Nejzkušenějším českým závodníkem na startu olympijských her bude bezesporu šestatřicetiletý Roman Koudelka. Lomnický skokan se připravuje na své páté hry v roli závodníka a po dvaceti letech znovu okusí jejich atmosféru na Apeninském poloostrově, kde startoval jako začínající předskokan. Jak se na vrcholnou akci připravoval, na co se na místě těší a co pro něj účast na hrách znamená, prozradil v rozhovoru před startem ZOH.
Chystáte na OH nějaké novinky, nebo spíš pilujete základy, na kterých stavíte?
Trošku jsme pracovali i s materiálem a lyžemi, protože v Itálii bývá hodně zadní vítr, což je trošku jiné než na jiných závodech. Spíš jsme se ale soustředili na uvolněnost a skoky celkově. Detaily budeme řešit až vyloženě na místě konání olympijských her.
Na co se v rámci letošních OH nejvíc těšíš?
Abych řekl pravdu, zatím moc nevnímám, že bude olympiáda, a ani to moc vnímat nechci. Jdu krok za krokem a snažím se dělat tu práci, kterou jsme si nastavili. Je to moje pátá olympiáda a vím, že to není vždycky takové, jak to vypadá v televizi. Všechno kolem bývá většinou hektické, takže mám osobně radši běžné Světové poháry. I z těch důvodů se na olympiádu jako takovou nějak nezaměřuji. Samozřejmě se to na mě valí ze všech stran, ale snažím se to z hlavy spíš vytěsnit a jít tam s tím, jako by to byl normální Světový pohár.
Pátá olympiáda je milník, na který se žádný český skokan nedostal. Co to pro tebe znamená?
Pro mě hodně, je to už známka nějaké dlouhodobé výkonnosti. To mě strašně těší. Trošku mě mrzí, že jsem nestihl olympiádu v Turíně (2006), kde jsem byl jako předskokan a skákal jsem tam velice slušně, ale pátá olympiáda je úžasná a uvidí se, jak to tam půjde.
V Itálii už jsi jednou byl, i když ne v závodní roli, bereš to teď jako nějaké uzavření kruhu?
To nevím, ale na tu první olympiádu mám krásné vzpomínky, jako předskokan tam se mnou skákali Lukáš Hlava, Michal Doležal a Fanda Vaculík. Všichni jsou teď trenéři a bylo to úžasné, pro mě to bylo první nakouknutí do toho velkého světa a hrozně jsem si to užíval. Ze všech olympiád to na mně zanechalo asi nejpozitivnější vzpomínky, i když jsem tam nezávodil.
Jaká je tvá největší vzpomínka spojená s OH?
Když začnu negativní, tak to bude Peking. Jak to bylo v době covid-19, tak jsme byli zavření jak ve vězení a každé ráno jsme museli chodit na testy. To za mě s olympiádou nemělo nic společného. Naopak Vancouver byl úžasný, tam volnost byla, mohli jsme si jít i zalyžovat a celkově to bylo takové pohodovější, to pro mě mělo velkou váhu. Další olympiády jsem možná očekával něco podobného, a to se nestalo, tak jsem z toho byl trošku zklamaný.
Máš nějaký sportovní vzor z olympijských her?
Můj vzor je odmalička určitě Kazujoši Funaki, který vyhrál v Naganu na velkém můstku. Když zůstanu u skoků, tak určitě taky Simon Ammann a Kamil Stoch. Trochu mě mrzí, že se letos Simi neprobojoval, ale Kamil tam bude. Zaskákat si se vzory z mládí je pro mě něco úžasného.
Co pro tebe olympiáda znamená v porovnání s ostatními závody?
Na jednu stranu velký stres a velký chaos, ale na tu druhou zase splnění dětského snu. To, že se mi to podařilo už v útlém věku bylo o to hezčí a budu se snažit si udržet ty krásné vzpomínky a neřešit věci okolo.
Máš nějaký olympijský cen nebo cíl?
Odmalička chci získat olympijskou medaili, to si myslím, že by měl chtít každý sportovec. Nevím, jestli to je v mém věku ještě reálné, ale skoky na lyžích jsou zrádný sport a může se stát cokoliv.
Letos jsi ve Světovém poháru byl nejvýš 17., je základním cílem to vylepšit?
Na umístění se soustředit nechci. Samozřejmě je trošku výhoda, že letos není kvalifikace, takže odpadnou jedny starosti. Chci si skoky užívat a soustředit se na to, na co mám. Sice se to snadno řekne, ale udržet mou hlavu v tom, abych nechtěl víc, než na co v daný moment mám, je hrozně těžké. A když se to pak povede, tak je vidět, že podle výsledků v Innsbrucku nebo Sapporu to funguje.
Letos je olympiáda trošku rozdrobená, je přesto v programu nějaký sport, který si nechceš nechat ujít?
Já bych si nechtěl nechat ujít hokej, protože ho odmalička miluju, ale to je za mě nesplnitelné, protože to máme opravdu daleko. To mě strašně mrzí, protože když jsem poslouchal Kubu Jandu a Honza Maturu, kteří zažili Salt Lake City a říkali, že šli na jídlo a tam vedle nich seděl Jágr a spol., tak to muselo být něco úžasnýho, kdežto já tohle nikdy nezažil. Když jsme takhle odděleně, tak to pro mě úplně ztrácí kouzlo olympiády.
Jak se ti líbí česká olympijská kolekce?
Musím říct, že letos jsem z ní nadšený. Jako sportovec řeším hlavně funkčnost, která je super. Tohle se jim povedlo a design nechám na odbornících (smích).
Jaké máš dojmy z areálu nových můstků v Predazzu?
Je to takový ten moderní areál s moderními můstky, kde není skoro žádný radius a máte pocit, že jedete pořád po rovině. Tyhle moderní můstky úplně rád nemám, i když postupem času jim taky trochu přicházím na chuť. Hlavně doufám, že to tam bude dodělané, protože v létě to bylo opravdu staveniště. Kdyby trochu zapršelo, tak se brodíme po kolena v blátě.
Co by podle tebe na olympiádě mohlo být lepší?
Těžko říct, v Itálii se mi moc pozitiva nehledají (smích). Jsem ale rád, že je to v Evropě a přál bych si, aby pod můstkem byla lepší divácká kulisa než na předchozích olympiádách, protože tam to úplně slavné nebylo.
V Itálii je tradičně lákadlem kuchyně, jak to s ní máš ty?
Mám rád těstoviny, špagety a samozřejmě i pizzu, ale tu si v sezoně moc nedopřávám. Zatím na všech olympiádách byl velký výběr jídla, kde jsme mohli vyzkoušet mnoho kuchyní. Po 14 dnech je ale stejně pořád všechno dokola a vždycky jsem se těšil domů, až si dám nějaké klasické české jídlo.
Které z předchozích Her pro tebe znamenají nejvíc a proč?
Asi Vancouver, protože to byla moje první olympiáda v roli závodníka. I když jsem tehdy neměl dobrou formu, tak jsem se tam dokázal vybičovat k dobrým výsledkům (12. a 23.).
Výsledky Romana Koudelky na ZOH v individuálních závodech:
Foto: Roman Koudelka (autor: Jan Štěrba)
