Hlava: Chtěl bych dosáhnout svého maxima

ROZHOVOR. Jakoby na výzvědy odjeli čtyři čeští skokani minulý týden do Hinterzartenu. Na soustředění v úvodním městě Grand Prix byl kromě Romana Koudelky, Martina Cikla a Ondřeje Vaculíka i horký adept pro letní týmovou soupisku Lukáš Hlava. Na můstcích sice tehdy ještě chyběl Jakub Janda, trénující individuálně – ale společnost jim dělal jiný Kuba. Trenér Jakub Jiroutek. I se svými italskými svěřenci. „Byli tam na soustředění zrovna Italové, tak jsme skákali kvalifikaci mezi sebou. A pak ze srandy závod družstev,“ popisoval nejen česko-italské klání Lukáš Hlava v rozhovoru pro skoky.net.

Jak ta sranda dopadla? Vyhráli jste?
Jo, vyhráli jsme celkem asi o 56 metrů. Rozjížděl to Ondra Vaculík, dva jel Koudy, tři Ciklus (pozn. Martin Cikl) a já jsem zakončoval kolo.

Cítil jsi určitou odpovědnost, i když to bylo jen ze srandy? Dokážeš se na podobnou soutěž nahecovat?
Určitě se dokážu nahecovat. Závod je pro mě něco jiného než trénink. Když třeba fouká v tréninku, tak je to něco pro mě jiného než v závodě. V závodě do toho jdu vždy na 100%. A odpovědnost? To ani ne. Ale závod týmů mám rád, prostě cítím, jak táhnem za jeden provaz. I když je závod týmů, tak se snažím skočit jako za jednotlivce – prostě do toho dát všechno.

Máš někdy strach? Když pokazíš v individuálním závodě, zkazíš to jen sám sobě. Ale v družstvech? Nebojíš se, že ti pak řeknou: „Ty, Lukáši, tys nám to dneska pěkně zavařil“?
Spíš než strach, bych řekl respekt. Ale v závodě to nevnímám, to se spíš ve mě tak nějak vnitřně vše otáčí v pozitivum. A jestli to pokazím, tak to pokazím. Ale jsme dobrý tým, který se dokáže vyhecovat, a jestli to nevyjde mně nebo někomu jinýmu, nic se nedá dělat, to je prostě tak a jede se dál. Tam už je to vše spíše o rituálu a automatice.

Rituálu? Prozradíš svůj rituál?
Nezlob se, ale to neprozradím. Řeknu jen, že rituál pro mě začíná už tak nějak při převlékání, než jdu na můstek. A ty rituály dělám i v tréninku, nejen v závodu.

Takže je to stejné, jako když jde tenista na podání a už ani neví, že si třeba automaticky upraví vlasy za čepici?
No, něco takového. Taky se pak někdy zamyslím, když si třeba potom večer lehnu a přemítám si ten skok, jestli jsem udělal, co jsem měl nebo ne. Prostě když se mě třeba někdo po skoku zeptá, jestli jsem před skokem udělal to nebo ono, tak někdy holt ani nevím. Je v tom taková soustředěnost, taková jiná, automatická – snažím se dělat rituál tak, jak jde za sebou.

Říkáš, že třeba ještě před spaním přemýšlíš o svých skocích. Děláváš to často?
Přemýšlím a někdy docela dost, že nemůžu ani usnout. Tak se snažím myslet na něco jiného. Dělávám to spíš po závodech, když není druhý den závod na stejném můstku, tak si představuju ten další můstek, na kterém bude další závod.

A vkrádají se ti skoky i do snů?
To určitě.

Bývají to občas noční můry?
To taky. Někdy se mi zdá, že skáču a nemůžu dopadnout. Nebo že skáču až třeba za pádovku (pozn. pádová hranice dojezdu, za kterou už se nestrhávají stylové body po případném pádu). Někdy je to až moc přehnané. A někdy se mi zdá, že jdu na věž a něco jsem si zapomněl a prostě třeba ani neskočím.

Zdá se, že skokanský život není žádný med.
Med to moc není. Když to někdy nevyjde a člověk se zamyslí, co pro to vše dělá a vše je ve vteřině pryč, tak to někdy naštve. Nejdůležitější je věřit v sebe a skočit nejlíp, jak umím, a to, jak to dopadne, pak je už holt sport a čekání po skoku.

