Druhý ročník Memoriálu Jiřího Rašky a závody FIS Cupu mužů a žen ve Frenštátě pod Radhoštěm jsou již minulostí. Je čas na rekapitulaci, o kterou se pro skoky.net postaral manažer akce a bývalý skokan Jan Mazoch. Jeho dědečkovi a prvnímu českému vítězi zimních olympijských her vzdali svou účastí hold skokani a skokanky z osmi zemí a asi na patnáct set diváků.
Co říkáš na počet diváků, kteří na závody zavítali?
Osobně jsem čekal, že dorazí trochu víc diváků. Ale bohužel se ve Frenštátě střetly dvě akce najednou. Na náměstí totiž měly vystoupení nějaké folklorní kapely. Tak to bohužel odlákalo některé diváky, kteří by se jinak třeba přišli podívat na ten skokanský závod. Takže na tom musíme ještě do dalších ročníků zapracovat s městem, aby už k tomuto nedocházelo a aby byla v onen víkend ve Frenštátě jen jedna akce. Jinak myslím, že tam mohlo být takových 1 500 diváků. Takže to můžeme zase hodnotit jako zlepšení oproti minulému roku. I když minulý rok bylo horší počasí, přišla tam plus minus tisícovka. Do dalších ročníků to chce ještě lepší propagaci, aby se diváci pod můstek dostavili a hlavně abychom je tam na něco nalákali.
Takže se fanoušci mohou již teď těšit na třetí ročník Memoriálu?
Jistota zatím není. Protože na to taky musíme sehnat nějaké finanční prostředky, abychom mohli vůbec něco uskutečnit. Ale už jsme se bavili i s panem Jozífkem (sportovním ředitelem skokanského úseku Českého svazu lyžařů – pozn. red.), že bychom chtěli příští rok udělat Kontinentální pohár. Ale záleží na tom, kolik seženeme financí. Doufám, že se nám to povede a uděláme zas krůček vpřed.
Na to, že se jednalo o jindy nabitý Fis Cup, přijelo do Frenštátu velmi málo zahraničních závodníků. Čím to bylo?
No zrovna je teď těch 14 dnů pauza mezi Grand Prix a Kontinentálními poháry, tak ti kluci a hlavně i trenéři dostali dovolenou, aby si odpočinuli, a proto se rozhodli sem nepřijet, ať třeba Němci nebo Rakušani, kteří se právě rozeskakovali na Kontinentální pohár a měli nějaký závod. Proto jsme se taky bavili s panem Jozífkem o tom, že kdybychom chtěli udělat ten Kontinentální pohár, tak bychom měli dát do žádosti dva termíny. První bychom dali na začátek prázdnin a ten druhý bychom zkusili nějak koncem prázdnin. Ale ne tak, aby sem nikdo nepřijel. Takže to potom musíme pořádně promyslet a dát dohromady.
Nejdelší cestu pro body sem vážila čínská skokanka, která zde prožila smolný závod. Co říkáš na její účast?
Číňanka měla trošku pech, protože ji ve druhém závodě diskvalifikovali. Ale myslím, že úkol si tady splnila. Přijela si sem pro body do FIS Cupu a ty získala v prvním závodě. A pro nás to bylo také takové zpestření, že se do Frenštátu konečně dostavil někdo odjinud než jen z Evropy. A i Turci strávili na můstku tady ve Frenštátě týden a potrénovali tu. Takže se to může trochu rozkřiknout víc do světa, že i ve Frenštátě máme můstek a že je tu teď i tenzometrická deska, která není na každém skokanském můstku, a že ji mohou využívat. Tak doufám, že sem začnou jezdit výpravy i na soustředění. Celý týden tu bylo na soustředění také asi 30-35 Slovinců, které přivezl Jaroslav Sakala. A když jde třeba někdo na procházku na Horečky a vidí tam skoky na lyžích, tak se pod tím můstkem zastaví a na skoky se podívá. A to je příjemné i pro nás, že nějaký zájem o ten sport je.
Překvapilo Tě, že Michaela Doleželová dokázala v obou závodech porazit duo silných Slovinek?
O tom jsme se právě bavili se Sakym (trenérem Jaroslavem Sakalou – pozn. red.). V oficiálním tréninku nebo pak i ve zkušebním kole skákaly Slovinky 10-15 metrů dál. A když Míša Doleželová v tom prvním závodě vyhrála, tak jí to možná dostalo do psychické pohody a pak to i ve druhém závodě dokázala zopakovat. Myslím, že ji to hodně psychicky pozvedlo a doufejme, že bude formu pořád zdokonalovat a že už taky holky začnou předvádět lepší výsledky, protože když se díváme třeba na závody smíšených družstev ve Světovém poháru nebo v letní Grand Prix, tak je to u nás ještě hodně slabé a vlastně díky holkám zatím bojujeme o poslední místa.
