Klára Ulrichová prožívá ve Světovém poháru bodově životní sezonu, většina jejího zisku však přišla už v jejím úvodu. České reprezentantce se naštěstí podařilo zbrzdit nelichotivou prosincovo-lednovou sérii nepostupů z kvalifikacích, o víkendu v Lahti však na 26. příčku z Hinzenbachu nenavázala a další body do žebříčku nepřidala. Přesto si v pátek vylepšila osobní rekord na můstku Salpausselkä (107,5 m) a věří, že si po 33. místu co nejvíce psychické pohody přiveze na další zastávku do Osla.
V Lahti ses poprvé během víkendu dostala za 100 metrů, což je výrazné délkové zlepšení. Vnímáš to tak i pocitově?
Určitě to byl pocitově nejlepší skok tady. Víc jsem si počkala na hranu a z toho to pak ve vzduchu všechno líp vycházelo.
Skákala jsi tu i loni a taky ses spíš trápila (nepostoupila do závodu). Myslíš, že jsi tímhle posledním skokem už trochu přišla na to, jak tu skákat?
Nemyslím si, že bych na něco úplně zásadního přišla. Je to prostě o tom, jak si to dokážu v hlavě nastavit. V technice není moc co řešit.
Sezonu jsi začínala taky na starším severském můstku, ve Falunu. Jak bys je srovnala?
Vnitřním pocitem bych řekla, že mi starší můstky sedí víc. Už bych se ale nerada vracela k tomu, co bylo.
Na severu se skákalo nejen tady, ale i v Lillehammeru, kde Anežka Indráčková získala juniorské zlato. Jak jsi to prožívala?
Moc jsem jí fandila a určitě je to pozitivní krok pro celý český skok.
Klára Ulrichová po doskoku (autor: Jan Štěrba)
Objíždíš celou sezonu, závodů je letos opravdu hodně. Je tam už nějaká únava?
Fyzická určitě ne, s přípravou jsem na tom letos dobře. Spíš trochu mentální, nezdary poslední doby mě trošku sráží dolů, ale to je prostě sport. Člověk musí přetrpět, pokud ho to, co dělá, naplňuje.
Anežka (Indráčková) v rozhovorech hodně mluví o psycholožce, která jí dost pomáhá. Máš také takovou dobrou duši, na kterou se můžeš obracet?
Určitě mám a pracujeme na tom. Samozřejmě je to na delší dobu a věřím, že se to v budoucnu ukáže jako dobrá cesta.
Teď tě čeká Oslo, což je můstek, který už znáš celkem dobře. Jak se tam těšíš?
„Těšit se“ je slovo, které v souvislosti se sportem nerada používám. Je to úplně jiný můstek, dost specifický, dost tam záleží na podmínkách. Je o něco letečtější, ale myslím si, že když to zvládnu v hlavě a budu mít štěstí na podmínky, tak se můžu dostat do třicítky.
Náhledové foto: Klára Ulrichová (autor: Jan Štěrba)
