Byli až ti druzí. A přesto sehráli druhý a třetí muž hodnocení Světového poháru výrazné role. Ačkoliv bylo o vítězi rozhodnuto již dávno, rozhodně se nenechali zastínit největší hvězdou Thomasem Morgensternem a skutečně zazářili. Letecký mistr a šestinásobný vítěz závodů letošního SP z Rakouska a nestárnoucí velikán, pětinásobný vítěz Turné čtyř můstků z Finska. Gregor Schlierenzauer a Janne Ahonen.
Pro Gregora Schlierenzauera to byla rozporuplná zima s šťastným koncem. Skokan, který v lednu oslavil teprve osmnácté narozeniny, byl dlouho „tím mladším krajanem famózního Morgiho“ a ačkoliv se do Vánoc postavil čtyřikrát na pódium, příliš se o něm nemluvilo. Všechnu slávu prostě pobral suverén s třapatou čepicí. Pozornost se na Schlierenzauera začala upínat až ve spojitosti s Turné čtyř můstků, vždyť loni byl druhý. A neskrýval, že letos míří ještě výš. Dokonce se prosadil i vedle výraznějšího týmového kolegy a po stříbru z Oberstdorfu poprvé v sezóně vystoupal na vrchol. Slunečné Ga-Pa navíc získalo od Gregora jako novoroční dárek nové maximum moderního můstku – 141m.
Se zrušením domácích innsbruckých skoků a deštivě větrným Bischofs- hofenem však vichor přivál neúspěch a zklamání. V prvním ze závodů skončil pátý, závěrečný závod Turné zakončil až jako čtyřicátý druhý. Jeho nepostup do druhého kola a pád na konečné dvanácté místo hodnocení prestižního seriálu tenkrát těžce nesl i rakouský šéftrenér Alexander Pointner. Velký sen o slavném triumfu se rozplynul a na mladičkého Tyrolana padla deka trudomyslnosti. Vstup do dospělosti skutečně nedopadl nejlépe a ani po oslavě osmnáctin krize neustoupila. Úmorné skoky v italském Val di Fiemme nějak překlepal, harrachovské lety ani neabsolvoval.
foto: Gregor Schlierenzauer na tiskové konferenci v Planici.
(zdroj: skijumping.pl)
A právě toto rozhodnutí možná klíčově ovlivnilo další průběh. Hned následující víkend po odpočinkově-tréninkovém týdnu ovládl první klání v Zakopanem a sebevědomí markantně stouplo. „Schlieri“ kupodivu vynechal i závody v Japonsku a rozjel se až do Liberce. A právě tady začal báječný finiš. Na české půdě odstartoval dvěma stříbry a parádní jízda nečekaně pokračovala na leteckém mistrovství světa. V německém Oberstdorfu se na mamutím můstku teprve učil létat a nic se od něj ani nečekalo. Ale po prvním, zasvěcovacím dnu přišl na můstek namísto nezkušeného žáčka nebojácný orel, který si po neuvěřitelném boji doplachtil pro zlato. Obrovský triumf ještě korunoval vítězstvím v týmové soutěži a debutant odjížděl do nedalekého domova obtěžkán cennými kovy.
Po snovém víkendu, kdy si splnil dětský sen, však přišel další úspěch. Ve Skandinávii si nejlépe poradil s nestálými podmínkami a k titulu šampióna připojil další trofej – vítězství ve Skandinávském turné. Závěrečným závodem v Oslo odsunul z čela finskou dvojici a stal se posledním vítězem na „starém Holmenkollenu“. Hektický týden navíc ošperkoval nastolením nového rekordu na „svém můstku“ v Lillehammeru, kde si vítězstvím připomněl premiérovou výhru v SP.
Pohádková jízda skončila až v Planici. Ale ne, že by zkazil, prostě jen skončila sezóna. Na mamutu se Schlierenzauer cítí opravu sebejistě a nebojí se létat pekelně daleko. Třikrát si změnil osobní maximum, dvakrát nastolil nový rakouský rekord (233,5m). Navíc soupeřům nedal šanci a vytvořil šňůru čtyř vítězství. „V Planici to jsou skutečné lety. V porovnání s planickým mamutem mi ostatní letecké můstky připadají jako obyčejné velké můstky. Létání v Planici je nepopsatelné, skvělé skvělé skvělé! A rakouský letecký rekord je pro mě sladkou polevou na dortu,“ vyjádřil se Rakušan.
