Klingenthal – český závod v německém balení

Klingenthal, městečko těsně sousedící s českými hranicemi, zčistajasna dostalo možnost pořádat závod světového poháru skokanů na lyžích. Své role se zhostilo na výbornou.

Po poledni se fronty aut a davy turistů začali trousit k můstku, který je mnohými označován jako „nejmodernější na světě“. Tento dojem je z velké časti dán futuristickou architekturou, v jejímž duchu je celý areál postaven. Věž pro rozhodčí má netradiční, oválný tvar, podobně jako skokanská čekárna, která těsně přilehá k nájezdové věži. Závodníky k ní nedopravuje lanovka, nýbrž čtyřsedadlové vozíky, které jezdí po jakési horské dráze nahoru a dolu.

Tento můstek se stal v loňském roce hostitelem mistrovství republiky, kde zvítězil Jan Matura.

Ačkoli se celý závod připravoval na poslední chvíli, navíc se konal ve všední den, našlo si na něj cestu 20 000 lidí, což je téměř kapacita zdejších tribun. Publiku, netrpělivě čekajícímu na přehlídku nejlepších světových skokanů, zpestřovala čekání dvojice německých moderátorů. K mikrofonu si mimo jiné pozvali Jense Weissfloga, který zde před lety vytvořil rekord 107 metrů. Sám poznamenal, že rekord setrval, můstek však ne a tehdejší zde již nestojí. Velkých ovací se dočkal manažer Jana Mazocha, který aréně vzkázal, že Mazdův stav se nadále lepší. Jediné, co se zmiňovaným průvodcům závodním odpoledne nepovedlo, byl fakt, že při představování zúčastněných zemí, jmenovali TSCHECHOSLOVAKAI. Přitom si myslím, že naši západní sousedé měli dostatek času zaregistrovat, že tento stát se rozpadl. Je to jako kdybychom nadále používali názvů Západní a Východní Německo.

Překvapivý byl fakt, že se nekonal hromadný nájezd Poláků. Bílo-červených vlajek v hledišti moc nebylo. Dominovaly samozřejmě vlajky německé, pozadu nezůstávali však ani české. Ovšem nenechte se mýlit. Držení vlaky ještě neznamená příslušnost k danému státu. O tom se přesvědčil třeba Radik Zhaparov, který cosi pokřikoval na fanynky s kazašskou vlajkou. Záhy zjistil, že dotyčné Kazachstán viděli maximálně na mapě a tím pádem se svoji mateřštinou nemá šanci uspět. Objevilo se však i několik multinárodních příznivců, pomalovaných německými barvami, na hlavě finskou čepici, kolem krku rakouskou šálu a v rukou český a norský praporek.

Zdálo se, že nad arénou kdosi roztrhl peřinu a závod měl po celou dobu typickou zimní kulisu. Neustálý přísun vloček však přidělává práci pořadatelům, kteří musí neustále ušlapávat dopad a vymetat stopu na nájezdu. Této činnosti se zúčastnil i Walter Hoffer, který vzal koště a pomáhal čistit stopu.

Samotný závod se také vydařil. Publikum tleskalo podařeným skokům, bez ohledu na to, který závodník jej dosáhl a to i ve chvíli, kdy se jím dostal před domácího reprezentanta. Mnoho aplausu sklízel trápící se olympijský vítěz Lars Bystöl, ačkoli k loňské formě má daleko. U diváku je oblíbený také jeho krajan s nevšední image Björn Einar Romören.

Bez povšimnutí nezůstali výkony Čechů. První skok Jana Matury byl skvělý. Po něm se vytáhl Antonín Hájek – 140 metrů! Bylo vidět, že má obrovskou radost. Bohužel Pettersen zanedlouho předvedl 142 m a zkracoval se nájezd. Repete se příliš nepovedlo Maturovi a Pettersenovi a vlastně ani Hájkovi, ten se však těsně do druhého kola dostal.

Smůlu měli Vassiljev a Vaculík, kteří neustáli dopad a svůj skok zakončili pádem. Oba však odešli po svých, což diváci přivítali.

Boj o prvenství se podle předpokladů odvíjel mezi triem Malysz, Ammann, Schlierenzauer. Finále závodu se podařilo zdramatizovat místním pořadatelům. Po posledním skoku finálového kola se oči všech upínali k výsledkové tabuli. Vyhraje Ammann nebo Schlierenzauer? Čekalo se na výslednou známku rakouského mladíka. Pořadatelé však vzali nafukovací kulisu, která slouží jako pozadí stupňů vítězů a šli s ní tak nešikovně, že výsledkovou tabuli zakryli. Gregor tak musel na potvrzení svého triumfu čekat chvilku déle.

Po slavnostním vyhlášení, kterého se zúčastnil i Jiří Raška, se areál ponořil do tmy a na obloze se začali kreslit barevné tvary připraveného ohňostroje. Pro všechny zúčastněné tak končil pěkný zážitek. Na závod bude jistě vzpomínat i Roman Koudelka, který se prezentoval 8. místem.

Autor všech fotografií: Petr Hybský