Dominance rakouských skokanů není toto léto, co bývala. Při absenci Schlierenzauera, Morgensterna či Kocha přebral roli jedničky týmu Andreas Kofler. Po dvou závodech však figuruje nejlepší Rakušan v průběžném pořadí LGP až na dvacátém místě. Nezvyklý stav je nyní také u Švýcarů. Ve Wisłe zastínil olympijského šampiona a stálici týmu, Simona Ammanna, mladík Gregor Deschwanden.
Kofler: „Léto je o tom, získat dobrý pocit pro zimu.“
Andreas Kofler je stabilním členem rakouského národního týmu již deset let. Na kontě má 12 dílčích vítězství v závodech SP a třetí místo v konečném pořadí z roku 2012. Jeho největším skalpem je výhra v Turné čtyř můstků 2010. Na krk si ve své kariéře pověsil také 5 zlatých medailí z velkých akcí, všechny však týmové (2 olympijské, 3 mistrovské). Nejblíže byl nejcennějšímu individuálnímu kovu na Olympijských hrách v italském Pragelatu v roce 2006, kde podlehl o pouhou jednu desetinu bodu svému týmovému parťákovi Thomasi Morgensternovi.
Reprezentantovi SV Innsbruck-Bergisel-Tirol zatím moc nevychází letní závody, ač je má podle svých slov rád. Za své dlouhé působení v nejvyšší soutěži stanul na stupních vítězů v Grand Prix individuálně pouze čtyřikrát. Letní prokletí neprolomil ani uplynulý víkend ve Wisłe, kde zaujal až dvacáté místo. „Nebyl to můj nejlepší výsledek. První skok se mi nevydařil, druhý už byl trochu lepší. Ale pořád to nebylo ono… Myslím si však, že to ještě nic neznamená a že je právě teď čas a prostor na zlepšení. Čeká mě ještě těžká práce, než se dostanu zpět do špičky. Léto je o tom, získat dobrý pocit pro zimu – ta je nejdůležitější,“ komentuje optimistický Kofler svůj nepřesvědčivý výsledek.
Do dobré nálady jej dostali diváci, kteří Wisłu navštívili v hojném počtu. „Tady v Polsku je vždycky skvělé skákat. Ať se skáče ve Wisłe nebo v Zakopanem, je to něco mimořádného. Je tu cítit a slyšet obrovská podpora diváků pro závodníky všech národností. To se mi líbí a motivuje, proto to tu mám rád,“ prozrazuje Rakušan a vzápětí odměňuje fanoušky svými autogramy.
O plánech a cílech pro nadcházející sezonu zatím nechce Kofler moc mluvit. „Máme Turné čtyř můstků, olympijské hry, letecké MS v Harrachově, světový pohár… Všude bych chtěl být a předvést dobré skoky. Bude to nabitá zima,“ přemítá s úsměvem.
Ammann: „Je to tak 50 na 50.“
Pomalejší rozjezd má letos v létě i Švýcar Simon Ammann. Dvaatřicetiletý olympijský šampion, kterému ve sbírce nejcennějších trofejí chybí jen výhra v Turné čtyř můstků, zaostal ve Wisłe mimo jiných také za svým o deset let mladším týmovým kolegou Deschwandenem. „Byl to pro mě docela obtížný týden, takže devatenácté místo je ještě v normě. Neprožil jsem tu zrovna nejlepší víkend. Dělal jsem, co jsem mohl, ale dvakrát jsem se pozdě odrazil a pak to takhle dopadlo,“ objasnil Ammann chyby, které jej připravily o lepší umístění.
To vloni se mu zde dařilo víc. Na můstku svého dlouholetého soupeře, Adama Małysze, skončil druhý. „Minulý rok mi zdejší můstek perfektně sedl. Letos jsem na něm ale nemohl najít ten správný pocit. Takže nemůžu říct, že bych ho měl nějak moc rád. Je to tak 50 na 50,“ říká rozpačitě. Vzápětí ale dodává: „Na druhou stranu nemůžu odjet z Wisły nespokojený, šesté místo v pátečním týmovém závodě bylo opravdu skvělé,“ připomněl povedený týmový výkon. Na šestou pozici v soutěži družstev čekali Švýcaři od listopadu 2009, když byl ještě při světovém poháru ve finském Kuusamu součástí týmu Andreas Küttel.
Foto: Simon Ammann
Hlavní foto: Andreas Kofler (autor fotografií: Simona Horká)
