřejmě teprve přijde, ale musím říct, že po prvních dvou měsících jsou moje dojmy dobré.
Říkal jsi, že spoustu věcí se povedlo splnit, bylo naopak něco, co tě zaskočilo?
U reprezentace jsem byl přesvědčen, že to půjde. U klubů je situace trochu jiná. Naše budoucnost je tam a myslím, že naše pozornost by se měla upírat tím směrem. V klubech mě některé věci trochu překvapily, ale 60 % – 70 % věcí funguje tak, jak jsem očekával. Teď bude práce probíhat primárně u mladších dětí. Nejen kluboví trenéři, ale také děti a rodiče musí vědět, že mají děti kam předávat a že to bude mít návaznost. Děti pak budou chodit do reprezentace čím dál tím lépe připravené.
K reprezentaci přichází jako šéftrenér Gaj Trček, proč je zrovna on ten pravý pro český skok?
Dostal jsem na něj velmi dobré doporučení od předních slovinských skokanů. I když je mladý, tak praxi má relativně dlouhou. Já ho znám nějakou dobu, takže vím, že je to člověk, na kterého se můžu spolehnout. Nejdůležitější pro mě bylo asi to, že je extrémně pohotový a pracovitý, takže jsem opravdu rád, že na to kývnul. Zároveň mu bude asistovat Jure Šinkovec (týmový bronzový medailista z MS v letech 2012 Vikersund, pozn. red.). Je to člověk, který má výborné fyzioterapeutické vzdělání a sám už spolupracoval se slovinským nároďákem. Za mě je to skvělý doplněk. Ti dva k nám jdou jako tandem a doufám, že pro český skok budou velkým přínosem.
Jak tedy bude vypadat rozdělení jejich pravomocí ještě s dosavadním trenérem Lukášem Hlavou?
Gaj Trček je hlavní trenér áčka, Jure Šinkovec je asistent. Je ale potřeba je vnímat jako dva trenéry, přičemž hlavní trenér nese odpovědnost a rozhoduje. Jure Šinkovec bude pomáhat se skokanskými věcmi a kooperovat s Dominikem Ďurčem, který bude fungovat jako metodik. Lukáš Hlava jim bude dělat asistenta v oblasti materiálního zabezpečení reprezentace.
Zmínil jsi pozici metodika, mohl bys tuto koncepci rozvést?
Určitě. Jako závodník jsem vnímal, že tu chybí systematická metodika. Kondiční trénink se posouvá a vyvíjí a u nás po mém příchodu do funkce nebylo na co navazovat. Chtěli bychom nezbytné základy pro skokany na lyžích uchytit taky v českém prostředí. Zároveň jsme na Dukle Liberec potřebovali člověka, který bude v zázemí k dispozici úplně všem a bude dělat tréninky skokanům na tělo. Jsme individuální sport a myslím, že kolektivní trénink stejný pro všechny je obrovská bolístka, která tu dlouho byla. Byl bych hrozně rád, kdyby se přihlíželo i na specifika kluků i holek. Doufám, že Dominik je se svým vzděláním ten pravý člověk, který by toto mohl zastřešit. Já osobně s ním mám rok zkušenost, když mě trénoval, takže vím a sám na sobě jsem pocítil, že to má smysl.
Věřím, že tu vzniká kombinace lidí, která by tu mohla nastavit systém nejen pro reprezentační družstva, ale také jednotnou metodiku pro celý systém. Aby se dělo to, že když půjde 14letý skokan nebo skokanka do reprezentace, tak budou vědět, co je čeká a zároveň nebudeme ztrácet čas hledáním návaznosti – přechod z klubu do reprezentace pak proběhne tak plynule, jak by měl.
Místo jednotné vize pro všechny tedy nyní bude vizí spíš individuální trénink dle potřeb jednotlivých skokanů?
Přesně tak. Chceme mít jasné tréninkové plány a přípravu směřovat k nějakému cíli. Chtěli bychom mít konkurenceschopný tým na olympiádě v Itálii (2026, pozn. red.) a především dlouhodobý koncept a kondiční programy podložené fakty. Pokud se chceme posouvat v technice, musíme mít nějaký kondiční základ.
Zmínil jsi spolupráci s kluby, jak by sis ideálně představoval propojení klubů a reprezentace?
Byl bych moc rád, kdyby se to jasně oddělovalo. Myslím, že jsme teď jednotný orgán a postupně bych chtěl klubové trenéry začleňovat do systému tak, aby byli více informovaní ohledně dění v reprezentaci. Nechci, aby se někdo cítil odstrčený a táhli jsme za jeden provaz. Pokud to bude rozštěpené, tak se daleko neposuneme.
Jak bude vypadat spolupráce se skokany mimo reprezentaci, budou stejná nominační kritéria pro všechny?
Určitě, u kandidátů do reprezentace (Petr Vaverka, František Holík a Natálie Nejedlová, pozn. red.) se jedná o závodníky, kteří už ukázali nějakou výkonnost a víme, že s nimi můžeme počítat. Jsou tam ale nějaké individuální věci, které teď plnohodnotnou přípravu s reprezentačním družstvem neumožňují. Každopádně šanci mají všichni stejnou.
Během posledního roku ukončilo mnoho českých skokanů kariéru, byla snaha některé z nich přesvědčit k návratu?
