Jsou to již tři měsíce, kdy byla napsána tečka za olympijskou sezonou, sezonou, která byla pro skokanky na lyžích jednou z nejdůležitějších v historii tohoto stále se rozvíjejícího sportu. Za zajímavou zimou se ještě jednou před startem letní sezony ohlédneme s finskou jedničkou Julií Kykkänen.
Zatímco zraky fanoušků mužského skoku již s nadšením vyhlížejí první závody Grand Prix, skokanky smutní. Kvůli nezájmu ze strany pořadatelů se uskuteční jen dva závody nejvyššího letního seriálu. Kromě nich budou moci ženy změřit síly v nižších FIS soutěžích. Na programu jsou dvě klání Kontinentálního poháru a několik závodů v rámci FIS Cupu, který zavítá také do českého Frenštátu pod Radhoštěm.
Dvacetiletá Finka z Lahti se do elitní skokanské společnosti dostala právě v uplynulé sezoně, v níž obsadila 9. místo v konečném hodnocení Světového poháru. V polovině klání, kterých se účastnila, skončila v top 10. Poprvé vystoupala i na stupně vítězů, v Hinzenbachu a Falunu zaujala třetí příčku. Jako studentka sportovního institutu na univerzitě ve Vierumäki se zúčastnila i své první univerziády, kde dosáhla úspěchu v týmovém klání společně se Sami Niemim. Na olympijských hrách již tolik nezářila a napoprvé si připsala průměrné 17. místo.
Sezona 2013/2014 byla jednoznačně Tvou nejlepší ve Světovém poháru. Poprvé ses probojovala do top 10 celkového pořadí. Jak tuto sezonu s odstupem hodnotíš?
Nádherné bylo stát na stupních vítězů. Byla to skvělá sezona a to nejen pro mě, ale pro všechny skokanky. Ženský skok na lyžích psal dějiny tím, že se poprvé představil na olympiádě a to je pro nás obrovská věc. Celkem vzato jsem z této sezony nadšená!
Oproti předchozím sezonám jsi zaznamenala výkonnostní vzestup. Co za ním stálo?
Zajisté byla tato sezona lepší než ta předchozí. Ale když se nad tím zamyslím, je těžké to porovnávat. V polovině minulé sezony jsem si zlomila klíční kost a musela jsem podstoupit operace, takže jsem nestihla většinu závodů… Každopádně jsme před touto sezonou mohli absolvovat víc tréninkových kempů mimo Finsko, měli jsme i víc soustředění a udělali víc skoků než kdy předtím. Také za námi stála větší podpora. To jsou asi ty podstatné důvody.
V prosinci ses zúčastnila zimní univerziády, bylo náročné se na ni připravit hned v úvodu sezony?
Musím říct, že to pro mě bylo docela těžké, ostatně jako celý začátek sezony až do ledna. Ale předvedla jsem tam to nejlepší, co jsem mohla.
V týmovém závodě jsi tam společně se Sami Niemim vybojovala stříbrnou medaili. Jak sis netradiční týmový závod užila?
Formát závodu je zajímavý a baví mě. Jsem moc ráda, že jsme ukázali, co je v našich silách, a navíc jsme se i dobře bavili.
Kromě univerziády jsi vystoupala na stupně vítězů i ve Světovém poháru. Jak ses cítila, když jsi stála v Hinzenbachu poprvé na pódiu vedle fenoménky Sary Takanashi?
Byla jsem nadšená a především mi to dodalo hodně sebedůvěry!
Podle výsledků gradovala Tvá forma těsně před olympijskými hrami. Je možné to takto naplánovat nebo se prostě musí vše sejít?
Cílem pro celou sezonu je být lepší a lepší. Nejde říct, že bychom to tak plánovali.
V olympijském závodě jsi ale na výsledky ze Světového poháru nedokázala navázat. Nebylo pro Tebe 17. místo zklamáním?
Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale na druhou stranu výsledek mohl být lepší… Plán byl pobavit se a užít si to – a to se podařilo!
Jak jsi celkově první olympiádu prožívala?
Byla to skvělá zkušenost. Všechno bylo mnohem větší a velkolepější než na závodech Světového poháru… Bylo mi ctí být tam a reprezentovat Finsko!
V uplynulé sezoně byly do programu Světového poháru zařazeny už dva závody na velkém můstku. Jak vnímáš v průběhu sezony přechod ze středního na velký můstek?
Asi tam rozdíl je. Ale myslím, že bez ohledu na velikost můstku, bych měla vždy skákat stejnou technikou. Možná jen kolíček by mohl být trochu kratší, protože čím je větší můstek, tím větší je rychlost a tlak pod lyže. Zatím za sebou nemám moc skoků na velkých můstcích, mým délkovým rekordem je 126 metrů, ale mám je radši.
Zdá se, že s každou sezonou přibývá zranění na můstcích, především jsou to problémy s koleny. Co je hlavní příčinou?
Podle mého názoru je to kvůli kombinézám. Najíždíme větší rychlostí, a pak máme i větší rychlost při přistání. A to je mnohem náročnější pro nohy.
Co Ti přinesla a o co Tě obohatila sezona 2013/2014?
Obohatila mě o zážitek v podobě účasti na olympijských hrách v Soči. Být a soutěžit na olympiádě je něco nezapomenutelného.
Letos v létě se uskuteční jen dva závody Letní Grand Prix žen. Jak sama vnímáš nezájem ze strany pořadatelů?
Musím říct, že jsem trochu zklamaná, protože v závodech se můžeme porovnat a získat jistotu. Právě přemýšlím o tom, jestli budu absolvovat alespoň závody FIS Cupu a Kontinentálního poháru.
Foto: Julia Kykkänen (zdroj: skijumping.pl)
