Jsou to dva týdny, co skončila další zajímavá, divoká a pohledná sezona skoků na lyžích. Nabídla skvělé momenty, výborné souboje a jak to tak někdy bývá, i nepříjemné skandály. Ale ani ty nezastínily to, co přišlo v jejím závěru. Tedy nový světový rekord Domena Prevce. Jen těžko jsme si mohli představit lepší třešinku na dortu.
Klasický začátek Němců
Mezi muži se jednalo o klasický začátek. Fenomenální Němci, jejichž sinusoida je pod vedením Stefana Horngachera dle mého rok co rok stejná, opět vládli první periodě. Pius Paschke, který ve skvělých úvodech sezon vyniká především, kraloval takovým způsobem, že to začalo vypadat na velké věci. Třeba i na německý triumf na Turné čtyř můstků po 23 letech. Dech mu nakonec došel opět zničehonic. Po skvělém víkendu v Neustadtu stačilo pár dnů, nepovedené představení v Engelbergu a bylo po všem.
Do popředí se tak dostali Rakušané, kteří od počátku kryli Němcům záda. Navíc v každém z úvodních závodů sezony měli někoho na stupních vítězů a zmiňované Turné si podmanili nevídaným způsobem. Dominanci ostatních národů z posledních let dokázali přerušit tak, že v Bischofshofenu bojovali o výhru na Turné hned tři z nich. Stefan Kraft v nejlepší pozici před závěrečným skokem ale nezvládl dlouhé čekání na zelenou a pustil k výhře třetího vzadu Daniela Tschofeniga. Ten byl po prvním kole poslednho závodu výhře nejdál, ale využil skutečnosti, že mohl útočit jako první a předvedl životní skok. Lídr Světového poháru tak získal první velkou trofej a směřoval k další.
Foto: Pius Paschke (autor: Jan Štěrba)
Tschofenig vs Hörl
Prakticky celou sezonu od Turné jsme sledovali souboj Tschofeniga s nesmírně stabilním Janem Hörlem, který ve své životní sezoně ztrácel na svého mladšího týmového kolegu často ve stylových známkách (kvůli nimž například ztratil i výhru na Turné). Tschofenig si počínaje lednem udržoval na Hörla konstantní náskok, který se zvětšoval nebo zmenšoval vždy jen o pár bodů a pohyboval se v rozpětí od 130 do 200 bodů.
V úvodech sezony tradičně pomalí Slovinci opět pookřáli na mamutu. Závody na můstku Heiniho Klopfera v Oberstdorfu pro ně přišly v pravý čas! K dobře skákajícímu Anže Laniškovi se přidali i další a zejména začal vykukovat Domen Prevc. Ten po bídném úvodu sezony zabral a v Oberstdorfu vyhrál druhý ze závodů, přičemž ten první opanoval Timi Zajc. Rakouská dominance začala slábnout a světový šampionát už doslova klepal na dveře. Zvedali se také Norové. Výborné Turné odskákal Johann Andre Forfang, stabilně zvládal celou sezonu Kristoffer Eriksen Sundal a zpovzdálí se postupně začal zvedat i Marius Lindvik. S týmem v té chvíli ani nijak neotřáslo zranění Halvora Egnera Graneruda.
Foto: Johann André Forfang (autor: Jan Štěrba)
Po dvou výhrách Rjojú Kobajašiho v Sapporu se ukázalo, že i tento hvězdný Japonec evidentně časuje formu pro Trondheim. Tam bylo najednou spektrum favoritů vysoké a o všelijakých teoriích ryze rakouských stupňů vítězů v individuálních závodech jsme mohli rychle zapomenout. Rakušané dokonce dech ztratili natolik, že nedokázali na úkor výtečných Slovinců vyhrát ani týmový závod, což by ještě před měsícem bylo naprosto nemyslitelné.
Skandály, ale i skvělé závody na MS
Individuální závody samozřejmě poznamenaly už mnohokrát zmiňované skandály s přešívaním kombinéz u norských závodníků. Nemá cenu se tu zaobírat detaily, ale bylo jasné, že skoky na lyžích utrpěly tvrdé K.O.. O to větší byla radost z toho, že Mariuse Lindvika dokázal na velkém můstku porazit Domen Prevc i sportovní cestou a nebyl mu titul mistra světa po norských diskvalifikacích přiřčen pouze dodatečně. Svou šanci na zlato pro Andrease Wellingera živí také Němci, kteří požadují Lindvikovu diskvalifikaci i na středním můstku. Zda k ní dojde, se zdá být spíše nespravedlivé.