Vedle sportovního zážitku byl pro příchozí diváky připraven také bohatý doprovodný program. Kromě hudebních skupin a výstavy retro to bylo představení skokanských legend minulosti a současnosti. Jak si ceníš toho, jakou hvězdnou sestavu se sem podařilo dostat?
V pátek jsme měli slavnostní setkání na frenštátské radnici a jak jsme poslouchali Honzu Baiera (ředitele závodu – pozn. red.), jak jmenuje všechna ta umístění kluků, co tam byli, tak to bylo super. To se jen tak nevidí, aby se sešlo tolik legend a výborných skokanů minulosti nebo, co se týče Kuby Jandy, i současnosti. Je super, že nezapomínáme tady na ty lidi, díky kterým se skok na lyžích v České republice dostal tam, kam se dostal. Hlavně se zasloužili o to, že se tu o tom sportu hodně mluvilo a doufám, že se ještě mluvit začne, protože letní sezona teď českým klukům vychází na výbornou. A já jsem moc rád, že tito kluci přijeli do Frenštátu a že nám to závodění taky zpestřili.
Super bylo taky to, že jsme měli v doprovodném programu jak komentátora Jaroslava Suchánka, tak výborné skokany z minulosti a i několik olympioniků z různých sportovních odvětví. A Jaroslav Suchánek tam ještě vlastně ještě zpropagoval jejich jména. I když na to byly i nějaké negativní ohlasy od jury a trenérů kvůli tomu, že to stálo nějaký ten čas. Ale myslím si, že 15 minut nikoho nezabilo, přestože museli skokani a skokanky čekat tu chvíli na věži. V pátek se to táhlo kvůli povětrnostním podmínkám daleko víc. Bylo to hlavně pro diváky a naše sportovce, kteří toho hodně dokázali. A je dobře, že se na ně nezapomnělo a že se o nich prohodilo pár slov. Myslím, že takhle by to mělo být.
Jedním z motivů akce bylo retro a výstava v jednom ze stanů instalovaných pod můstkem. Dostaly se k Tobě nějaké ohlasy na retro třeba i od zahraničních výprav?
Tohle jsem neměl čas sledovat. Osobně jsem se na tu výstavu ani nebyl podívat, protože jsem tam lítal jak papírový čert po celém areálu. Operativně se tam muselo řešit hodně věcí. Ale co vím z ohlasů, tak hodně lidí říkalo, že bylo opravdu senzační, že se mohli podívat, jak to dřív vypadalo. Pro ten program retro jsme se, dá se říct, rozhodli jakoby ze dne na den. Uvažovali jsme, co tam lidem ukázat. Pak Honzu Baiera napadlo, že bychom mohli udělat nějakou výstavu retro a pak už jsme se jen bavili o tom, kdo se nám o to postará… No a mě napadl Petr Hybský, který mě asi před čtvrt rokem oslovil ohledně knížky, co píše. A když jsme měli schůzi organizačního výboru, tak jsem navrhl jeho jméno, protože jsme tam potřebovali člověka, který se v tom hlavně vyzná. Tak ho oslovil Honza Baier a pak i já. A myslím, že to byl hodně dobrý tah a doufám, že s námi bude Péťa spolupracovat třeba i na tom dalším ročníku. Ale ještě nevím, co bude za doprovodný program.
K té retro výstavě dodal pár slov i její autor Petr Hybský: „Skrz dobrovolníky vím jen o kladných ohlasech. Myslím, že se to opravdu povedlo. Hodně starších lidí se zastavovalo a vzpomínalo na vázání kandahar a na věci, které ve svém mládí běžně znali a používali. Součástí retro byly také skoky paralelním stylem. A myslím, že to muselo být pro diváky dost unikátní, protože se ten styl už často nevidí. Pro starší generaci muselo být fajn si připomenout dřívější doby a pro tu mladší poznat, jak ten skok vypadal, když se skákalo s lyžema u sebe.„
2. ročníku Memoriálu celkem přálo i počasí, tedy v porovnání s loňským rokem. Pršelo jen ve čtvrtek a pár minut v sobotu, vítr sice pozlobil ve čtvrtek i pátek, ale jinak svítilo slunce. Skoro jakoby to děda zařídil…
Počasí nám letos vyšlo. A jak v sobotu nějakých těch 10 minut pršelo, tak jsme právě zrovna stáli s Romanem Klímou (předseda organizačního výboru – pozn. red.) v tom našem VIP altánu a Roman říkal, co ten děda dělá, že tu začíná pršet. Tak jsem jen tak něco řekl s pohledem nahoru a ono za chvíli přestalo. Bylo to takové zvláštní…
Záznam z průběhu 2. ročníku Memoriálu Jiřího Rašky sledujte v úterý 3. září v 18:40 a ve středu 4. září ve 3:10 a 10:20 na ČT 4.
Foto: Jan Mazoch (autor: Simona Horká)
