Předchůdcem nedávno odvolaného trenéra Vasji Bajce byl František Vaculík. Bývalý reprezentační kouč nyní dělá šeftrenéra pro mládež, která by za pár let měla v ideálním případě klepat na dveře světové elity. Proto dle nás není mnoho povolanějších lidí, se kterými pohovořit o současném stavu českého skoku a výhledu do budoucna.
Jak je momentálně nastaven systém pro přípravu juniorů a mládeže obecně v ČR?
Zatím ne úplně dobře. Myslím, že ještě musíme udělat další kroky. To snad přijde s novým předsedou Radkem Ciklem, se kterým jsme pravidelně v kontaktu. Největší problém máme s nastavením úkolů trenérům, aby jasně věděli, kde je jejich místo a kde jsou jejich zodpovědnosti. Tohle bude to nejzákladnější, co musí na jaře proběhnout.
Sílí hlasy, že český skok nejvíc trápí nedostatek kompetentních trenérů, souhlasíte?
To taky. Problémů, které má momentálně skok na lyžích, je spousta. Teď se to všechno nabalilo a od A po Z nefunguje nic. Ať už to jsou areály, názory a množství trenérů, množství dětí, které máme… Začalo se to sypat a je potřeba tomu dát jasný řád. Když si uvědomíme, že v tuhle chvíli máme tři trenéry, kteří se věnují dospělým – Lukáš Hlava objíždí Světový pohár s Romanem Koudelkou, Kuba Jiroutek je zodpovědný za Duklu a plus je to ještě reprezentační trenér juniorů a jezdí COC – takže je to takový guláš i pro nás pro trenéry, kolikrát se stane, že máte dvě, tři akce a musíte si vybrat. V tuhle chvíli nám nechybí nejen kompetentní, ale vůbec trenéři, kteří by jezdili tak, kam mají. A o asistentech se vůbec bavit nebudeme (smích).
Je už v přípravě strategie, jak z toho ven? Řeší se noví trenéři již teď a plánují se i posily ze zahraničí?
Samozřejmě, že se to řeší. Řešíme to už teď. Nějaká jména na stole jsou, ale budeme potřebovat vědět jejich rozhodnutí, velkou roli bude hrát hlavně finanční stránka. Trenér ze zahraničí – ať už český, nebo zahraniční – to nebude dělat za 30 tisíc čistého. Po sezoně se musí rozhodnout, jaký bude rozpočet, a podle toho se bude rozhodovat. To je spíš ale otázka pro radu úseku.
Je tedy v plánu přivést někoho ze zahraničí?
Určitě, pokud se chceme někam pohnout, nic jiného nám nezbývá. Máme klubové trenéry, které potřebujeme do klubů. Ty, které potřebujeme, aby se dál věnovali dorostu a juniorům, už ale nemáme.
Zmínil jste kluby a počet dětí, jaká je momentálně reálná základna?
Co se týče dětí, tak je základna posledních 10 let plus minus stejná. Bavíme se o nějakých 80 žácích, k tomu máme 30 předžáků a nějaké dorostence. Tady jde spíš o to, abychom se naučili lépe pracovat s těmi, kteří přechází z žactva do dorostu a juniorů. Tam nám to trošku utíká a je potřeba nastavit jasná pravidla, jak bude vypadat spolupráce trenérů, přístup samotných závodníků, který by se také měl zlepšit. Tam nás bota tlačí nejvíc a bude potřeba pořádně zapracovat.
To je případ například Petra Vaverky, který šel po přechodu do juniorů strmě dolů – v čem vidíte obecně problém, že mezi juniory se Češi začínají ztrácet?
Tam je to těžké. V případě Péti je to samozřejmě dotaz hlavně na jeho trenéra. U něj hrál roli přechod na větší můstky, mohl se tam objevit i nějaký strach ze závodění a další věci kolem. Jste zvyklí vyhrávat RKZ, skočíte do světa, a zjistíte, že to není tak dobré, jak to bylo doma. Tam vás to pak může i psychicky zlomit.
