Gaj Trček: „Všichni se v mnoha směrech zlepšili“

Spolu s novým vedením přišel do českého mužského skoku také nový šéftrenér. Po letech turbulencí navíc zůstává i pro další sezonu. Řeč je o Gaji Trčkovi, který do přípravy na novou sezonu vstupuje s energií jemu vlastní. Jaké jsou jeho dojmy z minulého ročníku a vize na ten příští i s ohledem na bohužel zeštíhlený tým? To a mnohem víc se dozvíte v našem rozhovoru.

Máš za sebou první rok jako hlavní kouč české reprezentace, co bys za sebe vybral jako jeden nejlepší a jeden nejhorší moment této sezony?

Nejlepší moment sezony byl Světový pohár ve Willingenu, druhý soutěžní den a druhé kolo (Roman skončil na konečném 9. místě). Nejhorší moment sezony pravděpodobně byl pád Benyho (Holuba) na mamutím můstku.

Řekl bys tedy, že se jednalo o největší chybu této sezony?

Hmmm… (přemýšlí). Neřekl bych, že to byla úplně chyba, spíše jsme nevěděli, jak moc velký má Beny strach, dokud jsme ho neposadili na takto velký můstek. Obyčejně skok na mamutím můstku není nebezpečný. Kdybych to věděl, raději bychom opět potrénovali společně s Radkem (Rýdlem) v Planici, kde jsem viděl, že jeho skoky byly stabilní a věřil jsem, že by mohl skočit ke 150 metrům a vyzkoušet si pocit z létání. Podmínky na můstku taktéž nebyly ideální, jeden den bylo „supervětrno“, poté byla zrušena kvalifikace, což pro první skok na takto velkém můstku nebylo dobré. Jak jsem řekl, nebyla to chyba, ale spíše Beny nedokázal zopakovat své skoky z tréninku, které předváděl o týden dřív.

Jak bys zhodnotil sezonu celkově a na stupnici od nuly do deseti?

Řekl bych dobrá sedmička. Když jsme přicházeli v červnu, bylo všechno extrémně hektické, bylo potřeba nastavit spolupráci a všechny věci okolo. Neočekával jsem tedy, že by sezona mohla takhle dobře dopadnout. Když se na to všechno podívám s odstupem, tak si myslím, že se jednalo o superúspěšnou sezonu. Společně s Filipem a Víťou jsme loni přišli do systému, který systémem tak úplně nebyl a museli jsme se s tím popasovat. Když taháte někoho z bahna, ušpiníte se. Proto vezmu-li letošní výsledky českých kluků a holek, tak bych řekl, že to byla nejúspěšnější sezona za poslední tři roky.

Můžeme se shodnout, že například Roman měl vynikající sezonu, ale co ostatní? Většina dospělého mužského týmu ukončila kariéru na konci sezony, bylo to překvapení?

Ovšem, že jsem byl překvapen, protože když jsem s nimi mluvil při svém příchodu (na začátku sezony) o mých cílech a vizích, říkal jsem, že to není krátkodobá záležitost, ale práce na 2-3 roky. Proč ztratili motivaci? To je otázka pro ně, já jsem očekával, že oni za ty dva až tři roky budou lepší než při mém nástupu. Každý z nich se v tréninku v porovnání s loňským létem zlepšil, i když to možná nebylo vidět na výsledcích. V profesionálním sportu je potřeba mnoho obětovat a tvrdě si to odpracovat a myslím si, že prostě na to teď nebyli připravení, což není nic špatného. Podle mě si uvědomili, co jim chybělo v posledních letech, kdy potřebovali fungující systém, podporu trenérů a všechny ty věci okolo profesionálního sportu.

Takže říkáš, že tam nebyly žádné chyby z komunikaci z tvojí strany? Ale jednalo se čistě o jejich rozhodnutí z důvodu ztráty motivace?

Z naší strany tam chyby nebyly, ale co to je chyba? Slovo chyba je až příliš široké, každý je děláme. Já jsem jako kouč dělal všechno pro to, aby k žádným nedocházelo. Za mě se spíše jednalo o ztrátu jejich motivace, během sezony jsme spolu hodně mluvili o tom, kolik snahy musí do toho vložit a co všechno za tím stojí, když se podíváme na ostatní týmy. Z mého pohledu byl tlak z jejich strany až příliš velký. My jsme na ně nikdy netlačili kvůli výsledkům, říkal jsem, že tam budou zdary a nezdary. Společně se Šinkym (Jure Šinkovcem) jsme byli přísní, byla tam spousta tréninků, spousta informací, ale stojím si za svým systémem, protože jedině tak můžete být nejlepší. Neměli jsme spolu žádné spory, na konci sezony za mnou přišli a řekli mi, že je toho na ně moc. Jsem z toho svým způsobem smutný, protože jsem jim nemohl ukázat, že by se mohli zlepšit ještě více, ale to je jejich rozhodnutí. Jako hlavní kouč nemůžu nikoho nutit, když není ze 100% rozhodnutý tomu obětovat vše, očekávám od všech plné nasazení, kdo toho není schopen, nemůže být členem mého týmu.