„Byl to pro mě další snový víkend,“ řekl na tiskovce. „Ale jsem taky šťastný, že sezóna končí, už je to docela síla,“ připustil. Přesto neskrýval uspokojení z letošního ročníku, i přes lecjaké nepříjemnosti, který ho během zimních měsíců potkaly. „Se sezónou jsem velmi spokojený, navíc, když jsem ve Světovém poháru teprve druhý rok,“ připomíná. „Titul mistra světa v letech na lyžích a šest vítězných závodů SP, to je šílený!“
Nový ročník zahájil Janne Ahonen 14. místem v domácím Kuusamu, hned následující závod v Trondheimu však jen těsně nedosáhl na stupně vítězů. Ve druhém trondheimském závodě se ještě nezadařilo, na středním můstku ve Villachu však už konečně ukončil pódiový půst, trvající od ledna 2006, kdy se v Zakopanem umístil na druhém místě. V Rakousku se radoval dokonce dvakrát, k premiérové druhé příčce sezóny připojil druhý den bronz a obral tak o vysněný stupínek Romana Koudelku. Zajímavé, že toto klání dopadlo stejně jako konečné pořadí Světového poháru, stejný scénář si „velká trojka“ zopakovala v Oberstdorfu.
Jen málokdo si však v tu chvíli uvědomoval, že úvodním třetím místem vykračuje k historickému triumfu. V Garmisch-Partenkirchenu nestačil jen na mladíčka Schlierenzauera a k favorizované rakouské dvojici přibyl další vážný kandidát. Šance se pro finského velikána po třetím závodě ještě zvětšily, první bischofshofenstký závod Ahonen ovládl. A na závěr nahrálo „ledové tváři“ do karet špatné počasí, které ovlivnilo rakouskou část seriálu. Na rozdíl od Schlierenzauera, který úplně propadl, a Morgensterna, v závodě třetího, předvedl další výborné skoky a zaslouženě přeskočil v konečném součtu oba domácí „mlaďochy“.
Janne Ahonen se tak stal první skokanem v historii, který dokázal slavné Turné čtyř můstků ovládnout pětkrát. A chladný Fin, který se před kamerami málokdy směje, úplně roztál. Nadšená třicetiletá legenda rozdávala úsměvy a oslavy pátého titulu si vyloženě užívala. Konečně měl také nejvyšší příčku jenom pro sebe, při čtvrtém vítězství v roce 2006 sdílel Janne jedinečné okamžiky napůl s Jakubem Jandou.
V italském pokračování Světového poháru čerstvému rekordmanovi stupně utekly, v příšerném počasí na letech v Harrachově se však opět postavil na zlatavou příčku. Závody v „Zemi vycházejícího slunce“ musela finská jednička kvůli viróze vynechat, aby se do libereckých závodů doléčila a mohla opět bojovat o přední umístění v TOP 5.
foto: Janne Ahonen při planickém slavnostním ceremoniálu.
(zdroj: skijumping.pl)
Skvělé kousky předváděl Ahonen na leteckém šampionátu. Po méně úspěšném prvním dnu v závěru zaútočil na čelo a připsal si další cenný kov – bronz, navíc se mu na krku houpala i stříbrná medaile, kterou získal s finským družstvem. Zadařilo se také na domácí půdě, v Kuopiu přidal k jmenovci Happonenovi další finské vítězství. Navíc se udržoval v boji o celkové vítězství v Severském turné. Ale obdoba známějšího Turné čtyř můstků zůstala pro Ahonena pro tento rok nedobyta.
Naposledy se Janne postavil na pódium v Planici. Předposlední závod zimy vynesl druhé místo, čímž si zajistil před nebezpečně dotírajícím Norem Tomem Hildem celkové třetí místo v hodnocení Světového poháru. A toto stříbrné místo bylo jeho neuvěřitelným 105. umístěním v nejlepší trojici z 344 startů v závodech SP. „Teď jsem hrozně unavený, ale zároveň šťastný. Jsem velmi spokojený s celou sezónou a také víkendem v Planici,“ hodnotil bronzový Janne. Nedělní dekorování vítězů SP narušovala jen jediná skutečnost – skončila úspěšná spolupráce s trenérem Tommi Nikunenem.
V průběhu týdne čekejte shrnutí celé uplynulé sezóny a rozhovory se skokany.
foto: Janne Ahonen na pódiu s Thomasem Morgenstrnem
(zdroj: skijumping.pl)
