Andreas Goldberger se oficiálně rozloučil s kariérou. Rakouský skokan odstupující ze světové špičky prožil 54. Turné 4 můstků jako novinář. Myslí si, že Rakušané se na Turné dopustili malých chybiček. Po Turné poskytl Andreas Goldberger rakouským novinám Der Standard rozhovor, v němž rozebírá svou budoucnost, dva vedoucí muže světového poháru a jiná témata.
S: Doprovázíte na Turné výpravu televizní stanice ORF a mimo jiné také píšete sloupky pro noviny „Kronen Zeitung“. Jak se Vám líbí vaše povolání?
AG: Je to super, neuvěřitelně zajímavé. Dřív jsem se třeba dvě hodiny díval na přenos a to jsem měl dvě hodiny sám pro sebe. Teď teprve vidím, jaká práce se za takovým přenosem skrývá.
S: Není to pro vás příliš těžké vidět svoje bývalé kolegy při skákání?
AG: Úplně naopak, protože se toho všeho stále účastním, nepřijde mi ukončení kariéry tak těžké. Na úseku severského sportu je v ORF skvělá parta mladých lidí, můžu se čile zapojit se svými nápady, všichni jsou otevřeni novým myšlenkám.
S: Ještě vás nikdy vás nepřepadl stesk?
AG: Ale kdepak. To, co teď dělám, mi stoprocentně sedí. Baví mě i dělat předskokana, který skáče s kamerou na helmě. Rád skáču.
S: Je také vaším úkolem šířit dobrou náladu, i když rakouské výsledky příčinu k radosti nedávají?
AG: Nemůžete přenášet něco pozitivního, kde nic pozitivního není. Většině se hodí, když mohou referovat o vítězstvích. Při výhrách je zájem větší, proto také v Ga-Pa a v Innbrucku přišlo na závody méně lidí, než se očekávalo. Ale není nic tak špatné, aby na tom nebylo něco dobrého. Já se pokouším odhalovat lidem příčiny toho, co se stalo.
S: Ještě se žádný z vašich bývalých skokanských kolegů nerozčiloval nad vaším komentářem?
AG: Samozřejmě se těším jejich důvěře, kterou nesmím zklamat. Často mi říkají mnoho věcí, které nejsou určeny pro uši veřejnosti. Ale když se jeden pořádně informuje a potom říká do éteru jenom pravdu, nemůže to nikomu vadit.
S: Dopustil se rakouský tým z Vašeho pohledu nějaké chyby?
AG: Muselo dojít k nějaké chybě, jinak by byly výsledky lepší. Někdy člověk stojí na křižovatce a musí se rozhodnout pro jednu cestu. Později třeba zjistí, že ta cesta nebyla dobrá. Potom ví, jakou cestu si má zvolit příště. Možná si mysleli, že Turné vyhrají po prvním kole. Ale Turné se vyhrává po kolech osmi.
S: Rakouský kouč Alexander Pointner říká, že jste byl „posledním vzorem“ mezi skokany. Jak moc chybí sportu postavy, které oslovují široké masy lidí?
AG: Když si vzpomenu na tiskovou konferenci z Ga-Pa, seděli tam tři nejlepší: Janda, Ahonen a Hautamäki, ale co z nich novináři dostali, byste mohl napsat na pivní tácek. To je možná ten problém, protože sport žije z emocí a z „emocionálních“ sportovců. Tak třeba Küttel, Morgenstern nebo Romören jsou takovými typy.
S: To, že v současnosti skokům dominují dva nemluvové Janda a Ahonen je tedy smůla?
AG: Na druhou stranu jim nikdo nemůže předhazovat, že jsou takoví, jací jsou. Prostě jsou takoví. Nikdo nemůže někoho, kdo se veřejnosti neotvírá, k něčemu takovému nutit. Ahonen se nezmění, on je takový ležérní typ. Jeho odpovědi budou vždycky obsahovat jen tři slova.
S: Jak a kde vidíte svoji budoucnost?
AG: Strašně mě baví to, co dělám právě teď. Dál budu jezdit na poháry i na olympiádu jako zpravodaj ORF. To je momentálně zaměstnání na celou zimu.
S použitím „Der Standard“
