Jedinou českou zástupkyní v závodech GP byla Karolína Indráčková. Po dvojnásobném bodovém zisku v polském Szczyrku pro ni určitě závody v Klingenthalu byly zklamáním, neboť druhé kolo zůstalo tentokrát notně vzdáleno. Po skončení závodu samozřejmě převládalo zklamání, ale také přesvědčení, že český ženský tým má před sebou o poznání světlejší zítřky.
Poslední závodní víkend léta asi nedopadl podle představ…
Musím to samozřejmě vnímat negativně, skoky byly hodně špatné. Za léto jsem se ani nikam moc neposunulo, vím, že chyba je ve mně. Na svěťák prostě nemám, je dobře, že teď už žádné závody nejsou a je čas to zlepšit. Věřím tomu, že se do zimy ještě zlepším, protože na závodění to teď není.
Ve Szczyrku to v rámci GP bylo nadějnější, něco se od té doby pokazilo, nebo to bylo jen o špatném víkendu?
Myslím, že celé léto skáču tak nějak pořád stejně. Někdy je to samozřejmě trochu lepší a někdy horší, tady na velkém můstku je to všechno vidět o dost víc. Vyloženě se nic nepokazilo, ale stagnuju a nezlepšuju se. Musím si sama vyhodnotit, kde dělám chybu, a nějak se s tím poprat.
Po loňské sezoně jsi říkala jsi, že víš, v čem byly v přípravě chyby, podařilo se je podle tebe letos odstranit?
Snaha byla (smích). Zatím se to ale ještě neprojevuje.
Sestra Anežka se vydala studovat do Stamsu, je něco z rakouské skokanské kuchyně, čím tě teď může inspirovat?
Samozřejmě se vyptávám, co dělají a jakým způsobem trénují, protože mě to dost zajímá. Myslím, že je určitě dobře, že tam šla, uvidí zase něco nového a může to přinést jen samá pozitiva. Já jsem ale do svých skoků zatím nic nepřenesla.
Výkonnostně je na tom teď v létě Anežka o něco lépe, převažuje tam rivalita, nebo spíš sesterská podpora?
Já jsem určitě moc ráda, že se jí daří. A uvidíte, že i Klárka (Ulrichová) s Verčou (Jenčovou) budou v zimě skákat dobře, protože ty holky na to mají. Jsem ráda, že i když mně se nedaří, tak máme jiné holky, které mohou skákat dobře.
Klára Ulrichová v létě bojovala se zraněním rukou, jak je na tom teď?
Klárka začala minulý týden zase skákat, takže v zimě bude zase stoprocentně připravená. Těším se, až budeme zase jezdit ve více holkách.
Postupné letní smrsknutí týmu asi taky na pohodě nepřidalo?
Rozhodně nepomohlo. Fakt je znát, když jsme na závodech a soustředěních tři nebo čtyři, je to úplně o něčem jiném. Doufám, že v zimě budeme jezdit ve vícero holkách a budeme mít na to, abychom mohli startovat společně, protože psychické stránce to dost pomůže. Každopádně ale smysl jezdit na Světový pohár, když na něj nebudeme mít, protože skákat jen kvalifikace je hrozně deprimující. Vím ale, že já bych svěťáky skákat měla, takže doufám, že to na ně stačit bude.
Jak se tedy teď vybít a dostat do pohody mimo můstek?
To je dobrá otázka (smích). Já se asi úplně mimo můstek nevybiju, spíš budu trénovat o to víc. Teď poletíme do větrného tunelu ve Švédsku, kde věříme tomu, že se posuneme v letové fázi, se kterou máme všechny čtyři problémy. Jsem ráda, že se to povedlo a Dukla i svaz nás podpořily. Potom naváže soustředění v Planici na velkém můstku, abychom mohli poznatky z tunelu rovnou přenést na můstek.
Spolupráce s trenéry tedy funguje?
Trenéři určitě vědí, kam směřujeme a co chtějí, ale už neovlivní, jestli se zlepšíme, nebo ne. To je čistě na nás.
Jsou s novým vedením znát i nějaké změny k lepšímu?
Jo, myslím, že jo. Přijde mi, že vedení s námi více komunikuje a zajímá se víc o pocity a názory sportovců. Určitě věřím tomu, že mají cestu, kterou by to mohlo vést k lepšímu.
Foto: Karolína Indráčková (autor: Jan Štěrba)