„Ve vteřině pryč“ – zřejmě narážíš na tenkou hranici mezi štěstím a smůlou. A tu se snaží FIS trochu upravit. Co říkáš na nová pravidla?
Co se týče nových pravidel, tak to se uvidí. Já si z toho nic nedělá, nebráním se něčemu novému, třeba to pomůže. A když to pomůže, tak budu jen rád. Na tohle rozhodování já jsem malý pán. Budu se snažit skočit co nejlépe a je jedno odkud, z jakého nájezdu, pojedu.

Podle všeho bylo poslední soustředění, to chorvatské, docela bohaté na zážitky. To v Hinterzartenu už ale asi takové nebylo, co?
Taky bylo. David nám zaplatil výlet na lodičkách, do dvojičky nám zaplatil každému člun. Ale ten člun byl na elektromotor, takže rychlost člunu byla asi 10km/h a to nás trochu s Koudym rozesmálo. Mohli jsme navolit volant a sednout si na sedačku a nemuseli jsme ani nic dělat. Jiní tam jezdili i na šlapadlech a to nám s Koudym přišlo, že jede rychleji než náš člun, a to nás dostalo. My máme tým, kde se pořád něco děje. Třeba u moře, to bylo super.

Kolik jste tam podnikli skoků?
Skákalo se pětkrát a udělali jsme asi 35 skoků.

A jak bys zhodnotil po těch 35 skocích šance českého výběru v úvodním týmovém závodě v sobotu?
To si netroufnu říct, ale tenhle vlak je rozjetej a doufám, že v kladném slova smyslu.

Tak v tom případě doufám, že nás, kluci, zvednete hezky ze židle.
Taky doufáme. Aspoň jako na MS. Tam mě to moc bavilo a užíval jsem si to.

Byl bys rád, kdyby se během sezony skákalo víc týmových závodů?
To nevím, ale určitě bych byl rád, kdyby se jich skákalo víc u nás v ČR, protože když skáču závody v ČR, tak ta atmosféra mě prostě dokáže nakopnout.

Jak se ti vůbec skáče v létě?
Forma v létě pro mě není zas až tak důležitá, spíše se rozhoduje až v zimě. Léto je pro mě lepší trénink a nejdůležitější závody jsou v zimě. V létě mám trochu problém s nájezdem, necítím se v něm tak, jako v zimě, prostě v pohodě. A to je trochu moje mínus. Ale teď v Hinterzartenu jsem na tom s Davidem (pozn. Jiroutkem) pracoval a myslím, že jsem udělal pokrok. I David byl spokojenej. Jezdil jsem rychleji a i pocit v nájezdu byl lepší a co se týče Grand Prix, tak po soustředění David říkal, že jedu.

Co všechno musí skokan v létě obětovat na úkor skokům?
To já ani nevím, pro mě je to vše normální. Chci tím říct, že neznám ani ten druhý život normálních lidí. Myslím, že trochu se od běžného života odlišujeme, ale nijak moc zase ne. Kromě tréninku a toho, na čem každý pracuje individuálně.

A taky cestování, závody… Jak snášíš to pendlování?
Někdy je to nic moc, ale někdy je to zas v pohodě. Ani mně to neva, během cesty si pustím nějaký film nebo poslouchám muziku. A je jedno, jaký žánr. Poslouchám zrovna to, co se mně líbí, a je jedno, jestli je to rock nebo něco jiného.

Pouštíš si ji jen tak sobě do sluchátek, nebo si třeba v autě pustíte s klukama něco nahlas? Shodnete se ve výběru?
Jo, někdy se shodneme. Většinou jo.

Máte v týmu nějaký oblíbený song? Něco, co vás zaručeně rozesměje. Při čem zbystříte sluch a spiklenecky na sebe mrknete?
To ani ne. Jen někdy s Martinem Ciklem si pustíme Poker Face.

Člověk by řekl, že to vaše cestování taky přináší setkání s novými lidmi. Souhlasil bys, nebo je skokanský svět naopak malou vesnicí, kde se každý zná a moc nových lidí se ani nepozná?
Tak někdy pokecáme s jinými kluky nebo něco prohodíme po závodě. Nebo někdy i během. Popřejeme si hodně štěstí. Někdy se pobavíme okolo skoků nebo závodu.

Rýpnete si třeba do počasí? Nebo do soupeřů?
Do počasí občas, ale do soupeřů ani ne.

S kým si pokecáte nejvíc?
Se Slovinci. Třeba Mitja Meznar nebo i Robi Kranjec jsou dobrý kámoši. Někdy i s Nory, jak kdy.

V létě určitě není příjemné skákat v docela tlusté kombinéze. Nebývá v ní horko?
Jo, někdy je to snad za trest, když je v ní po druhém skoku jak v sauně.