Je podle tebe někdo teď kromě Romana Koudelky připravený na takové množství práce a oběti?

Vidím juniory, kteří jsou hodně motivovaní, a Benyho Holuba, který s námi pokračuje. Ten ale bude muset nejdříve ukázat svoje výkony na FIS Cupech, kde by měl získat více bodů a sebevědomí do dalších závodů. Budeme pokračovat v tom co jsme nastavili a pokud bude odhodlaný, jak říká, pak jsem stoprocentně přesvědčený, že letos udělá progres.

Jedním z tvých cílů bylo mít širší tým, ale máš k dispozici pouze tři závodníky, pokud vezmeme v potaz ještě Davida Rygla. Není to trochu smutné?

David Rygl s námi není, možná s námi absolvuje nějaký trénink na suchu, ale je primárně součástí juniorského týmu. Pracovat tedy budu zejména se dvěma závodníky. V mnoha sportech mají některé země pouze jednoho závodníka a více trenérů, například Tina Maze (slovinská sjezdařka) má čtyři trenéry a závodí sama. Pro mě, pokud máte 4-5 skokanů na srovnatelné úrovni, pak je to stejný objem práce, jako když máte pouze jednoho závodníka. Pro mě to není problém, převážně budeme pracovat tedy jen se dvěma závodníky, ale taktéž máme v plánu trénovat s juniory. Při soutěžích se sice rozdělíme, ale víceméně se budeme snažit připravovat společně.

Před sezonou jsi řekl, že trénovat Romana je jako řídit Ferrari. Jak bys ho tedy srovnal se slovinskými top skokany jako Lanišek, Zajc a další?

V nejlepší třicítce závodníků jsou všichni jako Ferrari nebo Formule 1. Když Romana přirovnám k Ferrari, tak má sice problémy s pneumatikami, musíme měnit olej, filtry a tak dále, ale pokud projde rehabilitací a tohle Ferrari opravíme, tak má pořád na to, aby mohl závodit o ta nejlepší umístění. Pokud zopakuje minulou sezonu, tak to bude skvělé. Vím, že je schopný být ještě lepší, ale na to je ještě čas.

A jak bys srovnal jeho oddanost sportu s ostatními?

V mých očích má Roman oddanost ke sportu na stejné úrovni jako mají ti nejlepší závodnici ve Světovém poháru, a co je pro mě ještě víc ohromné, že se vrátil letos po tolika letech s takovou dávkou motivace a vším, co bych chtěl vidět u každého skokana.

Tobě také motivace a energie pro novou přípravu nechybí, letos můžeš začít i včas, jaký tedy bude hlavní cíl a na co budeš klást v létě největší důraz?

Jak jsem říkal, konečně se můžeme připravovat takzvaně od hlavy až po patu. Na konci dubna začínáme terapii s Romanem, protože od Osla si opět stěžoval na bolesti stehenního svalu. Pokud bychom v Oslu neměli slovinského fyzioterapeuta, museli bychom jet domů, taková byla úroveň bolesti. Roman zkrátka ještě stále není zcela připraven na všechny závody, dokud tyhle problémy nevyřešíme. Snad se nám to podaří díky terapii ve Slovinsku. V květnu začínáme se suchou přípravou zaměřenou na sílu, která nám loni chyběla. Potom nás čeká už skokanské soustředění v Planici a další soustředění zaměřené i na jiné sportovní aktivity než skoky. Na přelomu června a července začneme naplno se skokanskou přípravou, pak si dáme zhruba týden volno a v srpnu začneme s plnou přípravou na letní a podzimní závody.

Jaké jsou tedy startovní plány?

