ROZHOVOR: Balí kufry a do toho si přeříkává italská slovíčka. Už je pomalu načase. Trenér Jakub Jiroutek (31) se v polovině května definitivně rozloučí s českým krajem a odjede předávat skokanská moudra národnímu výběru squary azury. Smlouva s Itálií ale přináší i nepříjemnosti. Zatím naštěstí takové, jaké mohou nastat jen na městském úřadě.
Na úřadě vše vyřízené? Předpokládám, že se to týkalo nové práce.
Jo, sociálka a zdravotní pojištění, musím se tady odhlásit a tak dále. Všichni nepříjemní, prostě Česko. V pátek nechtěj nic vyřizovat…
Takže už se slunné Itálie nemůžete dočkat.
Tak je to těžké, mám tu kamarády, kamarádky. Tam budu sám. Ale to je život, nová zkušenost. Těším se.
Kamarádky? Možná moc osobní otázka hned na začátek, ale imponují vám Italky? A všeobecně italský život?
Jak která, mají výstřední módu, ale určitě jsou krásné, každá žena je něčím okouzlující…Na italský život se těším. Strava, zvyky, mentalita, všechno je mi blízké.
Co italský skok? Je vám taky blízký? Liší se vůbec nějak zásadně od českého?
Znám všechny skokany, co se pohybují v SP nebo CoC. Colloreda a Morassiho znám blíž a letos Roberto (pozn. red Roberto Cecon) jezdil CoC s mladšíma klukama, tak znám i je. Základna mládeže je v Itálii jako u nás, jen máme o pár skokanů více ve věku 26-30. Tedy o Jandu, Maturu, Sedláka. Tato generace Italům chybí, nejstarší je Collo – 22.
A po technické, čistě skokanské stránce?
Tak to mají jen Colloreda a Morassiho…
Opravdu? Vždyť další dva, tři Italové mají okolo osmnácti, devatenácti. Čím to, že tito kluci nejsou někde na úrovni třeba Romana Koudelky?
Opravdu! Mladší kluky znám, ale detailně z můstku ne…Proč? Nemají asi takové dispozice, talent, těch aspektů je více. Uvidíme, budeme pracovat systematicky a určitě se zlepší. Už tak měli super výsledky jak na CoC, tak na MSJ a hlavně porazili nás v družstvech jak na MSJ, tak v Planici na letech. Jsou na úrovni Kožíška, ale jsou tři, čtyři. U nás je po Česťovi velká díra.
Mohli by se tedy Italové vyvinout v silný tým?
V silný, to nevím, ale určitě chceme mezi osm nejlepších týmů, postupovat ve družstvech do druhého kola. Ale myslím, že to bude pár měsíců trvat…Za vším je denní práce, ochota pracovat na sobě a hlavně pokora, to si kluci musí uvědomit. Výhodou je, že v družstvu bude šest skokanů, z toho Michael Lunardi bude v létě více jezdit Fis Cup a Alpen Cup, takže 5 skokanů se dá v počtu 4-5 členů realizačního týmu zvládnout.
To ukáže čas. Když už jsem u toho „času“, tušil jste před „časem“, že se vám takhle změní život. Třeba konkrétně: věděl jste v březnu, když končila sezona, že se přesunete k jinému týmu než je české béčko?
Ve hře byl ještě jeden tým, Kazachstán. Chtěl jsem změnu, takže trochu jsem s tím počítal!
Kazachstán versus Itálie? Proč nakonec vyhrála právě Itálie?
Kazachstán pak vyšuměl, hlavně je to tam „džungle“. Nevíš, zda dodrží, co řeknou ohledně financí atd.Pak, Itálie byla vždy favorit hlavně kvůli Robímu Ceconovi.
Od kdy se s Robertem znáte?
Od roku 1996 v Kulmu se skákalo MS v letech a tam jsme začali více kamarádit, pak to pokračovalo a ten náš kontakt se prohluboval. Po sezoně jsem zůstával v Tarvisiu lyžovat a on byl i v létě v Harrachově. Před rokem jsem byl se svojí ex-přítelkyní a s Robiho rodinou i deset dní u moře v Poreči.
Takže opravdu velcí kamarádi. To přes Roberta se zprostředkovávalo vaše nové angažmá?
