Karolína Indráčková neprožila optimální víkend. Ani v jednom závodě nedokázala v Hinzenbachu podovat, což je její nejdelší letošní šňůra závodů bez bodového zisku. A i když nálada pochopitelně ideální nebyla, natěšení na závěr sezony nakonec stejně převládlo. Nyní vám s českou jedničkou přinášíme povíkendový rozhovor.
První víkend v sezoně bez bodů, nadšená určitě nebudeš?
To nejsem. Prostě nedokážu udělat nějaký normální skok. Jsem z toho taková přešlá. Spíš si připadám, že fakt nevím, co tam mám udělat a proč to nefunguje.
Na minulých závodech ve Willingenu jsi měla jasný plán a i tady jsi v sobotu říkala, nač se musíš soustředit, to tedy selhalo?
To jo, na to jsem se soustředila a přišlo mi, že nájezdové postavení bylo lepší. Proto fakt nevím, proč tu bubnuju a neskočím normálně. To je na tom nejhorší, i podle videa mi přijde, že nájezd je v pořádku, ale prostě asi není.
Pocitově jsou tedy skoky lepší než reálně?
Rozhodně lepší, než to reálně je. Jsem z toho taková zmatená.
A jak vypadá srovnání s předchozími závody SP?
To jsme i srovnávali, a když jsme se koukali na video, tak nájezdové postavení je podobné. Jen mi teď chodí aktivní vršek, což předtím nebylo. Nevím ale, jak to odbourat. Fakt se snažím, ale absolutně mi to nevychází.
Možná to Hinzenbach méně odpouští?
No, tady to chce narvat nohou (smích). Ale teď jsem z toho taková zmatená, že nedokážu ani pořádně neco vyjádřit.
Už na v Brotterode (závody ICOC 17.-18. 2.) byly výsledky horší, neuškodila ti i ta pauza od Willingenu?
Samozřejmě mě trochu mrzelo, že tam byla pauza, to je ale takové co by, kdyby. Byla jsem zase ráda, že jsme jely to Brotterode. V týdnu před Brotterode jsem byla sice trochu nachlazená, ale na techniku by měl člověk skákat i tak, což se nedařilo. Fakt nevím, kde se stala velká chyba.
Teď tě ale čeká další pauza?
Trenéři rozhodli, že do Lahti neletíme, takže bude šance být doma. Pak potrénujeme v Planici a letíme na RAW Air.
Díky tomu bude třeba šance mít o to víc času na odhalení a nápravu problémů?
Doufám, ale nevím, kde ten prostor bude, skákat budeme jen dva dny. Věřím tomu, že to ještě odhalíme. Potřebuju zjistit, kde je ta chyba a pokusit se jí odstranit. Udělám všechno pro to, abych zase skákala normálně a měla z toho radost.
Jaké má u tebe vlastně RAW Air postavení oproti jiným akcím?
Mně se to strašně líbí. Za prvé je to v Norsku, které mám strašně ráda. Za další je to na velkých můstcích, i když letos je tam i malý v Trondheimu. Je to specifické i tím, že se počítají i kvalifikace, celkově je to hodně zajímavé a jak je to ke konci sezony, tak to člověk vnímá tak trochu za odměnu.
Z Osla jsi v minulosti nadšená nebyla, třeba to letos s touhle technikou bude lepší?
Jo, já věřím, že to lepší bude. To, že mám nějaké můstky, které mi nesedí… To má každý. Pokud člověk skáče normálně, tak i tam dokáže skočit dobře. Věřím tomu, že když budu vědět, co mám udělat pro to, abych nechodila tolik tím vrškem, tak to bude v pohodě i v Oslu. Škoda, že se neskáče v Lillehammeru, protože ten mám samozřejmě nejradši.
Pak vás čeká Trondheim, tam máš jaké zkušenosti?
Tam jsme byly jednou, ještě na tom prvním RAW Air (v roce 2019). To bylo fajn, ale teď můstky přestavěli a pro každého to bude nové, ale těším se moc. Jsem ráda, že tam pojedeme takhle ve třech. Je vždycky super, když nejezdím sama a je nás víc. Když se někomu nedaří, tak ho někdo zastoupí a to se mi na tom týmu strašně líbí a je to parádní.
Loni jsi právě většinou objížděla závody sama, to bylo asi takové smutné?
Jo, bylo to trochu smutné. Člověk se samozřejmě vždycky snaží, jsou týdny, kdy člověk jezdí sám, ale vždycky je lepší, když je nás víc.
Na konec sezony byl přidán ještě jeden závod v Planici (na středním můstku ve čtvrtek 21. 3.), co na to říkáš?
Doufám, že se udržím ve třicítce, abych tam mohla startovat (smích). Ale samozřejmě jsem nadšená, protože mě mrzí, že se závody rušily. Je úplně super, že to pořadatelé takhle udělají a teď jen se tam udržet.
Je tedy velká motivace se tam udržet?
Na jednu stranu jo. Nemůžu ale říct, že by zrovna tohle byla pro mě hlavní motivace, bohatě by mi stačilo, abych skákala dobře.
Foto: Karolína Indráčková (autor: Jan Štěrba)
V Hinzenbachu jsem byl, z ČR to není daleko. Tak doufám, že Karolínu nevyděsila česká vlajka mezi diváky 🙂 Jinak se mi zdálo, že Karolína měla při skoku patky lyží poměrně daleko od sebe, v porovnání s elitními závodnicemi (kromě Niky Prevc, ale ta má svůj osobitý styl). Nevím, jestli to mohlo mít vliv, nejsem odborník. Každopádně přeji hodně úspěchů v dalších závodech.