Češi možná v norském Vikersundu snili o medailovém úspěchu Romana Koudelky, šance na dobré umístění se dávaly i Lukáši Hlavovi. Nakonec z toho bylo „až“ jedenácté místo pro českou skokanskou jedničku. Posledním medailistou se lvíčkem na prsou na MS v letech tak stále zůstává [i][b]Jaroslav Sakala[/b][/i], světový šampion z Planice.
[b]Před rokem 1994 neumožňovala FIS daleké lety[/b]
[i]„Myslím, že se tenkrát neskákalo v závodě příliš daleko. Vzpomínám si, že Roberto Cecon skočil tehdy 199 metrů, ale do výsledků se mu započetly body jen za 191 metrů podle tehdejších pravidel…,“[/i] vzpomíná Jaroslav Sakala na jeden z vrcholů kariéry, který se odehrál ve slovinské Planici před 17 lety. Mezinárodní lyžařská federace (FIS) v devadesátých letech minulého století ustanovila max. světový rekord na 191 metrech a z obav o zdraví závodníků se tehdy delší lety nezapočítávaly. Fin Matti Nykänen, legenda světového skoku, letěl na značku 191 metrů v roce 1985, od té doby byl tento výkon několikrát překonán, oficiálně byl ale nový rekord uznán až právě v Planici po 9 letech – do análů se zapsal Nykänenův krajan Toni Nieminen (201m). [i]„Já jsem v závodě skákal někde okolo 187 metrů, vzpomínám si ale velmi dobře na to, že tehdy bylo velké teplo, hodně foukalo a skákalo se téměř na blátě,“[/i] zavzpomínal dále 43-letý Sakala.
Foto: Planica v mlze (zdroj: archiv)
Rekordní let Johana Remena Evensena (246,5m) na norském Vikersundbakkenu dokázal, že lety k 250 metrům nejsou utopií a zároveň nabízí otázku, zda bude někdy v budoucnu možné atakovat i 300-metrovou magickou hranici. [i]„Záleží hlavně na tom, jaké úpravy mamutích můstků dovolí do budoucna FIS. Je vidět, že lety jsou čím dál víc bezpečnější, k dosažení letu přes 200 metrů nemusí skokan najíždět ani rychlostí vyšší než 100km/h, létá se nízko a víceméně se opravdu plachtí. Skočit další světový rekord, to znamená mít vedle vynikajícího skoku také velké štěstí na směr a sílu větru. Také je důležité kde na doskočišti skokanovi fouká pod lyže. Ale já osobně bych rád viděl lety i přes magických 300 metrů. A myslím si, že ta doba určitě přijde a těším se na to,“[/i] připouští Sakala.
[b]Kouče Ljublaně překvapily výkony Slovinců na MS v letech[/b]
Jaroslav „Saky“ Sakala si také nenechal ujít víkendové boje na MS v letech na lyžích ve Vikersundu. A určitě nelitoval, i když výkony našich reprezentantů zastínilo letecké představení skokanů ze země, kde v sočasnosti trénuje. [i]„Výsledky individuálního závodu jsou pro mne překvapením. Věděl jsem, že Robert Kranjec může pomýšlet na medaili, ale čekal jsem boj o stupně vítězů také od Bardala, Stocha a minimálně dvou Rakušanů. Soutěž týmů se dala celkem předvídat až na tu bronzovou pozici. Slovinci určitě nejen mne překvapili, při neúčasti Petera Prevce podali neuvěřitelný výkon všichni čtyři skokani, klobouk dolů,“[/i] vysekl poklonu slovinskému týmu.
I čeští skokané však Sakalovi dělají v letošní sezoně radost. [i]„Lukáš Hlava mne velmi překvapil a jeho výdrž a chuť na sobě pracovat také dávám za příklad klukům, které dnes trénuji. Na Lukášovi je vidět, že dnes skokan není starý ani v šestadvaceti, sedmadvaceti letech, že kdykoliv má šanci vstoupit do světové extratřídy, pokud nepovolí v tréninku a věří si. Roman Koudelka patří dnes do světové špičky, ale pokud budu upřímný, svoje předpoklady, které má, zatím nedokáže plně využít. Pokud zapracuje v budoucnu na svém projevu při letu, nebude na něj mít vůbec nikdo! Pokud se mu tohle podaří změnit, může mít Česko v následujících několika letech ‚českého Morgiho‘,[/i] chválí naše borce jejich reprezentační předchůdce.
[b]Filip Sakala trénuje s otcem v Ljublani[/b]
Jaroslav Sakala koučuje už od léta loňského roku slovinský klub Ilirija Ljublaň. Tam odešel po předchozím působení ve Frenštátě pod Radhoštěm nebo u českých reprezentantek. A kromě slovinských nadějí se při tréninku stará také o svého syna Filipa. [i]„Filip bydlí a trénuje se mnou v Ljubljani, vyrůstá skokansky v konkurenčním prostředí, které v Česku bohužel není. Jsem velmi rád a vděčný klubu Ilirija, že mi tohle umožnil. Filipa prostředí tady taky hodně změnilo a jsem rád, že můžu říct, že na sobě pracuje poctivě,“ [/i] oceňuje Sakala píli svého syna, který nedávno dosáhl na pěkná umístění ve FIS Cupu v USA (6. a 12. místo).
Foto: Filip Sakala s tréninkovým kolegou Rogeljem (autor: Ing. Jiří Sedláček)
A jak Saky vidí situaci s dalšími českými juniory, kteří ani letos většinou neskáčí srovnatelné skoky s širší světovou špičkou v CoC ani FIS Cupu? [i]„Na tuhle otázku Vám bohužel neodpovím, nerad bych se kohokoliv dotknul svým komentářem v otázce mládeže…“[/i]
SSK Costella Ilirija Ljublaň je pro Jaroslava Sakalu prozatím úspěšnou štací, neboť slovinská mládež letos sbírá cenné úspěchy a pod Triglavem rostou velké skokanské naděje. [i]„Je tady mnoho talentované mládeže, i když i zde pociťují trenéři úbytek dětí v klubech. Jednotlivé oddíly tu ovšem pro získání mládeže spolupracují. Nikdo zde neřeší, jestli malé děti mají roztrhané kombinézy. Tady je důležité, že ty děti na můstku chtějí být. Dnes, po úspěchu slovinských skokanů na MS v letech, se už mluví o strategii, jak těchto výsledků využít co nejlépe a jak získat nové naděje. Vždyť Slovinsko v letošní sezóně přivezlo medaile z OH mládeže v Insbrucku, na MSJ získali kluci zlato a stříbro, děvčata bronz v týmech, Kranjec je mistr v letech, družstvo bronzové… Určitě se to odrazí na popularitě tohoto sportu ve Slovinsku,“[/i] zakončuje mistr světa v letech z Planice 1994 a čtyřnásobný vítěz závodů SP, Jaroslav Sakala.
Hlavní foto: Jaroslav Sakala (autor: Michaela Vondrášková)