Je opravdu nezbytné, abyste v těch kombinézách skákali? Není možné nahradit materiály něčím jiným?
To nevím. Zatím v nich skákat asi musíme, ale zas v zimě je to pohoda. I když někdy dost zima, třeba v Kuusamu, ale to je výjimka.

Skáčete v jedněch a těch samých kombinézách, nebo máte speciálně na léto a zimu jiné?
Ne, jsou stejné, akorát je pak na zimu nová. Na trénink mám tréninkovou a závody skáču jen v závodní.

Rozdíl mezi létem a zimou je tedy jen v tom, co si pod ni obléknete?
Já si oblékám pořád to samé, ať je zima nebo léto. Je to něco na způsob termoprádla.

Skákal jsi už v létě někdy bez kombinézy, třeba jen v kraťasech?
Já ještě ne a ani bych nechtěl v kraťasech skákat, když bych si představil, že bych třeba spadnul. To by asi pálilo.

Popálil sis už o hmotu třeba ruce? Nebo striktně bereš ke každému skoku rukavice?
Beru rukavice. Teď jsem sice jednu zapomněl, ale obešlo se to bez problému a na druhý skok už jsem ji měl.

Jen jednu? Co to?
To se stane, mně spadla z lanovky.

Spadla ti už z lanovky třeba i skočka?
To snad ani ne.

A znáš nějakého takového experta?
Teď nevím, ale stane se, že i někdo zapomene helmu.

Někdo? Nebo jen zastíráš, žes to byl ty?
Já ne. (úsměv)

V záhlaví chatovacího okna (pozn. rozhovor probíhal přes internetový komunikační server) máš napsané heslo:
„Žij každý den naplno.“ Žiješ ho tak?

Snažím se.

Tak pro ilustraci: jak prožil Lukáš Hlava dnešní den, tedy neděli?
Odreagování na motorce, pomáhání okolo baráku a relax s rodinou.

Motorka? Adrenalin na můstku ti nestačí?
Motorka je víc. (smích)

To musíš mít pořádný stroj…
Suzuki SV 650S. Je to můj žlutý drak.

A kde se se žlutým drakem projíždíš?
Jen tak po okolí. S kamarádama.

Ono je vás nadšenců víc?
No, z kluků od skoků nikdo kromě Koudyho a Jandyse. Spíše tady s kamarádama z Harrachova.

Takže se dá říct, že si na motorce oddechneš od skoků?
Oddechnu. Ale na motorce se taky musím soustředit, je to ale jiný než na můstku.

Bavíš se jen jízdou samotnou, nebo sleduješ i Moto GP?
Občas sleduju, ale na to moc času není, spíš jen sám jezdím.

Máš nějaké místo, kam jezdíš nejčastěji, kam si dojedeš, abys načerpal energii?
To ne, spíš, že prostě někam jedem. Nedávno jsem byl s kamarádem v Semilech u krematoria… (smích)

…abys věděl, do čeho jdeš?
Stejně tam jednou každej skončí. (smích)

Optimisto!
To se nedá nic dělat, ale je to tak.

Nevím, jestli to není další z tvých tajemství – jaký je tvůj rychlostní rekord?
To nevím, ale při 200km/h to je už docela mazec.

Kdepak se ti tahle rychlost zadařila?
To je tajné, ale bylo to mimo provoz na silnici. Nikoho jsem neohrožoval.

Když máš ten adrenalin v krvi, máš ještě nějakého adrenalinového koníčka, o kterém se tolik neví?
Už snad ani ne.

Pojďme se ještě naposledy vrátit ke skokům. Loni ses honil za vítězstvím v Kontinentálním poháru. Ale předpokládám, že letos budou tvé cíle docela jiné, viď?
Určitě. Už jsem se o tom bavil s naším fyzioterapeutem a chtěl bych navázat na SP.

Přemýšlíš už o konkrétním místě, kolem kterého by ses chtěl pohybovat?
Na tohle se mě ptali už novináři na MS a odpověď je stejná: nejdřív je důležitější skok a pak už ten výsledek přijde sám.

Když ale nechceš předbíhat, co před tvými zářijovými pětadvacátinami trošku zabilancovat – jak jsi se svou dosavadní kariérou spokojený?
Zatím se to za poslední roky stupňuje, takže ok. Nevím, kam bych to chtěl nechat vystupňovat. Ale chtěl bych dosáhnout maxima. Jen člověk nikdy neví, co je to jeho maximum.

Hlavní foto: Lukáš Hlava (autor: MiV)
Zdroj ostatních fotografií: skoky.net, archiv L. Hlavy