Ano, Robi mi hodně pomohl. A taky Ivo Pertile, šéf skoků v Itálii. Když jsem tam minulý týden byl na šest dní, byl Robi se mnou a vše mi ukazoval a organizoval.
Ach tak – obhlédnout terén… Co zajímavého z té cesty vyplynulo?
Byli jsem ve třech centrech skoků na lyžích – Tarvisio, Predazzo (Val di Fiemme) –Asiago. Schůzka s několika trenéry a hlavně s naším realizačním týmem, biomechanikem Renco Pozzim a kondičním trenérem Qeura Siminim, s těmi jsem strávil s každým jeden den, od rána do večera, a rozebíral skoky a jakým směrem svět kráčí a vyměňovali jsme si naše názory.
Shodovaly se vaše názory? Máte podobnou vizi?
Jo, ti lidi mě hrozně překvapili, měli stejné ideje a rozuměli jsme si od začátku, sedli mě hned od pohledu. Čišela z nich neskutečná energie a to byl pro mě další signál jít do Itálie.
Po příjezdu domů už tedy nebylo pochyb, že smlouvu podepíšete. Nesepsal jste si ale třeba ještě seznam pro a proti?
Nebyl, jenom seznam pro! Trénovat reprezentaci jiné země a ještě A-tým se nestává často, je to pocta a hlavně ukázka, že v Česku máme i dobré trenéry.
Kdy jste podepisoval smlouvu?
V pondělí 20. dubna.
A oslava byla? Nebo se ctil pracovní den a slavit budete až dnes (pozn. red. v pátek)?
Oslava zatím nebyla, musím se rozloučit na Dukle v Liberci, to bude asi v pondělí. Soudek piva a špekáčky. Pak s klukama první týden v květnu. Mají regeneraci v Liberci na Dukle, tak je pozvu a zakončíme to společně. Teď většinu času věnuju přípravě tréninků a kempů, kam pojedeme, a od zítra začnu denně čtyři hodiny výuku italštiny, ať mám do 20. května pár základů. Řeč musím zvládnout, to je jeden z detailů úspěchu.
20. května? To je den, kdy se definitivně stěhujete na Jih?
Ne, stěhuji se 18. května a 19. května již předstoupím před tým a začínáme trénovat, takže do devatenáctého musím něco umět.
Proč je tak důležité umět jazyk svých svěřenců? Takový Richard Schallert si na neschopnost komunikace taky stěžoval.
Skoky jsou specifický sport, musíš vědět o skokanovi vše – jak se vyspal, jeho problémy s holkou, ve škole, pocity. A to už člověk musí sakra umět, aby popsal detaily, co cítí nejen na můstku, ale i při tréninku kondice. Naši kluci uměli mluvit slušně, ale stejně si myslím, že řeč je problém.
Tím se možná „český problém“ vysvětluje. Ještě se vraťme k vaší smlouvě. Na jak dlouho se s vámi v Itálii počítá?
Na jeden rok s opcí na další rok, ale moje vyhlídka je do roku 2013, kdy máme doma v Predazzu MS v klasickém lyžování.
Stojí ve smlouvě i přesný popis vaší pozice? Přijde mi, že zatím nikde nebylo zveřejněno, jestli budete šéftrenér nebo asistent.
Máme s Robim stejné pravomoci, budeme se střídat i v závodech CoC a SP, ale Robi má rodinu, tak bude více s mladšíma klukama na závodech Kontinentálního poháru. V SP máme dvě místa, v CoC čtyři. Tak akorát.
Bavil jste se o vaší nové práci s bratrem Davidem?
Bavili. Řekl mi, že jsem svobodný, ať jdu zkusit něco nového. Taková šance se neodmítá.
Nepřemlouval vás třeba, že byste se teď hodil víc doma. Přece jen je pozice národního trenéra volná…
David mě nepřemlouval. Řekl, ať jdu, že tady jsou ty vztahy divné, a ať tu šanci vezmu.
Přesto je docela pravděpodobné, že se budete s vaším bratrem znovu u můstků potkávat.
Možné je všechno. Davidovi přeju to nej, ale už jsme soupeři, takže určitě si popovídáme, ale nic ze mě nedostane.
Foto: Jakub Jiroutek (zdroj: skoky.net)
