Jak jsme potkali skokany – aneb Wisła potřetí

To, co je německý Klingenthal pro fanoušky z Čech, to je polská Wisła pro moravské fanoušky skoků na lyžích. Tedy nejbližší destinace, kde se pořádají závody Světového poháru. Letos jsme se tam vypravili už potřetí.

Všechno to ale začalo o pár let dříve. V čase koronaviru, v době všech možných uzávěr, omezení a domácích izolací. Tehdy jsem začal sledovat přenosy SP ve skocích na lyžích a nalákal na to i svého syna. Skoky se mi líbily už od dětství (i když časy Nieminena, Sakaly nebo Funakiho už minuly), syn tento sport objevil nově a brzy mu doslova propadl. Po několika sezonách jsme se rozhodli splnit mu sen a vyrazit na závody přímo do centra dění. Volba padla na Wisłu, polské zimní středisko blízko českých hranic. Dnes musím uznat, že naše volba byla správná.

Letos jsme vyrazili už potřetí a užili si prodloužený víkend se skoky na 100 %. Notně k tomu přispělo počasí. Zatímco v lednu 2024 solidně mrzlo (závod supertýmů se díky tomu stal skoro nekonečným) a v prosinci 2024 nás zase trápily sněhové a dešťové přeháňky, letos to bylo téměř ideální. Teploty nad nulou, slabý vítr a v některých chvílích i modrá obloha-to vše vytvořilo slušné podmínky pro návštěvníky. Páteční tréninky a večerní kvalifikaci navíc organizátoři zpříjemnili fanouškům tím, že zpřístupnili i sektory na sezení, které se v předchozích letech otevíraly pouze na samotné závody. Žádosti o společnou fotku nebo autogram se tak staly příjemným zpestřením přestávek mezi skoky. A když už byla mezera mezi jednotlivými bloky delší, nastoupili místní moderátoři a vytvářeli zábavu pro fanoušky. My jsme se tak vcelku nechtěně dostali před mikrofon, protože moderátora Kamila zaujala naše vlajka a transparent (asi si nás dobře zapamatoval, protože ještě před nedělní kvalifikací nás poznal a na dálku pozdravil). V pátek je to přece jen takové na rozehřátí – skutečný frmol nastává až během závodů v sobotu a neděli. Parkoviště se zaplní auty už pár hodin před začátkem; šály, čepice a další suvenýry v různých národnostních barvách mizí z pultů stánků a atmosféra začíná být plná očekávání. Co si při každé návštěvě Wisły znovu uvědomím, je fakt, jak neuvěřitelně populární skoky na lyžích v Polsku jsou. I když nejlepší časy polských skokanů jsou prozatím minulostí, tisíce fanoušků zaplní arénu a povzbuzují všechny bez rozdílu. Vřava se stupňuje vždy, když je na startovní lavici připraven některý z „bialo-czerwonych“. Pokud se vám poštěstí a vedle vás sedí náruživý „kibic“ s klaksonem (tak jako se to povedlo mně při nedělním závodu), máte po zbytek dne o klid postaráno, protože na jedno ucho spolehlivě neuslyšíte. Tentokrát to vše bylo ještě umocněno nebývale dobrým výkonem Piotra Żyły (2. místo po prvním skoku) a zřejmě posledním vystoupením Kamila Stocha ve Wisłe; oběma se dostalo bouřlivých ovací. Je fakt, že v takové atmosféře závody příjemně ubíhají, lidé se baví, povzbuzují a přestávky vyplňují moderátoři nejrůznějšími soutěžemi, skandováním nebo mexickými vlnami v různých sektorech.

Co zde oceňuji, je také možnost vidět a potkat skokany pěkně zblízka. Buď při rozcvičce, po jednotlivých skocích nebo na konci programu. Vzpomínám si na překvapený synův výraz, když jsme v obchodě Žabka u vstupní brány do areálu, stáli ve frontě s Rjóju Kobajašim, který si přišel koupit hot dog. Když máte štěstí, získáte tak pěknou fotku nebo podpis svého oblíbence. Ti zběhlejší vyrazí už do hotelu Gołębiewski, kde skokani bydlí a získají vše pěkně v teple hotelové lobby. A za odměnu pak mohou vyrazit do některého z hotelových bazénů. Ale i tady občas dojde k zajímavým situacím, protože wellness navštěvují hoteloví hosté včetně závodníků (mně se tak letos podařilo téměř přivřít do dveří Timiho Zajce).

A to je právě na Wisłe během závodního víkendu to krásné. Je to tu malé, areál i zázemí pro skokany je na omezeném prostoru, takže závody žije doslova celé město. Cenově je to pro Čechy také velmi vstřícné (i když se parkovné zvýšilo), služby jsou na výborné úrovni, ubytování v různých cenových hladinách dostatek…Takže stačí jen včas koupit vstupenky, sednout do auta (busu nebo vlaku) a vyrazit za tímto obdivuhodným sportem. Protože nic nenahradí reálný zážitek, když stojíte pod můstkem, vzduchem letí skokan na lyžích a kolem vás křičí „najlepsi kibice na swiecie“ (jak sami sebe označují polští příznivci).

Autor článku i fotek: Petr Škrabala