Na světový šampionát navázaly závody na Holmenkollenu. V nich byl už norský A tým suspendován a během jejich konání se nabízel divákům smutný pohled na pusté tribuny. Rána to byla především pro fanoušky, kteří měli své reprezentanty ještě pár dnů předtím za hrdiny. Výmluvný byl především pohled na krále Haralda V., který na Holmenkollenu seděl prakticky osamocen.
Jak se ale říká, každou ránu postupně zhojí čas a ani tady jsme si nenechali ujít dechberoucí závěr sezony a lety v Planici. Tam si nejprve zaslouženě vybojoval velký křišťálový glóbus a mohlo začít čekání na to, zda někdo pokoří letitý rekord můstku, nebo dokonce rekord světový. Čekalo se dlouho. Podmínky v pátek ani v sobotu moc šancí nedávaly, ale nedělní paráda už stála za to. Domen Prevc prakticky po celý víkend své lety trochu kazil. Až poslední pokus sezony vyšel na sto procent. Žádné problémy v letu, typická aerodynamická pozice a se zatajeným dechem jsme čekali, kam až to bude. 254,5 metru!
Foto: Domen Prevc (autor: Kinga Stanaszek)
Osm let staré maximum Stefana Krafta tedy padlo v této sezoně prakticky za minutu dvanáct. Prevcův rekord sice prakticky ihned podrobili kritice závodníci z Norska, ale výkon zůstal v platnosti. Hranice lidských možností tak opět zůstala posunuta. V sezoně tak došlo ke dvěma zajímavým paralelám. Hned den po sobě se totiž na velkém můstku stali mistry světa sourozenci Domen a Nika Prevcovi a oba dva nyní aktuálně drží i světové rekordy.
Nejhorší česká sezona
Česká sezona nebyla dobrá. Tři body Romana Koudelky a pár bodíků sester Karolíny a Anežky Indráčkových zůstaly za očekáváním. Romanovi po dobrém létě nevyšel úvod ročníku a jakkoliv bylo vidět, že sezoně dává vše, na vynikající loňské výsledky se mu navázat nepovedlo. Přejme si však, aby se rozhodl si svou kariéru ještě aspoň o rok prodloužit a pokusil se držet českou vlajku ve světovém poháru co nejdéle. Mezi českými juniory se pole v této sezoně spíše vyrovnalo. Daniel Škarka s Davidem Ryglem celkem slušně odskákali světový šampionát a čas od času i zabodovali ve FIS Cupu. Na posun o level výše je však ve všech ohledech potřeba přidat ve všech směrech. I v těch, které sami nemohou ovlivnit. U žen je velká škoda zranění Veroniky Jenčové, která se v závěru ročníku dostávala do slušné formy.
Před Turné nabito
Kalendář příští sezony je logicky nesmírně nabitý. Ožije tentokrát návratem švédského Falunu, který se do programu závodů dostal vzhledem k potřebě provést generálku na nadcházející světový šampionát. Klasikou olympijských sezon je, že se tradičně nahustí program především do prvních týdnů. To znamená, že před Turné čtyř můstků by se mohlo odjet těžko uvěřitelných 12 závodů. V kalendáři naopak chybí Trondheim a vypadá to v tuto chvíli na rozlučku s tradičním Raw Air Turné. Výrazně nabitější prosinec budou mít v porovnání s předchozími lety také ženy, které tentokrát pojedou světový pohár s nejvyšší pravděpodobností každý víkend. Zaplněný bude také program letní Grand Prix, kdy se poslední závody v Klingenthalu uskuteční jen necelý měsíc před startem zimy.
Přejme si, ať je příští ročník ještě lepší než tento a ať se opět začne dařit českému skoku. Všem odpovědným za to nezbývá, než držet palce.
Náhledové foto: Stupně vítězů Turné čtyř můstků (autor: Jan Štěrba)