Určitě byla. Každý končil z nějakého důvodu a ne u všech je možnost návratu. Komunikace samozřejmě proběhly, některé věci jsou otevřené. U jiných víme, že s tou situací nehneme. Samozřejmě je to škoda, protože víme, že základna se každým rokem zužovala. Snad se nám to podaří zvrátit, protože když nebude základna, bude velmi těžké vozit výsledky.
Je tedy reálné jméno, které by se mohlo vrátit?
Mohlo, ale specifikovat ho teď nechci.
Jaká jé situace ohledně závodů ve Frenštátě pod Radhoštěm, které byly v posledních letech těmi nejkvalitnějšími u nás?
Fanoušci se tam určitě můžou těšit na mistrovství republiky, to už máme potvrzené. Uvidíme, jestli tam bude Orlen Cup (bývalý Lotos Cup, jedná se o polskou sérii závodů, pozn. red.), v tomhle směru probíhají ještě nějaká jednání. Potvrzený je každopádně Alpen Cup v Liberci (9. – 10. září). Dětské závody by měly proběhnout beze změny.
Memoriál Jiřího Rašky je tedy v plánu? A co zopakování loňské New Star Trophy v Harrachově?
Co se týče FIS Cupu, respektive Kontinentálního poháru (ve Frenštátu, pozn. red.), tak v tom jsme byli opatrní, protože byla možnost, že bychom nedostali dostatečné finanční prostředky. Proto je teď na stole Orlen Cup, který by mohl mít velmi solidní úroveň. V rámci něj by se také konal Memoriál Jiřího Rašky. Do budoucna bychom samozřejmě byli rádi, kdyby se vrátil Světový pohár žen a Kontinentální pohár mužů. Harrachov je zatím v jednání, ale předpokládám, že by se měl uskutečnit.
Jak to vypadá s družstvem žen? Tam je základna ještě užší…
Víme, že Martin Bayer s Jardou Šimkem jsou tam teprve rok. Byl by nesmysl chtít za tu dobu ultra výsledky, tam si musí všechno sednout. Za mě jsou to každopádně kvalitní trenéři, kteří mají co nabídnout. Jak jsi říkal správně, tak základna není úplně největší, zase to ale dotahujeme kvalitou. Máme tam čtyři holky, které můžou pravidelně bodovat ve Světovém poháru, pokud příprava proběhne, jak má.
Je v plánu vymyslet strategii náboru nových dětí?
Určitě. Jedním z mých cílů pro první rok je vytvoření jasné strategie personálního zajištění. Musíme si uvědomit, že ženský skok není okrajový sport, ale stále více rovnocenný tomu mužskému. Takže se na něj musíme zaměřit a určitě bych chtěl, aby i holky měly svou vlastní koncepci a více se k nim přihlíželo.
Jaký je tvůj největší cíl pro letošní sezonu? Kladete si i výsledkové cíle?
Pro nás je určitě nejdůležitější, aby byl úsek stabilní. Jak po personální, organizační, tak i ekonomické stránce. Co se týče výsledků, tak v tuhle chvíli můžeme spoléhat pouze na Romana Koudelku a ženský tým. Samozřejmě vím, že máme kvalitní závodníky, ale mezi juniory určitě na výsledky tlačit nechceme. Tam by to měl být cíl až na olympiádě v Itálii. Teď by mě nejvíc zahřálo u srdce, kdybych viděl, že reprezentace funguje, jak má, že jdeme nahoru a sport nás baví. Tohle je ten výsledek, kterého bych dosáhnul úplně nejradši.
Je s novým vedením šance na nové sponzory?
Určitě je tam šance, máme rozjednané nějaké strategické partnery. Ale asi každý člověk, který sleduje skoky na lyžích ví, že infrastruktura v ČR je teď na katastrofální úrovni. Aktivně jednáme s krajskými zastupiteli, protože moderní můstky jsou prostě potřeba. To je třetí směr práce, který chceme zaštítit. Pokud chceme za 10 let pomýšlet na návrat mezi skokanské velmoce, tak k tomu můstky potřebujeme.
Slyšíme ze všech stran, že v Česku jsou podmínky špatné, ale ani země s lepším zázemím, například Francie, nepronikají mezi špičku, je to teď těžší?
Myslím si, že ne. Záleží na tom, z jaké pozice se na Světový pohár díváme. Když nemáme výsledky, klesá i sebedůvěra. Skoky jdou samozřejmě dopředu, zlepšuje se materiál i závodníci. Nemyslím si ale, že by návrat mezi širší světovou špičku byl až takový problém. Pozoruji, že se to vše hodně promítá do nálady skokanského prostředí. S našimi výsledky v poslední době je kolikrát i situace vnímána hůř, než jaká doopravdy je. Myslím si ale, že když nastavíme všechny skupiny, tréninky, podchytíme materiál, tak že se naše výsledky na světové úrovni změní. Pak stačí dva, tři výsledky, lidi uvidí, že to funguje a vše se může měnit z měsíce na měsíc, což věřím, že se nám povede.
Prvním křestem budou zanedlouho konané Evropské hry v Zakopanem, jak vnímáš tuto akci?
Osobně si myslím, že do budoucna je to velmi dobrý krok. Víme, že sněhové podmínky nejsou ideální a takových závodů bude jen víc. Už i to, že se přibližujeme letní olympiádě, je pro skoky určitě dobrý tah. Jestliže je tomu už i MOV takto otevřený, tak by to pro nás mohlo být výborné, protože závody by měly mít velmi dobrou úroveň.
Foto: Filip Sakala (zdroj: osobní archiv)
