ČEŠI NA POZADÍ NEDĚLNÍHO ZÁVODU. Závodníci si chvílemi museli připadat než na skocích na lyžích spíš jak na vodních lyžích. Hlavně v prvním kole nedělního závodu v Zakopanem projížděli travnatým dojezdem jak po vodní hladině. A když si lyže odepnuli, museli se k východu brouzdat několik centimetrů hlubokými kalužemi. Přírodní kropení umělé hmoty, které ušetřilo čas a peníze za vodu zakopanským pořadatelům, ale kupodivu nebylo to, co české skokany uvádělo do stavu trudomyslnosti.
Záhy po startu závody utopili své bodové šance hned dva čeští skokané. 46. Lukáš Hlava doplachtil jen na 114m a k tomu poztrácel -5,1 bodů za protivítr. Ovšem kategoricky popřel, že by za to mohly podtatranské podmínky. „Déšť za to nemohl. Chyba je prostě ve mně, v nájezdu,“ nebál se sebekritiky. Problémy s nájezdem a rychlostí hold přetrvávají. S délkou skoku o půl metru větší a s odpočtem -3,1b z větrného vzorce bilancoval Ondřej Vaculík. Přání ale vyšlo naprázdno, bodů se 38. muž klasifikace nedočkal.
V průběhu závodu, s ustávajícími srážkami a rozpínající se mlhou, začala jury čarovat s nájezdem. V prvním kole tak Jakub Janda přišel nejen o -3,4b za protivítr, ale taky o -5,8b za vyšší nájezd. 123m vystačilo jakž takž na 26. příčku. A když měl následně zhodnotit závodní pokus č. 2, mířící v silném protivětru na 118,5m, první reakce zněla: „Jéjda, to byla tragédie.
Nějak se mi potkaly lyže za hranou, to mě rozhodilo a už se toho moc dělat nedalo,“ popisoval pokus finálového kola. „Levá lyže se mi dostala pod tělo a pak mě to vlastně celého překroutilo. Takže bohužel. Co se dá dělat, budou další závody,“ krčil rameny Janda. „Ale aspoň jsme tady v Zakopanem pokročili v technice o kousek dál a víme, kde jsou rezervy, co je potřeba napravit.“
Počasí ale podle Jandy náladu v týmu neovlivnilo. „ Nálada byla dobrá.“ Na rozdíl od závodu. „Počasí samozřejmě ovlivňuje závod docela dost. Dneska foukalo zezačátku zezadu, pak se to obrátilo a foukalo hodně zepředu,“ líčil Janda po polskou skokanskou svatyní, Wilkou Krokwí. „Hýbalo se taky s lavičkami, hodně se špekulovalo. Je to těžký. Prostě to je tento sport, to k tomu patří a nějaké nové bodové hodnocení? No, nevím,“ nebyl si jistý tím, co si má o nových pravidlech vůbec myslet.
Koudelka ztracený v mlze: „Nebylo nic vidět.“
Jedenácté místo by za jiných okolností český fanda bral jako úspěch. Ale v Zakopanem měl Roman Koudelka prostě na víc. A ví to hlavně on sám. Proto byl v průběhu nedělního klání čím dál víc rozmrzelejší. I když v závěru přetavil 15. místo v 11. a o jednu desetinu bodu porazil dvanáctého Bjoerna Einara Romoerena. „Nepovedlo se to hlavně v prvním kole. Tam byly podmínky, to bylo strašný,“ ulevil si. „Nebylo nic vidět, zpozdil jsem odraz a pak už se to se mnou vezlo.“
Koudelka v prvním kole usedal na již několikrát snižovanou a zvyšovanou lavičku. A k tomu ta mlha jak mléko. Publikum pod můstkem skokany na nájezdu v tu chvíli vůbec nevidělo. Až chvíli po odraze se z nepropustného oparu vyřítil ze vzduchu i Roman. A doplachtil na značku 121,5m. Motivace poté, ve druhém kole, byla kdesi u bodu nula.
„Už to určitě nebylo takové, jako když je člověk mezi nejlepšími deseti,“ řekl Koudelka o finálovém pokusu dlouhém 125m. Tentokrát z o tři okna vyššího nájezdu. „Změny nájezdu mi ale ani tolik nevadily. Spíš ta velká mlha, vůbec nic jsem neviděl. Ale bohužel i takové závody jsou.“ A s pokorou vůči počasí přitakával i Lukáš Hlava. „Špatné počasí mi tolik nevadí. „Špatné počasí je nepříjemné. Ale mají to všichni stejné.“
Autor fotografií: Michaela Vondrášková