S Benym a některými juniory bychom chtěli objet všechny FIS Cupy. Chtěli bychom na nich pravidelně bodovat, abychom mohli v zimě navázat na vyšší úroveň skoků. Pokud se ve FIS Cupu podaří být ve 3-4 závodech za sebou kolem patnáctého místa, pak myslím, že se můžeme posunout i do COC. Jinak to nemá smysl. S Romanem se rozhodneme podle stavu jeho nohy, ale určitě pojedeme do Hinzenbachu a Klingenthalu na poslední dva závody Grand Prix. Do více závodů ho nutit nebudeme, zvlášť, pokud noha nebude ve stoprocentním stavu. Potřebujeme ho fit pro zimu.

FIS Cupů zase ale tolik není, hlavně v zimě. Možná tedy budete nakonec nuceni v nějakých Kontinentálních pohárech startovat…

Ano, hodně závodů se také ruší, takže i proto jsme někdy posílali závodníky i do COC, protože potřebují závody, aby nevypadli z rytmu. Uvidíme, jak se nám bude dařit, ale plán na léto je udržet stabilní úroveň u Romana. Benyho chceme posunout o něco výš, aby ve FIS Cupu neřešil, jestli bude bodovat, ale jestli bude v TOP 20 nebo TOP 10. Pokud v první periodě FIS Cupu ukáže dobré skoky, určitě ho posuneme výš. Potřebujeme ale co nejlepší suchou přípravu, protože i přes loňské zlepšení tam mají kluci pořád velké rezervy. Musíte být připraveni nejen technicky, ale také fyzicky a mentálně.

Mnoho lidí se bojí, že máme jen Romana a pak nikoho, že skoky po jeho konci zaniknou…

To si samozřejmě uvědomujeme, ale musíme být rádi, že Romana máme. Také se toho obávám, ale taková je situace a musíme se s ní poprat. Pořád si myslím, že budoucnost není tak temná, ale může se samozřejmě stát, že po konci Romana ve Světovém poháru nikoho delší dobu neuvidíme. Máme ale 3-4 talentované juniory a taky několik mladších kluků. Když se na ně budeme soustředit, tak je za několik let můžeme vídat i ve Světovém poháru.

Takže tam není žádný tlak na to, někoho co nejdříve vytáhnout do Světového poháru k Romanovi?

Ne. Příští zimu jsou v kalendáři SP i smíšené týmy, takže tam mám v plánu vzít Benyho Holuba. Nechceme ale vyvíjet žádný tlak na juniory. Když jste v těchto závodech bez příslušné úrovně skoků, snadno může nastat ztráta motivace, což jsme teď viděli u Radka Rýdla nebo Kryštofa Hausera. To byla jedna z chyb loňských let, kterou nechceme opakovat. Místo pro tyto skokany je ve FIS Cupu a Alpen Cupu. Ve fotbale taky nemůžete přeskočit ze třetí ligy rovnou do první, musíte v obou ligách ukázat, že jste skutečně mezi nejlepšími, abyste mohli výš. Hodně lidí se ptalo, co letos nevyšlo, ale hned na začátku jsem říkal, že je potřeba 3-4 roky počkat. Když se ale podíváme podrobně, tak Beny Holub odskákal své zatím nejlepší závody, Radkovi a Kryštofovi ve FIS Cupu taky moc nechybělo, hlavně na začátku. Všichni se ale v mnoha směrech zlepšili. Jediné, čemu nerozumím, je proč tomu kluci dali jen rok, když bylo jasně řečeno, že je to proces na minimálně tři roky.

Loni jste v rámci Světového poháru startovali i v závodě týmů, byl to dobrý nápad a chtěl bys to opět zopakovat?

Myslím, že nápad to byl dobrý, protože kluci chtěli vidět, jak na tom jsou a pak říkali, že to byla skvělá zkušenost. V příští sezoně ale týmy přeskočíme a budeme se spíš soustředit na smíšené týmy.

Co ti pozice šéftrenéra zatím dala a vzala osobně?

Dala mi hodně radosti a sebevědomí, protože vidím, že dělám dobré věci a kluci se posouvají. Těšily mě hlavně body s Romanem, protože byly konstantní a bylo tedy vidět, že děláme vše dobře. Mohl jsem se tedy utvrdit, že jsem na správné cestě. Na druhou stranu mi to ale vzalo hodně energie a společný čas s přítelkyní a rodinou, doma jsem moc nebyl. Já a Jure jsme se pro tým hodně obětovali a hodně energie nám to vzalo, ale odpočali jsme si a jsme připravení na tvrdou v práci v nové sezoně. Když se takto obětují všichni, tak v příští sezoně přijdou ještě lepší výsledky.

Foto: Gaj Trček (autor: Jiří Korbel)