Svou 33. příčku z olympijských her v Pekingu bude chtít letos určitě vylepšit Klára Ulrichová, jež do letošní zimy vlétla životním 12. místem ve Falunu. Poté se jí povedlo bodovat ještě šestkrát, což z probíhající sezony činí jednoznačně nejlepší v dosavadní kariéře frenštátské závodnice. Dle vlastních slov chce na olympiádě především navázat na své kvalitní skoky a ač již samotná účast je pro ni velmi cenná, netají ani myšlenky na cenné kovy
Na co ses soustředila v posledním týdnu před olympiádou?
Na poslední chvíli rozhodně žádné velké změny neplánuji. Vím, že skákat dobře umím, tato sezona to zatím potvrzuje, i když to nebylo vždycky úplně jednoduché. Poslední týden jsem využila k upevnění celého procesu, rutiny před skokem a doladění posledních detailů. Věřím, že si vše uložím do paměti i těla, abych pak v závodním stresu, který bezpochyby přijde, dělala jen to, co umím.
Mrzí tě, že nebudeš mít možnost startu v žádném týmovém závodě?
To víš, že mrzí. Týmové závody mi vždy přišly v něčem speciální, možná i proto, že jich za zimu moc není
Klára Ulrichová letící ve Wisłe (autor: Jan Štěrba)
Na co se v rámci olympijských her nejvíc těšíš?
Asi na celý ten proces. Olympiáda je jedinečná v tom, že to není jen závod, je to kompletní balíček všeho, co s sebou taková akce nese. Od fasování, pobyt v olympijské vesnici, potkávání se sportovci napříč disciplínami a zeměmi až po samotné závodění.
Jaká je tvoje největší vzpomínka spojená s olympiádou?
U nás doma jsme byli přilepení u obrazovky vždy, když se vysílala olympiáda. Ať už ta letní, nebo zimní. Radši jsme sice vždy sportovali aktivně, ale olympiáda je prostě fenomén, který spojuje lidi a generace. Nejvíc vzpomínám na ty chvíle, když se společně zarýváte do sedačky nervozitou a doufáte, že to pro Česko „cinkne“. Přiznám se, že to dnes prožívám stejně jako tehdy, a možná ještě víc, když už teď vím, jak je náročné se tam dostat.
Co pro tebe olympiáda znamená ve srovnání s ostatními závody?
Před samotnou olympiádou musíte prokázat výkonnost a být konzistentní po dobu čtyř let, abyste se vůbec kvalifikovali. Takže reprezentovat na olympiádě pro mě znamená již podruhé splnění dětského snu a rozhodně se to nedá srovnávat s jakýmkoliv jiným závodem. Je to akce, kterou sleduje téměř celý svět a na sportovce je upřena daleko větší mediální pozornost, tlak a očekávání. Je tedy daleko náročnější zůstat koncentrovaný na sebe a svůj výkon.
Jaký máš olympijský sen či cíl?
Mým snem vždy bylo se na olympijské hry dostat. To se mi už splnilo, takže teď už nezbývá nic jiného než jednou závod pod pěti kruhy vyhrát.
Klára Ulrichová během MČR v Harrachově (autor: Jiří Korbel)
Který sport z programu si nechceš nechat ujít?
Asi rychlobruslení, něco mi říká, že se nám všem u obrazovek bude zatajovat dech.
Jak se ti líbí česká kolekce pro ZOH?
Hned na první pohled mě zaujala hlavně nástupová kolekce, která je dost netradiční. Dost se mi líbí, je za tím opět myšlenka a jedinečný příběh s odkazem. Jako sportovec však ocením nejvíce funkčnost a doufám, že to letošní kolekce opět splní.
Jaký je tvůj první dojem z areálu skokanských můstků?
Nedokážu říct, zda se mi můstky líbí, nebo nelíbí. Každý můstek je svým profilem jedinečný a ty Predazzu jsou dost specifické tím, že nemají téměř žádný rádius. Letová křivka je navíc o něco vyšší než u ostatních moderních můstků.
Co by podle tebe na olympiádě mohlo být lepší?
Olympiáda je obrovský kolos, a ne všechno jde udělat úplně ideálně. Ať už jde o logistiku, počasí, nebo atmosféru. Některé věci prostě nejde dopředu naplánovat, takže to pro italské organizátory bude určitě oříšek. Věřím ale, že to zvládnou. Jinak nad tím moc nepřemýšlím, snažím se nemít žádná očekávání.
Náhledové foto: Klára Ulrichová na Světovém poháru v Engelbergu (autor: Jan Štěrba)
