Nové Město je kolébkou moravského lyžování – první lyže zde v roce 1892 představil lesník Rudolf Gebessam z Fryšavy. Samotný lyžařský klub byl vytvořen přeměnou bruslařského klubu v roce 1910. Pro lyžaře zde vzniklo výborné zázemí, roku 1898 byla na Černé skále otevřena chata jak pro pěší turisty, tak pro lyžaře.
V Novém Městě se však lyže začaly také vyrábět. Mistr stolař Adolf Slonek s kolegou Čejkou produkovali lyže od 90. let století devatenáctého. Výroba pokračovala v závodu Sport, odkud pocházejí lyže Artis, třeba model Sokol, se kterými si doletěl Karel Kodejška v roce 1975 pro titul mistra světa v letech na lyžích. Nyní Nové Město produkuje známé Sporteny – nejnovější modely včetně „skoček“ jsou vystaveny v hotelu Ski.
Pokud Vás historie lyžování (nejen) v Novém Městě zajímá, stálá expozice na toto téma se nachází ve Staré radnici na Vratislavově náměstí.
Nultý ročník mistrovství republiky
V roce 1925 se v Jánských Lázních konal mezinárodní závod v lyžování. Málo se o tom ví, ale byl dodatečně uznán jako nultý ročník Mistrovství světa. Závod sdružený vyhrál závodník z Nového Města Otakar Německý, jemuž pohár pro vítěze předal sám „prezident Osvoboditel,“ Tomáš Garrigue Masaryk. Tento pohár bohužel není vystavován v Horáckém muzeu.
Foto: Otakar Německý (zdroj: 80 let organizovaného lyžování na novoměstsku)
Ve třicátých letech se našel mecenáš zdejšího lyžování, jistý pan Jílek z Rovečného, který při dostatku financí a motivaci (byl velkým fandou lyžování obecně a hlavně pak toho novoměstského) skvěle podporoval rozvoj tohoto sportu.
Zlatá lyže
V zakládající listině závodu Zlatá lyže se píše, že závod je pořádán na podporu závodu sdruženého (nynější severské kombinace). A skutečně je severská kombinace asi nejúspěšnější disciplínou novoměstského lyžování. První Zlatá lyže se konala roku 1934. Skákalo se na nejstarší Šibenici s dřevěnou konstrukcí. Vítězem byl norský závodník Ola Wiig. Skoky byly součástí Zlaté lyže až do roku 1974.
Foto: Nejstarší Šibenice (zdroj: archiv Jaroslava Jindry)
Po druhé světové válce
Konec druhé světové války znamenal pro novoměstské skoky výhru, jelikož konečně bylo možno postavit můstek, na kterém by mohli malí skokané začínat – postavil se můstek Na oboře. V letech 1945 až 1949 též probíhala výstavba dalšího můstku, a to můstku U Jelínkova mlýna, přezdívaného „Škrobárna.“ Na něm byly možné skoky dlouhé přes 50 metrů. Rekord držel Zdeněk Remsa za skok dlouhý 57m.
Novoměstské skoky utrpěly těžkou ránu v roce 1958, kdy vichřice brala střechy, celé domy, ale také můstky. Oboru i Škrobárnu „sfoukl“ tento živel. Zdálo se, že novoměstské lyžování se zaostří zase jenom na běh.
Návrat ke skoku?
Rok 1963 znamenal obnovu novoměstského skoku. Způsobeno to bylo postavením nové Škrobárny, jejíž profil umožňoval skoky dlouhé až 70m. Špatné povětrnostní podmínky způsobily, že se skákalo necelých 10 let (závody roku 1972 byly poslední). Protože se můstek již nepoužíval a bránil rozšiřování lomu, byl v roce 1983 odstřelen a rozebrán.
Foto: Nová Škrobárna (zdroj: archiv Jaroslava Jindry)
Pozornost se začala v 70. letech upínat na mladé skokany, proto se postavily nové můstky „U pekáren“. Tyto můstky byly opatřeny umělou hmotou umožňující celoroční trénování. Pekárny fungovaly až donedávna, na jejich místě však dnes najdete pouze umělou hmotu, která z můstků zbyla. Domlouvalo se postavení nových Pekáren, z toho však nakonec (bohužel) sešlo.
Současnost
V dnešních dnech jsou v provozu v Novém Městě pouze dva můstky na Šibenici, a to s konstrukčními body 53 a 28 metrů. Můžete je vidět od silnice na Radňovice a Žďár nad Sázavou. Předsedou Sportovního klubu je pan Josef Krška. Nejúspěšnějším novoměšťákem je v současnosti Vojtěch Štursa, který nahlédl i do Světového poháru.
Závěrem bych chtěl poděkovat panu Jiřímu Slonkovi za cenné informace. Doufám, že se novoměstský skok a závod sdružený bude nadále vyvíjet.
Zdroj: Jiří Slonek; 80 let lyžování na Novoměstsku; 110 let organizovaného lyžování na Novoměstsku
Hlavní foto: Můstky na Šibenici (autor: Jiří Jindra)
