V Lillehammeru se na bodované pozice vrátila také Klára Ulrichová. Stále ještě juniorka v rámci Světového poháru bodovala poprvé od února 2022 a přispěla tak k českému trojnásobnému bodovému přísunu. Po víkendu se nám i ona svěřila se svými dojmy.
Před sezonou jsi zmiňovala progres, na kolik jsi ho dokázala naplnit v závodech?
Úspěch i progres je v zásadě nekvantifikovatelný. Nemusí se vždy jednat o progres v technice, který je patrně viditelný na můstku, ale o progres, chcete-li spíše postupné kroky v životě jako takovém. Zásadně k tomu přispělo moje letošní zranění obou rukou, kdy jsem měla po delší dobu čas od sportu, prostor pro jiné aktivity, ale hlavně zamyšlení, co od své budoucnosti a sportu očekávám. Na poslední chvíli jsem se rozhodla pro studium sportovního managementu v Praze, protože vzdělání je pro mě důležité.
Abych se vrátila k víkendu, tak ten pro mě byl lehce nadprůměrný. Tréninkové zlepšení z můstku jsem si bohužel úplně nedokázala přenést do závodu, i tak to stačilo na tři body hned na úvod sezony, za což jsem moc ráda. Body představují pro každého skokana jakousi jistotu.
Na velkém můstku to pak v neděli nevyšlo, v čem byl největší rozdíl?
Nový den (smích). Nechci ale sebe a ani nic jiného obhajovat nebo si dokonce stěžovat. Byl to první závodní víkend v zimě, v jednom závodě to vyšlo, v druhém už tolik ne. Před námi je však ještě spousta nových závodů, takže hlavu nevěším.
Jaké je to mít v týmu dvě další holky na bodech, je pak větší chuť se posouvat? A na čem je potřeba zapracovat?
Je samozřejmě skvělé vidět, že jsme se všechny přes léto posunuly a každá z nás má na to být v závodech do TOP30, to je myslím si i pozitivní ukazatel směrem k týmovým závodům. Na druhou otázku vždy ráda odpovídám, že vždy je na čem pracovat! Svět nikdy nespí a nyní již máme kompletní srovnání se světovou špičkou. Zatím jsou pro mě ty nejlepší holky hodně vzdáleny. Musím teď hlavně pracovat na technice a stabilizovat skoky.
Po maturitě jsi v Praze nastoupila na VOŠ, jak to zvládáš skloubit se skákáním, je tam výraznější rozdíl?
Dá se říct, že jsem se pro tuto školu rozhodla jen kvůli skokům. Zatím mě však studium baví. Praha je město příležitostí a možností a Dukla mi poskytla možnost tréninkové zázemího v Praze, ale také to nemám daleko do Liberce, kam v týdnu cestuji na tréninky. Největší rozdíl pociťuji v intenzitě, která je kladena na samostudium. Sice jsem na něj už zvyklá, ale tady je to přeci jen o něco složitější. Člověk se musí sám vzdělávat o něčem, co slyší úplně poprvé v životě a následně z toho udělat zkoušku, nebo o tom napsat esej. Musím se přiznat, že psaní není zrovna moje nejsilnější stránka.
V létě tě trápila zlomenina rukou – je po zdravotní stránce už vše v pořádku?
Děkuji za optání! Ano, jsem fit. Někdy se stane, že se mi u nějakých specifických cvičení zápěstí připomene, ale nijak mě to nelimituje při samotném skoku na lyžích, a to je nejdůležitější.
Foto: Klára Ulrichová (autor: Jan Štěrba)