Klára Ulrichová prožívá vydařený týden. Po středečním zisku zlaté medaile na republikovém šampionátu se v sobotním závodě Světového poháru v rakouském Hinzenbachu podruhé v kariéře dokázala vměstnat do dvacítky mezi elitou. Níže se dozvíte, co nám 20letá česká reprezentantka po zisku 19. místa pověděla.
Po závodech v Harrachově jsi zmiňovala, že na tebe často působí stres, dnes se ho tedy povedlo zkrotit?
Nevím, jestli se to úplně povedlo, nervózní jsem vždycky. Dneska jsem si to ale užila se vším všudy, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela a prostě to sedlo tak, jak to mělo být.
Dnes jsi předvedla nejlepší skoky v závodě, což u tebe nebývá pravidlem – co tomu pomohlo?
Před prvním kolem mě trenér trošičku sprdnul, možná jsem se díky tomu do závodu trochu dokázala nahecovat a jsem strašně štastná.
Co se tam stalo?
Říkal, že na to mám, že to musím udělat nohou, což je moje největší síla. S tím jsem do toho šla a jsem ráda, že jsem to udržela i ve druhém kole.
Bereš dnešek jako potvrzení rostoucí formy?
Určitě, je to jeden z ukazatelů. Doufám, že to takhle bude pokračovat.
Se zvykáním na zdejší můstek jsi zjevně problém neměla?
Je pravda, že tenhle můstek je velmi zvláštní a člověk se na něj musí hodně adaptovat. Já ale i když se ohlédnu do minulosti, tak tu mám svoje nejlepší výsledky (v roce 2021 18. a dnes 19. místo). Čím to je nevím, trénuju tady nerada, ale závody mi tu vychází.
Po letním zranění přišla paradoxně celkově lepší sezona, jak se to seběhlo?
Je to dlouhý proces. Prožila jsem teď velké životní změny, kvůli škole jsem se přestěhovala do Prahy a tréninkový systém se celkově změnil. Odpadlo cestování z Moravy, je to teď víc v režimu čistě školy, soustředění a tréninků. Možná se pozitivně projevuje i to.
Určitě se ale projevuje taky objíždění SP v početnějším týmu?
Určitě, s holkama jsme se teďka fakt semkly jako tým. Kája má za sebou úžasný začátek sezony, Verča teď měla životní výsledek na mistrovství světa juniorů. Takže je jasně vidět, že všechny jdeme nahoru.
Co pro tebe dnešek znamená?
Znamená to pro mě velkou odměnu za práci, kterou dělám. Včetně té, kterou nikdo nevidí. Jsem ráda, že se to vyplácí.
Kdybys dnešní výkon srovnala se závody z uplynulé doby, kdy naposled jsi byla tak spokojená?
Budu se muset hodně zamýšlet, ale možná před třemi lety tady, kdy jsem taky byla do dvacítky.
Co teď ještě zlepšovat?
Zlepšit se dá určitě úplně všechno, hlavně je potřeba pracovat tak, jako doteď. Před zítřkem ale určitě nic zásadně měnit nechci, spíš pokračovat v tom, co jsem dnes nastavila.
Foto: Klára Ulrichová (autor: Jan Štěrba)