Za námi je juniorský vrchol sezony v podobě MSJ, očekávání byla asi větší?
To stoprocentně. Hlavně od Davida Rygla, co se týče Daniela Škarky, tak zase potvrdil, že na můstcích potřebuje delší dobu skákat. I například na EYOFU v Planici se rozjížděl pomalinku a jeho nejlepší stabilní skoky byly až úplně na konci v závodě týmů. U Daniela si myslím, že je hlavně potřeba umět udělat hned od prvního skoku to, co umí, a nezvykat si dlouho. V něm to je a nemám o něj takový strach. Teď bude spíš potřeba si promluvit s Davidem a zase ho dostat na vlnu, na které jel v létě.
Nebyla chyba posílat skokany jako Davida Rygla za každou cenu na COC?
Je pravda, že nebyl zvyklý být každý víkend na takových závodech a asi ho to trošku fyzicky i psychicky strhlo dolů. Máte pravdu, ze zpětného pohledu tohle byla chyba a ty Kontinentální poháry jezdit neměl. Právě proto si my trenéři potřebujeme nastavit řád a jít krok za krokem. Snažíme se jezdit na Alpen Cupy, to jsou kvalitní závody, kde všichni kluci jdou do druhého kola a není to tak náročné na materiál jako třeba FIS Cup. Pro naše juniory je to teď asi nejlepší škola a pokud tam neukážou nějakou výkonnost, tak nemá smysl je tahat na FIS Cupy nebo „konťáky“.
Je v plánu organizovat zimní Alpen Cup či další závody v ČR?
Bylo by to určitě pěkné. Otázkou je areál v Harrachově, pořádat Alpen Cup na rozpadajícím se areálu… Je to teď jediný areál, kde se u nás dá v zimě skákat. Tohle je moc těžké, jelo se tam New Star Trophy, Alpen Cup i Youth Cup sdruženárů. Myslím ale, že máme dost jiných problémů, které se musí v září nastavit.
Jak se díváte na budoucnost českého skoku?
Jak jsem říkal, nastavit pravidla pro trenéry a jít krok za krokem. Nebudeme nijak tajit, že český skok je na tom hodně bídně. Jak říkal Radek Cikl, prožívá teď klinickou smrt. Bude těžké se zvednout a bude to trvat. Pokud chceme, aby v České republice skok byl, tak se musíme zvednout, to je bez diskuze. Akorát se český fanoušek musí připravit na to, že to teď bude trvat delší dobu. Uvidíme, jestli se to podaří, ale cesta tu určitě je.
Poslední dobou se roztrhly pytel s konci kariér skokanů, jak tomu zamezit?
Tohle je těžké. Je potřeba si uvědomit, že naši kluci mají trošku jinou mentalitu. Vnímají nejen to, že se měnili trenéři, ale i že jde skok celkově dolů. Každý sportovec si samozřejmě musí sám sáhnout do svědomí, co pro to udělal. Někdy si kluci sami uvědomí, že na to nemají a rozhodnou se skončit. To je takový neduh u nás. Někdy je potřeba bojovat a kdo vydrží, ten nakonec vyhraje. Jsou na světě sportovci, kteří do 25 skákali po FIS Cupech, ale pak se do špičky dostali. Díky tomu, že vydrželi. Víme, že to nemáme jednoduché, ale sportovec si musí uvědomit, co do toho dal, a proč skončil. Nemusí to být jen tím, že některé věci nefungují, někoho už to prostě poté nebaví, nebo do toho není schopen dát úplně vše.
Františku Vaculíkovi děkujeme za rozhovor a držíme palce, ať české skoky na lyžích od jara začnou tvořit o mnoho veselejší abecedu!
Připomínáme rovněž naši existenčně důležitou sbírku pro záchranu webu, každý příspěvek nás k tomuto cíli přiblíží!
Foto: František Vaculík (autor: Jan Baier)
